Digitální koncert vypadá skromněji, ale v mnoha ohledech je obdivuhodnější než původně plánované finále. Vždyť ještě před dvěma měsíci to vypadalo, že letos Pražské jaro nebude. Místo aby ho v reakci na vyhlášení nouzového stavu zrušili, pořadatelé se rozhodli alespoň část akce zachránit. Jen zprvu netušili, jak to udělat.
"Přišlo nám, že bychom zrazovali tradici Pražského jara, jeho publikum i dobré jméno festivalu," vysvětluje Roman Bělor, který festival založený roku 1946 vede posledních 19 let. "Pražské jaro přežilo dva převraty i invazi cizích vojsk. Z tohoto pohledu nám přišlo, že situace není tak vážná. A proto jsme se rozhodli najít způsob, jak festival uskutečnit v alternativní podobě," dodává.
Stejně jako všichni ve světové kultuře si Bělor ještě začátkem března nepřipouštěl, že by mu koronavirus mohl narušit plány. Pak ale se svým týmem sledoval, jak česká vláda 12. března vyhlašuje nouzový stav, a postupně začalo být jasné, že z festivalových plánů nezbude nic. Chvíli to vypadalo, že by se koncerty mohly konat pro menší počet diváků, když ale vláda po davových shromážděních zakázala i cesty do zahraničí a nakonec vyhlásila karanténu, bylo jasné, že vsadit lze jedině na internet.
Tam kulturní instituce samozřejmě už roky nabízejí vybrané koncerty, záznamy divadelních her nebo výstavy. Ale jedna věc je natočit běžný koncert a později ho zveřejnit, a něco úplně jiného je takový koncert pro internet vymyslet. Na to mají infrastrukturu velké instituce jako Berlínská filharmonie nebo Vídeňská státní opera, které svá vystoupení streamují platícím divákům. Jenže Pražské jaro bylo v tomto ohledu až do loňska takřka úplně závislé na tom, co z jeho programu zaznamená Česká televize.
Havelka měl zrovna čas
S technologickým oříškem tu navíc byl ten dramaturgický. Něco vyřešila vláda: zákaz cestování omezil potenciální účinkující na ty, kdo žijí v Česku. Zahraničí interprety proto tým Pražského jara jednoho po druhém oslovil a žádal je, aby natočili zdravici - někteří později dokonce vystoupili před kamerou ze svých domovů. Něco muselo být odložené na příští rok, jako fagotová a klarinetová část Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. A něco se rušilo úplně.
Přesto se pořadatelé setkávali se vstřícnou reakcí, konkrétně třeba od BBC Symphony Orchestra, která místo svého vystoupení plánovaného na 17. května nabídla poskytnout některý předtočený koncert. Pražské jaro si z nabídky vybralo závěrečný večer loňského ročníku BBC Proms.
Ještě vstřícnější byly zdejší instituce. Česká televize z archivů dodala například záznam posledního vystoupení dirigenta Leonarda Bernsteina na Pražském jaru roku 1990, krátce po sametové revoluci. Stanice ČT art zařadila památné zahajovací koncerty s Mou vlastí pod taktovkou výtečných dirigentů včetně Daniela Barenboima z roku 2017 a průběžně nabízela sestřih toho nejlepšího z letošních vystoupení. Český rozhlas Vltava živě přenášel 7 z 11 večerů a zařazoval pravidelné polední záznamy z archivů, nemluvě o propagaci Pražského jara na webu i Facebooku.
Přes to všechno pořadatelé stáli před těžkým úkolem, jak streamované koncerty udělat dost zajímavé. Postavit před hudebníka jednu dvě statické kamery už dnes nestačí. Proto padlo rozhodnutí, že bude lepší, pokud každý večer uvede moderátor - zvlášť pokud to bude někdo tak oblíbený jako hudebník, herec a režisér Ondřej Havelka. "Když jsme ho oslovili, byl potěšen, protože mu koronavirus právě překazil všechny plány a je proto volný," líčí ředitel festivalu Bělor.
Natáčí Petr Václav
Dále bylo nutné vymyslet podobu přenosu. Pořadatelé hned zkraje zavrhli ustálený model, kdy kamera v houslových pasážích snímá houslisty, hobojisty v hobojových částech a tak dále, to vše doplněné průběžnými prostřihy do sálu. Právě těch se Roman Bělor obával nejvíc - zvlášť poté, co za poslední týdny viděl koncerty některých světových orchestrů. "Kdykoliv kamera zabírá velký, prázdný sál, nemůže to vypadat jinak než jako na pohřbu. Tomu jsme se chtěli vyhnout," říká.
Za tímto účelem Pražské jaro najalo produkční společnost Mimesis Film, aby natočila šest koncertů - další tři měla na starosti Česká televize, ten zbývající pak brněnská společnost Operachot. Mimesis Film je domovem oceňovaného režiséra Petra Václava, známého svými citlivými snímky se sociální tematikou. A Václav, přestože měl s přímým přenosem klasických koncertů jen minimální zkušenost, dodal večerům unikátní atmosféru.
"Slíbili jsme, že mu poskytneme volnou ruku," popisuje vedoucí marketingu festivalu Juraj Gerbery. "Ale přáli jsme si, aby divák neměl pocit, že je v koncertním sále. Spíš jsme se snažili navodit pocit intimity z nahrávacího studia, aby diváci měli pocit, že jsou s hudebníky v jedné místnosti."
Dosáhnout toho je těžší, než to nakonec vypadalo on-line, kdy kamery v rytmu hudby bezproblémově sledovaly účinkující. Například při vystoupení barokního orchestru Collegium 1704 musel Václavův tým do Pražské křižovatky, což je odsvěcený kostel sv. Anny na pražském Starém Městě, vměstnat pět kamer, spoustu zvukové techniky a stovky metrů nepraktických kabelů.
Při recitálu Adama Plachetky v Rudolfinu zase jedna kamera celou dobu stála uprostřed hlediště, zatímco další čtyři se na kolejnicích pohybovaly okolo účinkujících. Několik posluchačů v sále kvůli tomu skoro nevidělo na jeviště. Kdo ale koncert sledoval z domova, odnesl si silný pocit ze svěžího, intimního večera.
A že takových lidí bylo. Koncert Collegia 1704 na Facebooku a YouTube vidělo zhruba 91 tisíc diváků, vystoupení Brno Contemporary Orchestra skoro 132 tisíc a mozartovský program České filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila dokonce 334 tisíc. Spousta se jich připojila ze zahraničí: dosud pořadatelé zaznamenali zhruba osm tisíc přístupů z 53 zemí světa, nejčastěji z USA a Japonska.
"Sledovanost je lepší, než jsme očekávali," hodnotí ředitel Bělor. "V klasické hudbě vždy platilo, že koncertní sál je nedotknutelná svatyně a všechno se musí točit okolo toho, že posluchač fyzicky přijde na koncert. Teď se ale ukázalo, že naše publikum je nejen to, které s námi může zažít koncert přímo na místě."
Koncert ve foyer
Přesun Pražského jara na obrazovky a monitory rovněž umožnil zajímavá srovnání. Diváci mohli například porovnat, jak Smetanovu Mou vlast interpretovalo šest dirigentů, od Karla Ančerla, který zemřel roku 1973, po současníka Daniela Barenboima. Stejně tak digitální část festivalu zrušila fyzickou vzdálenost, a tak se třeba Pražské jaro poprvé v historii konalo v Brně - v tamním Janáčkově divadle své vystoupení odehrál Brno Contemporary Orchestra.
Ten večer moderátor Ondřej Havelka čekal štáb už u dveří. "Tento soubor má za sebou bohatou historii premiér a vystoupení a orientuje se na náročný repertoár světové i domácí hudby," přivítal diváky. "Tak ho pojďme najít," vyzval, načež ukázal prstem a kamera ho sledovala do foyer.
Když Havelka doběhl do prvního patra, hovořil už na druhou kameru, za zády s připraveným orchestrem. Jeho vystoupení nakonec snímalo devět kamer a ve foyer nedávno zrekonstruovaného divadla mělo úplně jiný náboj, než kdyby se konalo v sále.
Podle Romana Bělora přenosy zejména koncertů soudobé hudby do budoucna otvírají spoustu možností. "Lidé, kteří by si na koncert soudobé hudby nikdy nekoupili vstupenku, jsou ochotnější zkusit to zdarma ze svých domovů," míní. "Možná jim přijde divná nebo budou podezíraví, ale těch dvacet minut času tomu věnují."
Alespoň jedna skladba byla navíc v digitálním provedení zajímavější. Na takzvaném Narozeninovém koncertu Pražského jara zazněla hravá variace na téma Happy Birthday, kterou festival objednal u skladatele Petra Wajsara.
Původně ji měly zahrát pozvané hvězdy. Když to kvůli cestovním omezením nebylo možné, Wajsar všem rozeslal partituru a na dálku natočená vystoupení sestříhal do jediné mozaiky - a tak se na monitoru virtuálně setkali klavírista Garrick Ohlsson, mezzosopranistky Bernarda Finkková a Dagmar Pecková nebo Pražákovo kvarteto a smyčcový Epoque Quartet.
To neznamená, že by letošní ročník festivalu nenarazil na technická omezení. Největší problém byl s autorskými právy. Přestože organizátoři dbali, aby měli vše zajištěné, roboti kontrolující obsah Facebooku a YouTube na to nebrali ohled. A tak YouTube zablokoval záznam koncertu BBC Symphony Orchestra několik hodin předtím, než měl stream začít. Stejně tak přenos vystoupení kanadského houslisty Jamese Ehnese byl zablokován na Facebooku, protože podle algoritmů příliš připomínal jiná copyrightovaná provedení Bachových děl.
Pořadatelé v tom pochopitelně vidí jistou ironii. "Dnes je na internetu možné napsat, že Hitler nebyl tak zlý, a projde to. Ale když James Ehnes dvě minuty hraje Bacha podobně jako někdo jiný, hned je to zablokované," vrtí hlavou Roman Bělor.
Největší profesionální výzva v životě
Týmu se podařilo problémy relativně rychle vyřešit a zásah robotů střežících dodržování autorských práv se postupně stal předvídatelnou položkou každého přenosu. I to je něco, co si pořadatelé z letošního ročníku odnášejí: naučili se čekat neočekávatelné a rychle na to reagovat.
"Museli jsme sestavit nový program, znovu vyjednat všechny smlouvy a celé to zorganizovat virtuálně v době, kdy se situace kvůli pandemii koronaviru měnila ze dne na den," ohlíží se vedoucí marketingu Juraj Gerbery, který předtím deset let působil v médiích a kromě toho dělal mluvčího Opery Národního divadla v Praze i Brně. "Pro mě to byla největší profesionální výzva, jaké jsem kdy čelil. Vyžadovalo to úplně jiný typ schopností a myšlení."
Některé okolnosti stále nejsou jasné, například jaké budou konečné finanční škody. I když spousta lidí festival podpořila tím, že nežádali vrátit vstupné, ztrátu z prodeje vstupenek pořadatelé očekávají až ve výši 25 milionů korun. Odpadly jim však největší náklady: na honoráře a dopravu účinkujících. A ministerstvo kultury i pražský magistrát, které Pražskému jaru s rozpočtem 80 milionů korun pravidelně přispívají, slíbili zhruba 80 procent běžné dotace.
Stejně tak organizátory podrželi sponzoři, včetně firmy innogy, jejímž spotem začínal každý přenos. "Marketingový ředitel innogy mi pak e-mailem děkoval, že to dopadlo lépe, než čekali," líčí Roman Bělor.
Přesto má za sebou Pražské jaro ročník, který jím otřásl. Donutil tým jinak přemýšlet i pracovat, dočasně změnit celou filozofii festivalu a naučit se dovednostem, které mohou přijít vhod v příštích letech.
"Důležitá lekce zní, že nesmíme podceňovat nová média. Opravdu nejsou takovou zkázou klasické hudby, jak to někdy vypadalo," ohlíží se Bělor. "Když je použijete správně, aby hrála ve váš prospěch, a ne proti vám, umožňuje vám to zpřístupnit koncert lidem ze vzdálených částí světa, všem těm, kteří nemohou přijít, protože onemocní nebo protože třeba zrovna nemají peníze na lístek," shrnuje. "Festival se letos značně zdemokratizoval. Neměli bychom podceňovat potenciál, jaký to skýtá do budoucna."
Koronaviru navzdory tak letošní Pražské jaro vůbec nedopadlo špatně. "Na všem špatném je něco dobrého," opakuje okřídlené rčení Roman Bělor. "V tomhle případě na všem tom špatném bylo spousta něčeho velmi inspirujícího."
Poslední koncert
Letošní ročník Pražského jara vyvrcholí tento čtvrtek 4. června od 20 hodin přenosem závěrečného koncertu, na němž smyčcová sekce České filharmonie pod taktovkou Jakuba Hrůši provede dva pozdní Beethovenovy kvartety v úpravě pro smyčcový orchestr. Koncert, který opět moderuje Ondřej Havelka, lze sledovat živě na stránkách festivalu nebo přímo na stránkách Aktuálně.cz.
