Třiačtyřicetiletý Kyas, známý z kapely Květy nebo jako spoluhráč písničkářky Muchy, před více než dvěma dekádami s Pavlem Drábkem patřil k zakladatelům Diversy. Brněnský soubor se zaměřuje na objevnou moderní hudbu, ročně vystoupí zhruba třicetkrát a spolupracuje s autory, jako je Miloš Štědroň. Třicetiletá Křivánková se před třemi roky připojila nejprve coby režisérka. Světlo na konci tmy je její první operní libreto. "Mám ráda Drtikolovy fotky i další tvorbu a zajímal mě i jeho příběh," vysvětluje volbu tématu.
Slavný fotograf, který žil v letech 1883 až 1961, však posloužil jen jako inspirace. Doprovodná videoprojekce sice vychází z jeho děl, nejedná se ale o životopisnou operu v podobném smyslu jako Dějiny světla, devět let starý román Jana Němce o Drtikolovi. Ani o průřez dílem, jako byla monografie historičky umění Anny Fárové, která od 70. let začala tehdy pozapomenutého Drtikola vracet do popředí.
Osudy muže, jenž kromě ženských aktů umělecky portrétoval Tomáše Garrigua Masaryka nebo Josefa Čapka a jehož díla se dnes draží za miliony korun, byly tak spletité, že se jimi opera vůbec nezabývá. Soustředí se čistě na jeho práci. Křivánkové nedávalo smysl vytvářet biografii někoho, o němž je k dispozici informací dost.
"V libretu jsem proto neotvírala ani jeho členství v komunistické straně, ani jeho duchovní cestu," dodává. Propagátor jógy i buddhismu Drtikol roku 1945 vstoupil do KSČ, aktivně se účastnil únorového převratu a ve straně zůstal do své smrti v roce 1961.
Místo toho libretistka s účinkujícími měsíce debatovala o Drtikolových vnitřních motivacích, díle, pochybách o sobě samém nebo hledání vlastní tvůrčí cesty. V její opeře fotograf na konci urputného pátrání zjistí, že vysněná představa byla jen stínem. "Kdybych tvrdila, že se jedná o příběh skutečného Drtikola, třeba by mě ještě někdo nařknul, že z něj dělám blázna," říká Křivánková.
Ani autor hudby Drtikolovu tvorbu nebo život nestudoval. "Základní věci jsem znal, ale zároveň mě jeho dílo nijak nefascinuje. Zhudebňoval jsem libreto, ne Drtikola," hlásí se Ondřej Kyas ve shodě s autorkou textu k vlastnímu pojetí, bez vazeb na historii.
Na Drtikolově práci libretistku fascinují vynalézavost, proměnlivost a posedlost fotografováním. Podle ní nepřestával hledat nové způsoby, jak tvořit. K vytváření specifických stínů používal zvláštní loutky, potom přešel k zátiším. Fotografií žil. Po velké hospodářské krizi ve 30. letech ale zavřel ateliér, skončil s uměleckou tvorbou, odstěhoval se z centra Prahy na periferii a věnoval se duchovním naukám.
"Byl trošku dětinsky roztěkaný, nikdy neustrnul na jednom typu vyjádření," shrnuje režisérka. Ve svého času skandalizovaném díle autora, který portrétoval ženy ve smyslných pózách, dnes erotiku nevnímá, dokonce ani v jeho aktech. "Myslím, že je za erotické nepokládal ani on sám," říká Křivánková.
Podle ní jsou Drtikolovy práce na svou dobu krásně jemné, pohybují se v nuancích ostrosti a neostrosti. "Nešlo primárně o to, aby vše bylo co nejdokonalejší, ale o zachycení okamžiku," dodává.
Ondřej Kyas při komponování opery určil důležitou úlohu syntezátorům, které jsou na rozdíl od klavíru měkčí a jemnější. Napsal pro ně cinkavé, bublavé a celkově hodně světlé táhlé plochy. "Když hrají k odleskům obrazů na hladině Vltavy, tak jsou až trapně popisné," ilustruje skladatel.
Fotografa na jevišti ztvární barytonista Aleš Janiga. Další tři ženské postavy představují múzy, které se zároveň převtělují do Drtikolových kamarádů, prezidenta, skladatele, kolotočáře či prodavačky jablek. Pro stylizaci jejího vyvolávání "jabka, jabka" neviděl Kyas jinou možnost než napodobit spád mluvené řeči. "Teprve po zhudebnění této pasáže mi došlo, že se výsledek podobá motivu z Flintstoneových, ale to je pouhá náhoda," usmívá se skladatel s odkazem na americký animovaný seriál a později film.
Čtveřici pěvců doprovodí kvarteto hudebníků, kromě syntezátorů zazní housle či akordeon. Ten "umí vytvářet dlouhé éterické plochy a zároveň dokáže být velmi rustikální," vysvětluje Kyas, jemuž se možnosti nástroje hodily k Drtikolovu klíčovému motivu světla a vržených stínů, stejně jako k jedné konkrétní scéně popíjení v ateliéru.
Ondřej Kyas pro Ensemble Opera Diversa od roku 2007 složil pět oper a spoustu menších děl. Cítil se už částečně vyčerpaný, proto potřeboval přijít s prvkem, který by i jeho hudebně stimuloval. "Syntezátory zvuk opery posunuly směrem k minimalismu," naznačuje styl své novinky a zmiňuje krátké, opakované motivky, do kterých účinkující odlehčeně "hážou" své repliky.
Opačným směrem od doslovnosti se Kyas vydal v šestém obrazu, kdy hrdina v ateliéru fotí skladatele Leoše Janáčka. Ten ovšem není jmenován a místo janáčkovského motivu scénu doprovází krystalicky čistá hudba připomínající amerického minimalistu Philipa Glasse.
Přibližně hodinová opera čítá takových obrazů dvanáct. Do textu Kyas příliš nezasahoval, debutující libretistce především zkracoval dlouhé věty a omezil střídání mluveného slova se zpěvem.
Křivánkovou, jež studuje operní režii na brněnské JAMU a už je autorkou několika divadelních textů, při psaní inspirovaly především dopisy, které Drtikol adresoval své o deset let mladší lásce Elišce Jánské. Nakonec jej ale opera přímo cituje pouze ve třech čtyřech větách. "Původně jich bylo víc, ale po poradě s dramaturgyní jsem se rozhodla pro svůj autorský text," uzavírá libretistka.
Opera
Světlo na konci tmy
Libreto a režie: Kateřina Křivánková
Hudba: Ondřej Kyas
Reduta, Brno, premiéra 28. prosince.
