O úmrtí informoval deník Times of Israel, potvrdil ho mluvčí telavivské Nemocnice Ichilov. "Byl to jeden z největších izraelských autorů napříč generacemi. Obdaroval nás nezapomenutelnými díly, která nás budou provázet ještě desítky let," uvedl prezident Jicchak Herzog.
Jehošua se angažoval za mír, desítky let psal o antisemitismu nebo sionismu do izraelských novin. Pravidelně připomínal, že "všichni izraelští spisovatelé jsou na straně Palestinců". Roku 2006 s kolegy Davidem Grossmanem a Amosem Ozem uspořádali tiskovou konferenci v průběhu druhé libanonské války a žádali izraelskou vládu, ať zastaví boje. Dva dny nato v konfliktu zemřel Grossmanův syn.
Jehošuovy romány Cesta na konec tisíciletí, Molcho, Pan Mani a Milenec v překladu Magdaleny Křížové vydalo nakladatelství Pistorius & Olšanská. Spisovatelův pradědeček, rabbi Jicchak Oplatka, měl české kořeny. "V Jeruzalémě poblíž ultraortodoxní čtvrti Me’a Še’arim je dodnes ulice, která se po pradědečkovi jmenuje. A já v každé knize některou ze svých postav přiměji, aby tou ulicí prošla nebo se alespoň mihla v její blízkosti," řekl.
Minimálně šestkrát Jehošua navštívil Česko. Poprvé přijel roku 2007 na Festival spisovatelů, naposledy před čtyřmi lety byl hostem veletrhu Svět knihy, kde se ptal, proč literatura ztratila ze zřetele mravní zásady. Obhajoval klasiky 19. století a apeloval, aby čtenář docenil román za to, jak se chovají postavy, ne jenom za originalitu nebo čtivost.
"Zvykli jsme si, že jediné místo, které rozsoudí, co je správné a co špatné, je soudní síň. Je však důležité, aby literatura člověku tříbila názor na to, co je dobré a co špatné," řekl v Praze. Podle něj rozvoj psychologie ve 20. století vede autory i čtenáře k tomu, že postavy více analyzují, než aby k nim "zaujímali stanoviska", dodal na veletrhu spisovatel, jehož manželka pracovala jako psychoanalytička. Zemřela roku 2016, spolu strávili 56 let.
Avraham B. Jehošua se narodil roku 1936 do rodiny sefardských Židů v Jeruzalémě tehdy ještě ovládaném Brity. Povinnou vojenskou službu si odbyl u výsadkářů, po ní vystudoval literaturu a filozofii a učil, později mimo jiné na Harvardu nebo Princetonu.
Psal od 60. let. Byl autorem 12 románů, které americký literární kritik Harold Bloom přirovnal k dílům Williama Faulknera a zařadil do takzvaného kánonu západní literatury. "Přátelé na něj vzpomínají jako na zábavného společníka, který rád vyprávěl a přenášel na druhé nakažlivou chuť do života, přestože jeho knihy byly často plné zlomených srdcí," shrnuje deník New York Times.
K Jehošuovým nejznámějším dílům patří historická Cesta na konec tisíciletí, jež se odehrává na přelomu prvního milénia. Popisuje, jak do středu Evropy cestuje marocký židovský obchodník. Tam se snaží přesvědčit novou manželku svého synovce, že je v pořádku mít dvě ženy a že není důvod, proč by se synovcem nemohl dál obchodovat.
Próza vrcholí rabínskou disputací o postavení žen, rozdílech mezi severem a jihem, aškenázskými a sefardskými Židy, vůbec židy a křesťany, středověkem a moderní dobou, napsalo Aktuálně.cz. Jehošua text konzultoval s desítkami historiků včetně odborníků na středověké muslimské lodě.
Díky nim se například dozvěděl, že v německém městě Worms už před tisíci lety existovala synagoga pro ženy. "Jindy jsem si zase nebyl jistý, jestli svým postavám mohu na té lodi dát najíst, tak jsem se jiného historika zeptal, zda smím na lodi podávat brambory. ‚Proboha, jen ne brambory, to byste musel počkat ještě pět set let,‘ řekli mi," vyprávěl.
Další svou prózu Milenec, odehrávající se těsně po skončení jomkipurové války, vyprávěl z různých perspektiv. V románu o osamělém hrdinovi, jenž hledá milence své ženy, se jednotlivé hlasy tříštily a protínaly v okamžiku setkání se smrtí.
Prózu Pan Mani o věčném Židovi bloudícím evropskými dějinami zase deník Boston Review označil za "stroj času, jenž čtenáře provede historií Jeruzaléma, židovského národa i dějinami samotného sionismu".
Pan Mani sestával z několika volně propojených příběhů vyprávěných formou dialogu vedených v období 150 let. Čtenář však vždy slyšel mluvit jen jednu stranu. "Zatímco v Milenci musel neustále sledovat změnu perspektivy, zde se tak musí dohadovat názorů druhé strany," doplnil kritik Ladislav Nagy v Hospodářských novinách.
