reklama
 
 

Recenze: Nechat (společně) zpívat Mišíky byl dobrý nápad

17. 10. 2017 14:44
Pořadatelé listopadového šumperského festivalu Blues Alive letos přišli s poněkud provokativním nápadem: ať Vladimír Mišík přivede na jedno pódium celou svou hudebně aktivní rodinu! České legendě se ten nápad zalíbil, manažer kapely Šimon Kotek vše dotáhl ke zdárnému konci a pražská premiéra tříhodinového koncertu Nechte zpívat Mišíky!, na kterém se kromě Vladimíra podíleli synové Adam a Maťo, dcera Bára a manželka Eva, se včera v Lucerna Music povedla na jedničku.

Přiznejme si - společný koncert Vladimíra Mišíka a jeho příbuzných mohl dopadnout všelijak. Lze si představit i sentimentální večírek s kvalitativně vyčnívajícím Mišíkem, kde jen úcta k jeho personě nedovolí nahlas vyslovit, že se ve vzduchu vznáší trapnost a na pódiu probíhá estráda.

Že se tak nakonec ani na okamžik nestalo, je bezesporu ta nejlepší zpráva. Negativa totiž tento večer patřila do oblasti marginalit a celý koncert svou živelností, radostí a muzikantskou úrovní hravě přeskočil laťku očekávaného.

Největší překvapení: Eva Mišíková

Na pódiu se postupně i společně objevovali nejen otec Vladimír a především u mladých fanynek už dnes velmi populární syn Adam, ale i jeho bratr Maťo a dvojice těch, které hudební posluchači znají nejméně - zpívající sestra Bára a maminka Eva.

Že Maťo Mišík je zručný kytarista, dobře vědí všichni, kteří ho měli možnost vidět jako člena doprovodné kapely Anety Langerové nebo v někdejší sestavě Tata Bojs.

Jeho současná skupina Gingerhead, které patřil úvod večera, se zatím do podvědomí posluchačů tolik nedostala, nicméně jak se ukázalo právě před s největší pravděpodobností do značné míry nedotčenými posluchači, melodický rockový crossover tradičního střihu i takové dokáže zaujmout.

Co Gingerhead chybí na originalitě, úspěšně vyrovnává nasazením i muzikantskou jistotou. Dopředu ji táhne nejen souhra kytar (na tu druhou hraje někdejší člen Walk Choc Ice Luboš Moravec) a úderné rytmiky, ale především nadprůměrný vokální projev Elišky Pekárek Flakové. Nesnížil ho ani vysoký stupeň těhotenství.

Zřejmě největší neznámou večera byla skupina E + Mausy, v níž Eva Mišíková (kdo si ještě vzpomene na její působení v Hudbě Praha?) zpívá své - mimochodem skvělé - básně.

Nadšení zatím vítězí nad muzikou, ale jak nápadité a pestré klávesy, tak jistá rytmika vše posouvají do levelu "stojí za poslech".

Jistota naopak viditelně chyběla Báře Mišíkové, která sama sebe po většinu své pódiové účasti pasovala do role backvokalistky - aby se pak v jediném sólovém vystoupení ukázalo, že k nejistotě nemá sebemenší důvod. Geny se projevily a její hlasový fond i jeho sympatické zabarvení je opravdu škoda schovávat.

Adam Mišík jako Elvis Presley

Zjevný talent Adama Mišíka může přehlédnout jen hudební ignorant. To, jak jím zatím spíš plýtvá a jak stále platí, že se hudebně teprve hledá, bylo zřejmé hned, kdy za doprovodu kapely Etc… suverénně spustil klasický rock'n'roll Tutti Frutti od Little Richarda.

Podáním a lehce úsměvnou, jak z televize odkoukanou gestikulací připomínal spíš Elvise Presleyho, ale že se u toho cítí jak ryba ve vodě, bylo jasné už po pár vteřinách. Jak se však vzápětí ukázalo, táhlé romantické balady jeho otce - vynikajícím způsobem podané Proč ta růže uvadá nebo Slunečný hrob - mu přece jen sedí lépe.

Finálový blok samozřejmě patřil Vladimíru Mišíkovi, jenž vedle jistot zařadil i několik - jak sám poznamenal - vykopávek.

Nejznámější Variaci na renesanční téma si sice překvapivě zazpíval tradičně sólově a nikoli v duetu se synem Adamem, který svou klipovou verzí tak legračně dovedl ortodoxní fanoušky až k nesmyslným reakcím, atmosféru večera si však zjevně užíval a nezvyklou situací se bavil.

Hovořit o vynikající formě kapely Etc…, do níž už přirozeně zapadl služebně nejmladší člen, basista Pavel Novák, je asi zbytečné. Když hrála už čtyři desetiletí starý Obelisk, mrazilo z toho, jak kdyby to bylo poprvé.

Koncepce večera, během kterého si členové rodiny navzájem hostovali a před přestávkou se objevili na pódiu společně, byla milá i sympatická. Nadšení, dojetí a harmonie do sebe zapadly a udělaly z Mišíkovic rodinného jamu výjimečný zážitek. Návštěvníci šumperského festivalu se tak 18. listopadu mají na co těšit.

autor: Antonín Kocábek | 17. 10. 2017 14:44

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama