V dřívějších rozhovorech jste zmiňovala, že ke klubu Roxy máte specifický vztah, protože jste tam pracovala za barem. V čem se od vašich osmnáctin klub podle vás nejvíc změnil?
Osmnácté narozeniny jsem strávila jako barmanka za dolním barem a byl to zrovna pracovně dost vytížený večer, protože ten večer hrálo asi pět reggae kapel, uf!
V devadesátkách jsem pár měsíců pracovala v Linhartově nadaci jako kancelářský poskok pro skvělou Denisu Václavovou, po večerech makala právě na baru a jezdila koncerty s kapelou Sluníčko. Z té doby vnímám hledání nějakého konceptu a vůbec "konstrukce rekonstrukce" toho místa.
Roxy pro mě dodneška působí tak, že se původnímu konceptu nezpronevěřil. Dýchá na mě pořád dost podobný genius loci. Zapadá do toho i horní klub N.o.D., který dává prostor současnému i experimentálnímu výtvarnému, divadelnímu i hudebnímu umění.
Poslední desku jste s kapelou Baromantika vydali v roce 2014, stále máte ale narvaný kalendář. Chystáte se vytvořit desku, pod kterou se podepíšete sama, nebo vás víc naplňují nejrůznější hudební spolupráce? Letos v dubnu jste naznačila, že se pracuje na novém albu právě s Baromantikou.
Ráda bych zrealizovala obojí. Mám rodinu, hodně koncertuju a jezdím s divadlem a už druhý rok je pro mě náročné najít čas pro kreativnější část své hudební existence. Ve vlnách se tím celkem trápím a hledám cestu, jak řešit, abych to zvládla v relativním zdraví.
Nemůžu některé věci lámat přes koleno. Cesta k dokončení třetího alba s Baromantikou je i vzhledem k našim vlastním hudebním aktivitám delší, než jsme původně plánovali.
Vedle Baromantiky mám cíle v sólové cestě včetně dokončení audiovizuálního projektu Monumentum 2019. Ten by lidem mohl přiblížit některé ohrožené památky v Sudetech, jejich příběh a potenciál, který mají díky lidem, kteří taková místa téměř kámen po kameni vracejí do života. Na tento výlet bychom chtěli lidi vylákat za dva roky v létě.
Existuje hudební styl nebo zvuk, který jste ještě nezkusila a ráda byste ho prozkoumala?
Stále toužím po hledání vlastních hudebních krajin, a to i sdílených. Svůj jazyk a technický způsob práce bych ráda posunula o kus dál, ale opět jsem narazila na svůj stín. Můj současný sen je potkat personu či mentora, který mi pomůže překročit stereotyp.
Váš koncert v Roxy proběhne po letošních zlomových volbách do Poslanecké sněmovny. Umíte si představit situaci, která by vás donutila se k výsledku voleb na pódiu vyjádřit?
Jsou to demokratické volby, je třeba počítat s tím, že nemusí dopadnout podle našich představ. Nejsem rozený řečník, ale hudebník, a budu tudíž nejšťastnější, nebude-li v budoucnosti nutné reagovat na kroky vládnoucích stran a špinit si nejen hudební prostředí politikou či apely na lidi.
Pojďte k volbám, nekašlete na to z lenivých či jiných důvodů, každý má stále možnost být zodpovědný za svou budoucnost. A to nemusí být samozřejmé. Konec agitace.
