Kosočtverec na obálce knihy? Je to pouťové a kýčovité, říká mladá spisovatelka

Lucie Zelinková
5. 10. 2015 17:58
Mladá autorka Sára Vybíralová letos debutovala sbírkou povídek Spoušť. Nejvíce pozornosti si paradoxně získala polemika okolo kontroverzního vyvedení obálky a typografie, jejímž autorem je Martin Pecina. „Určitě si výsledek nezaslouží žádné velké rozčilování, spíš je to úsměvné. Třeba ty předsádky víc potenciálních čtenářů nalákají, než odradí – snad jen ti nalákaní pak nebudou moc zklamaní,“ vysvětluje v rozhovoru.
Sára Vybíralová - Spoušť
Sára Vybíralová - Spoušť | Foto: Host

Nelze se hned zkraje nevrátit k tématu obálky vaší knihy, kterou vytvořil Martin Pecina. V jednom z rozhovorů jste prozradila, že se vám nelíbí. Předpokládám, že šlo o motiv kosočtverce a obrazců na předsádce. Jak to, že vznikne kniha, s jejímž vzhledem autor nesouhlasí?

Pokud autor zrovna knihu nevydává vlastním nákladem, pak je logické, že není jediný, kdo o jejím vzhledu rozhoduje. Jedna věc je ale vkus, tedy například v mém případě to, že se mi nelíbí vizuální úprava té knihy, která se mi zdá pouťová a kýčovitá, a něco jiného představa, jakým směrem má grafická úprava čtenáře orientovat. V tom druhém ohledu by asi bylo skutečně dobré, kdyby se autor s grafikem shodli, ať už má autor sebehorší vkus a je sebevíc nepolíbený ponětím o grafickém designu. V případě Spouště bohužel ke shodě nedošlo, protože sémantický obsah vizuálu mírně řečeno neodpovídá mé představě o náplni té knihy. Martin Pecina ji zkrátka četl jinak než já a v redakci mu dali za pravdu. Určitě si výsledek nezaslouží žádné velké rozčilování, spíš je to úsměvné. Třeba ty předsádky víc potenciálních čtenářů nalákají, než odradí – snad jen ti nalákaní pak nebudou moc zklamaní.

Sára Vybíralová
Sára Vybíralová | Foto: archiv Sáry Vybíralové

Vydala jste Spoušť u jednoho z nejprestižnějších českých nakladatelství, byl to od začátku jasný tah na branku, nebo jste to zkoušela i u jiných nakladatelských domů? Máte pocit, že Spoušť do současné produkce Hostu zapadá?

Nejspíš nemůže nezapadat, protože Host vydává debuty často, a velmi různorodé. Rukopis jsem jinam neposílala a kdoví, zda bych se k tomu vůbec kdy odhodlala, nebýt Jana Němce, který si texty přátelsky přečetl a sehrál zásadní roli dohazovače.

Vystudovala jste francouzštinu, osobně ve vaší sbírce určité francouzské nuance vidím... Je tu nějaká inspirace Francií, ať už ve stylu nebo v atmosféře povídek?

Moc nerozumím, co myslíte francouzskými nuancemi. Některé z povídek jsem psala ve Francii a „opisovala“ přitom ze situací a lidí, které jsem tam potkávala, takže vlastní jména a některé reálie odkazují na Francii. Na druhou stranu jsem se snažila, aby se povídky nedaly zařadit na žádné konkrétní místo a scénografie zůstávala trochu rozostřená. Autor stejně o postavách nikdy nestihne povědět všechno a mě trochu provokuje očekávání, že se některé charakteristiky máme ihned dozvědět, jako by byly nutně určující. A tak mě baví nechat neurčený třeba věk, jméno, pohlaví nebo právě národnost.

Zvolila jste pro svou prvotinu formu povídky, což je na české prostředí poměrně neobvyklé, Češi jsou orientování spíše na romány. Proč právě povídky?

To samozřejmě nebyla otázka vědomé volby. Má to mnoho důvodů hlavně praktického a psychologického rázu, například ten, že jsem dost líná a mám radši sprinty než běhy na dlouhou trať.

Sama se věnujete recenzování prózy. Ovlivnila kritická praxe nějak vaše psaní?

Těžko říct, ani mě nenapadá, jakým způsobem by ji ovlivnit mohla, ale podvědomí je samozřejmě mocné. Třeba že bych už při psaní myslela na recenzenta, ale to bych musela předpokládat, že recenzent je někdo jiný než čtenář. Doufám, že není. Já píšu sem tam recenze, to je něco jiného než kritika, chápu ji jako takový spotřební, lehký žánr, záznam z četby a doporučení či varování pro ostatní. V mém životě hraje čtení a čtenářství samozřejmě mnohem větší roli než vlastní psaní.

Žijete střídavě v Praze a v Paříži, vidíte nějaký rozdíl mezi českou a francouzskou čtenářskou obcí? Můžeme Francouze považovat kupříkladu za „kulturnější“ národ?

Teď žiju v Praze. Nerada bych se pasovala na sociologa na základě svých dojmů. Na kulturnější a méně kulturní národy moc nevěřím. Romantickou představu mám v tomto ohledu jen o Islanďanech a Íráncích, kteří ještě věří v poezii.

Pracujete teď na něčem novém?

Nepracuju na ničem konkrétním, ale občas píšu, co mě napadá.

Věnujete se vedle prózy psaní básní, neuvažujete, že byste je knižně vydala?

Sem tam napíšu nějaký text ve verších i teď, ale mnohem méně než dřív, a především jsem už velmi dlouho nic tvářícího se jako poezie neotiskla. Z hlediska časopiseckých publikací to mělo dost lineární vývoj. Básně, pak velmi krátké prózy, pak povídky. Na ambice mě celkově vzato moc neužije, ale jestli se ptáte, zda bych si své básně přála vydat knižně, tak ne, díky!

Máte pocit, že je těžké debutovat jako mladá autorka na poli české literatury?

Těžko říct. Ale zdá se mi, že by bývalo bylo těžší debutovat jako stará autorka.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Bývalý politik ANO Švachula obviněný z korupce zůstává ve vazbě

Hlavní postava korupční kauzy na radnici Brna-středu a bývalý člen hnutí ANO Jiří Švachula dál zůstává ve vazbě. Rozhodl o tom ve čtvrtek v neveřejném jednání Krajský soud v Brně, informoval Seznam. Švachula je ve vazbě od začátku března, soudy mají obavu, že by mohl uprchnout. Policie výši úplatků v kauze zatím vyčíslila na více než 17 milionů korun.

Další zprávy