


„Ušetřit chce každý, nehledě na objem vlasů na hlavě,“ píše v knize Asijatka v Česku Do Thu Trang o neonacistech, kteří tajně nakupovali u vietnamských stánků. Autorka nominovaná v kategorii Blog roku na Magnesii Literu ve svých textech nemilosrdně cupuje české předsudky a pokrytectví i vietnamské pověry a konzervatismus.

Nasvěcuje „Českovietnamsko“ zevnitř – s pochopením pro obětavost svých rodičů, ale i s odvahou kritizovat zastaralé tradice. Je to komplexní zpráva o komunitě, která už dávno není jen „u stánku“, ale mnoho jejích členů se pozvolna stává součástí české elity.
Vietnamci, záhadní příchozí z Dálného východu. Původně je Češi znali jako zaměstnance zdejších továren a hlavně večerek. Jejich děti už se ale prosazují v široké škále oborů jako herci, právníci a také blogeři. Jednou z těch nejvýraznějších je Do Thu Trang (1989). Narodila se ve Vietnamu, ale vyrůstala v česko-německém pohraničí, vystudovala Karlovu univerzitu a Univerzitu v Řezně. Získala řadu ocenění.



Od roku 2008 píše o Vietnamcích v Česku na blogu Asijatka.cz, za což byla nominována na cenu Magnesia Litera. Na základě těchto textů vznikla i její knižní prvotina Asijatka v Česku (Argo). Do Thu Trang se v ní představuje jako někdo, kdo už se cítí být o něco více česky (či obecně západně) uvažujícím člověkem, na svoje vietnamské kořeny nicméně nechce zapomenout.
Snaží se stavět mosty mezi českou a vietnamskou společností, ale také mezi generacemi ve své původní komunitě: konzervativnějšími rodiči a integrovanější druhou generací Vietnamců, tedy těmi, kteří se tu už narodili. Sama autorka se totiž řadí do tzv. „první a půlté generace“: první, protože se narodila ve Vietnamu a malou část dětství prožila tam; půlté, protože většinu života už tráví v Česku. A z této hraniční pozice v knize nasvěcuje obě komunity jaksi zevnitř.
Do Thu Trang například ukazuje, že některé vietnamské rodiny chodí pro sebe nakupovat do značkových obchodů a zároveň prodávají levnější, či dokonce fejkové oblečení na tržnici. Ale taky popisuje, jak čeští neonacisté sice v partách napadali Romy i vietnamské trhovce, ovšem když se zrovna nikdo nedíval, tyto „holé hlavy“ nakupovaly u vietnamských stánků. „Ušetřit chce každý, nehledě na objem vlasů na hlavě,“ komentuje to autorka.
Analyzuje vzájemné předsudky a zesměšňuje některé české stereotypy. „Opravdu jíme psy a kočky. A jako dezert si dáme dort, který pejsek s kočičkou předtím upekli,“ píše. Poukazuje na mnohdy zkreslený obraz Vietnamců, kteří v českých očích „buď neplatili daně, pěstovali trávu, prodávali drogy“, anebo „byli pracovití, šikovní, vynalézaví a měli snaživé děti, které měly dobré výsledky ve škole. Nic mezi“.
Přibližuje i to, jak vypadá každodenní rutina Vietnamce pracujícího ve večerce nebo na trhu, kde se buď čekalo na zákazníka, nebo se strachem na „čojku“ (ČOI). A hlavně popisuje, jaké je dnes soužití její a jejích vrstevníků) s rodiči, kteří kromě své práce neměli na nic jiného čas a své emoce vůči dětem vyjadřovali ani ne tak slovně, jako spíše tím, že jim například dobře a s láskou vařili. Mnozí jsou prý smířeni s tím, že svoji večerku nemají komu předat, protože to od svých dětí už ani nečekají. Ty už totiž mají hrdost, kterou si jejich rodiče často prostě nemohli dovolit. Autorčin otec v tomto smyslu na adresu generace své dcery pronesl: „Vždyť oni by to nemohli dělat. Styděli by se. Když se jede pro zboží do obchodů a oni čtou na těch nápisech, že je možné si koupit pouze pět balíků, brblají, proč bereme těch balíků deset.“

Do Thu Trang líčí jak každodenní život zdejších Vietnamců a jejich potomků, tak i jejich mentalitu, spiritualitu a světonázorové představy, přičemž se nebojí kritiky své původní komunity. Poukazuje zvláště na to, že vietnamská (či obecněji východoasijská) kultura potlačování emocí, především těch negativních, se „může v dospělosti projevit i tak, že se člověku budou obtížně nastavovat hranice a mluvit o nepříjemných věcech“.
V řadě otázek (např. ostrakizace menstruujících žen či odpor k nahotě) přijímá západní, liberální přístup, ale neznamená to, že by se zcela odcizila duchovnímu světu svých předků. Tradiční zvyklosti si ovšem občas upravuje na jakousi méně okázalou a sekularizovanou verzi. Nestaví si tedy oltář s portréty předků a zlatými soškami bůžků. Ale líbí se jí myšlenka mít doma jedno duchovní místo, kde zapálí svíčku nebo vonnou tyčinku, když si bude chtít připomenout zesnulé příbuzné: „Kult předků v druhé generaci zůstane. Jen si ho každý přetvoří a bude udržovat po svém.“
Do svého textu, který je jazykově místy poněkud neučesaný, autorka nenásilně umísťuje „hlášky“ z českých filmů, jimiž pomrkává na české publikum: „Z tygrů se zpracovávaly různé mastičky - ale tygří mastička to není, jasný pane.“
Tato kniha je už minimálně čtvrtou (třetí z oblasti non fiction), která od česko-vietnamské autorky vyšla v českém prostředí. Pro poznání „Českovietnamska“ je z nich určitě nejlepší, a to hlavně díky své komplexnosti: autorce nechybí empatie, ale ani odstup, s nimiž líčí paradoxy obou komunit. Nešetří přitom humorem, a přitom pasáže věnované jejím rodičům, kteří pro ni tolik obětovali, působí autenticky dojemně. Zřejmě netušili, že jejich dcera bude jednou vymýšlet reklamní slogany a dostávat zaplaceno za to, že se naučila dobře česky. „Kdo ví, jestli rodiče počítali s takovou integrací,“ dodává autorka.
Kniha
Do Thu Trang: Asijatka v Česku
Argo 2025, 296 stran



Tohle byla česká superjízda. David Pastrňák a Pavel Zacha zářili při výhře hokejistů Bostonu 4:3 v prodloužení na ledě Buffala, nejlepšího celku Východní konference NHL.



Ve kterém českém městě se nejvíc bere pervitin a kde se naopak nejvíc kouří marihuana? Odpověď překvapivě nenabízejí policejní statistiky, ale kanalizace. Analýza odpadních vod dokáže odhalit stopy drog, které lidé ve městech skutečně užívají. Vědci díky ní sestavili detailní – a místy překvapivou – mapu drogových zvyklostí v Evropě, včetně Česka.



Nejméně 40 procent ruských kapacit pro přepravu ropy je přerušeno, vypočetla agentura Reuters. Je to důsledek ukrajinských dronových útoků. Současné narušení dodávek ropy je nejzávažnější v moderní historii Ruska, jinak druhého největšího vývozce ropy na světě. Moskvu zasáhlo v době, kdy ceny ropy kvůli válce s Íránem rostou a překročily 100 dolarů za barel.



Automobilka Škoda Auto letos ukončí prodej vozů v Číně. Dlouhodobě ji trápil výrazný pokles prodejů. Zatímco kdysi tam prodávala 300 tisíc aut ročně, loni to bylo už jen 15 tisíc vozů. Místo toho se chce soustředit na růst v Indii a zemích jihovýchodní Asie.



Írán odmítl americký návrh plánu ukončení války a předložil pět vlastních požadavků, kterými podmiňuje vyřešení konfliktu. Íránské státní televizní stanici to sdělil nejmenovaný představitel íránské bezpečnosti. Agentura Reuters ve středu s odvoláním na také nejmenovaného íránského činitele uvedla, že prvotní odpověď Íránu na americký návrh nebyla pozitivní, ale že ho Teherán nadále zkoumá.