V jedné z pražských poboček obchodního řetězce Lidl lze momentálně potkat hvězdu barokní hudby. Už druhý týden tu za kasou prodává Simona Tydlitátová, přední houslistka z orchestru Collegium 1704 a zakládající členka souboru Musica Florea.
"Druhý březnový týden, kdy vláda omezovala akce pro víc lidí, mi začala chodit oznámení o zrušených koncertech. Nejdřív padl jeden, pak v rychlém sledu další. Chvíli jsem to sledovala a pak jsem si řekla, že takhle to dál nepůjde," popisuje Tydlitátová, proč si hned v pátek 13. března, den po vyhlášení nouzového stavu, začala hledat novou práci. "Řekla jsem si, že potraviny jsou jediná věc, kterou nezavřou. A taky že ve stejné situaci jako já bude spousta lidí, takže je třeba jednat rychle, dokud místa ještě jsou."
Simona Tydlitátová se kvůli vládním nařízením reagujícím na pandemii koronaviru poprvé za 27 let v oboru nemůže živit koncertováním. Stejně jako tisícům českých hudebníků na volné noze jí ze dne na den vyschly příjmy, ačkoliv dál musí platit nájem a složenky nebo kupovat potraviny.
"Našla jsem si nejbližší Lidl v pražské části, kde bydlím. Pracuje tam můj jedenadvacetiletý syn, takže jsem věděla, že shánějí pomoc. Všichni mě tam znají jako houslistku. Teď jim markuju potraviny a oni valí oči, co tam dělám," popisuje Tydlitátová, které už zákazníci navrhli, jestli by nemohla přijít o půl hodiny dřív a zahrát v obchodě na housle, protože se jim stýská po koncertech. "To bylo hrozně milé."
Za kasou teď sedí druhým týdnem. Nejčastěji mívá šestihodinové směny, zatím jako brigádu. "Kdybych se nechala zaměstnat, tam je trochu víc povinností, například člověk musí nosit těžké krabice, což bych se jako houslistka kvůli prstům bála," vysvětluje.
Práci v Lidlu si našla, aby uživila sebe a druhé dítě, osmiletou dceru. Partner Tydlitátové je v důchodu. "Samozřejmě mám nějaký finanční polštář, ale ne velký. Když si k tomu každý měsíc přivydělám na kase, budu tu rezervu rozpouštět o to pomaleji," říká.
Pracovat se ale také rozhodla kvůli psychice. "Je to teď emocionálně náročné, pořád sledovat, jak přibývají nakažení a mrtví," připouští Tydlitátová, kterou dále mrzí, když v diskusích na internetu čte výkřiky, ať umělci od státu nic nežádají a raději nastoupí do výroby. "No, tak já jsem zrovna ten typ, který neváhal a šel něco dělat. Ale nechápu, kde se v lidech bere přesvědčení, že umělci mají vysoké platy. Realita je taková, že většina z nás si sotva vydělá na složenky," upozorňuje.
Sama už si přivydělávala v obdobích, kdy měla méně hraní. "Chvíli jsem pracovala ve vinotéce a hospodě. Když je potřeba překlenout těžší dobu, prostě se zařídím," krčí rameny.
Tydlitátová se specializuje na autentickou interpretaci staré hudby, a tak v Česku nemá možnost stálého zaměstnání. "Nikdy jsem nehrála na moderní housle, takže v divadlech nebo orchestrech uplatnění nenajdu. V celé zemi neexistuje barokní soubor, který by nabízel stálé zaměstnání. Všichni pracujeme jako osoby samostatně výdělečně činné," popisuje Tydlitátová, která kromě Collegia 1704 a souboru Musica Florea hrává s Czech Ensemble Baroque nebo Ensemble Inégal. V této komunitě většinou termíny koncertů jako první vypisuje nejznámější Collegium 1704, pak se přidávají další. "Podle toho si člověk zaplní kalendář tak na rok dopředu," líčí houslistka, která nejvíc smluv dostává těsně před hraním. "Takže když mi teď odpadly koncerty v dubnu a květnu, nemám jak prokázat ušlý zisk."
O tom, že šla pracovat do supermarketu, řekla jen kamarádům. "A teď někteří schválně chodí nakupovat do našeho Lidlu, aby mě viděli za kasou, a dělají si ze mě takovou milou srandu. Ale jinak cítím velkou podporu," kvituje.
Improvizace jako v divadle
Že druhým týdnem pracuje za kasou Penny Marketu v menším městě u Prahy, naopak nedávno na sociálních sítích oznámila mezzosopranistka Monika Jägerová. "Hudebníci používají Facebook pro sebeprezentaci, a tak se člověk běžně nesvěřuje, že se dostal do úzkých. Chvíli jsem taky váhala, ale pak jsem to napsala a reakce byla neuvěřitelná," popisuje tu "smršť podpory", které se jí dostalo.
Pěvkyně Jägerová líčí podobnou situaci jako houslistka Tydlitátová. "Když mi začaly odpadávat koncerty, měla jsem počáteční fázi paniky a úzkosti. Ale rychle jsem si řekla, že není na co čekat," přirovnává své instinktivní rozhodnutí k situaci, kterou zažila v divadlech. "Výjimečně se může stát, že na představení nepřijde kolega, protože zapomněl nebo se někde stala chyba, a vy se to dozvíte, když už stojíte za oponou. Člověk je zvyklý improvizovat."
Také Monika Jägerová si práci začala hledat v pátek 13. března. Z náboru odpověděli okamžitě. "Manažerka mi nabídla, že za hodinu můžu přijít na pohovor. Tam se ptali, jestli se nebojím za kasu, kde má člověk finanční zodpovědnost a přichází do bezprostředního kontaktu s lidmi. Řekla jsem, že k tomu mám respekt, a druhý den v sedm ráno jsem nastoupila. Hodinu jsem se zaučovala a od osmi už jsem měla vlastní kasu," líčí.
V Penny Marketu pracuje na osmihodinové směny, někdy začíná v půl šesté ráno. "To bylo asi nejtěžší, přeřídit si biologické hodiny. Byla jsem zvyklá po večerech zpívat, teď vstávám před pátou," přiznává Jägerová.
I ona vnímá příznivý psychický efekt. "Ten druhý březnový týden to na mě dolehlo. Pořád mi na monitoru vyskakovala jedna chmurnější zpráva za druhou, do toho chodily maily, které koncerty se ruší. Tahle práce mě donutila trochu zaměstnat ruce i hlavu a soustředit se."
Devětadvacetiletá mezzosopranistka Jägerová profesionálně nezpívá dlouho. První roli v opavském Slezském divadle dostala před třemi roky, vloni už vystupovala ve Švédsku, Itálii nebo na renomovaném festivalu Oude Muziek v nizozemském Utrechtu. Ještě první rok paralelně učila na základní umělecké škole. "Pak se to ale začalo krýt s koncerty a mířilo to do bodu, kdy bych se dětem nemohla věnovat zodpovědně, tak jsem učit přestala a přešla na hlavní činnost jako osoba samostatně výdělečně činná," popisuje pěvkyně, která se chce výhledově věnovat sólové dráze.
Vystoupení měla domluvená na tři čtvrtě roku dopředu, v důsledku vládních opatření však už skoro o všechna přišla. "Finanční polštář mám tak na měsíc a půl, jako většina kolegů. Pracovat jsem jít musela."
Vládní pomoc není pro všechny
Také umělcům na volné noze, jako jsou Monika Jägerová nebo Simona Tydlitátová, je určena vládou schválená jednorázová podpora ve výši 25 tisíc korun. Žádat o ni na finančních úřadech mohou osoby samostatně výdělečně činné, které ročně utrží přes 180 tisíc korun a za první čtvrtletí jim meziročně klesly příjmy o 10 procent. Právě v tom je ale háček.
"Pro mě jsou takto navržené podmínky bohužel důkazem o naprostém odříznutí vlády od běžných lidí," komentuje to pěvkyně Jägerová, které až v lednu a únoru přišly honoráře za předvánoční koncerty. Propad příjmů tak teprve pocítí. "Spousta kolegů na tuhle pomoc nedosáhne, protože se u nich výpadek projeví až v dalších měsících," objasňuje.
To potvrzuje houslistka Tydlitátová, která také mívá splatnost faktur za odehraný koncert 60 dnů. "Kvůli pandemii nám ale některé orchestry výjimečně zaplatily dřív, abychom se nedostali do úzkých. Takže zatímco od ledna do března mi příjmy ještě neklesly, v dalších měsících z koncertů nebudu mít žádné," vysvětluje a dodává, že byť na jednorázový příspěvek 25 tisíc korun nedosáhne, stejně by z něho nezaplatila nájem a složenky do září, dokdy přišla o koncerty.
Pomůže jí však již schválené odpuštění minimálních odvodů na sociální a zdravotní pojištění, což dělá zhruba pět tisíc korun měsíčně. A také doufá, že když se stará o osmiletou dceru, získá ošetřovné z programu ministerstva průmyslu a obchodu.
Vláda původně slíbila živnostníkům, že budou dostávat 15 tisíc korun každý měsíc, v úterý místo toho nabídla jednorázových 25 tisíc. Ve středu ale ministryně financí z hnutí ANO Alena Schillerová oznámila, že program na podporu OSVČ upraví znovu, aby byl "dostupný všem skutečně postiženým subjektům".
Pokud se nezanedbatelná část zasažených OSVČ do kritérií z různých důvodů nevešla, tak spravedlivý nebyl. Pracujeme na úpravě.
— Alena Schillerová (@alenaschillerov) April 1, 2020
Tomáš Weiss z ministerstva financí potvrzuje, že umělci, kteří přerušili živnost a přihlásili se na úřad práce, na jednorázový příspěvek za současných podmínek nedosáhnou. "Kompenzační bonus má pomoci aktivním OSVČ, zatímco žadatel na úřadu práce může čerpat dávky ze systému sociálního zabezpečení," vysvětluje Weiss.
Do situace, kdy nemají ani možnost živit se hraním, ani nárok na pomoc od státu, se podle dirigenta barokního orchestru Collegium 1704 Václava Lukse dostalo více hudebníků. Kromě supermarketů teď pracují třeba jako pečovatelé v domech pro seniory. "Práce se umělci opravdu nebojí. Problém je, že pokud například houslista opustí obor a několik měsíců se živí manuální prací, návrat zpátky je velmi obtížný, ne-li nemožný," upozorňuje Luks.
Méně příležitostí na malém městě
Na nějaký čas poslední výplatu od Collegia 1704 nedávno dostala i sopranistka Pavla Radostová. "Byli jsme na turné ve Vídni, Versailles a Moskvě s operou Les Boréades od francouzského skladatele Jeana-Philippa Rameaua," vzpomíná na trojici lednových koncertů, které se zpětně ukazují jako spásné. "Jenom díky nim teď můžu ještě měsíc dva platit nájem."
Třicetiletá Radostová, která dále spolupracuje s Czech Ensemble Baroque nebo Orchestrem Berg a Ensemble Opera Diversa, orientovanými na moderní hudbu, na rozdíl od kolegyň novou práci zatím nenašla. V polovině března přerušila živnost a přesunula se z Prahy za rodiči do městečka nedaleko Lipníka nad Bečvou. Teď je přihlášená na místním úřadu práce. "Na malém městě pracovních příležitostí moc není, takže čekám, až se nějaká objeví," vysvětluje.
Protože přerušila živnost, ani Pavla Radostová na jednorázovou podporu od vlády nemá nárok. Zatím se to snaží brát z lepší stránky. "Dítě nemám, v nejhorším můžu požádat o pomoc rodiče. Práce se nebojím, jsem mladá a zdravá, rukama dělat taky umím," říká pěvkyně, která po absolutoriu konzervatoře několik měsíců dělala au pair v Anglii.
Zákaz koncertování ji zastihl v rozjezdu kariéry. Přestože profesionálně zpívala už při studiích na brněnské JAMU, ještě vloni k tomu učila na základní umělecké škole. Pak nabídek na vystupování přibylo tolik, že se Radostová rozhodla živit jen koncertováním a přestěhovala se kvůli tomu do Prahy, kde je víc příležitostí. "Na větší projekty dostanete nabídku třeba rok dopředu, ty menší chodí tak s tříměsíčním předstihem. Podle toho jsem si zatím vždycky udělala finanční plán," popisuje. Leden a únor mívá co do počtu koncertů slabší. "Po Vánocích se tolik nehraje. Zákaz přišel zrovna v době, kdy hraní začíná být víc," lituje.
Stejně jako Simona Tydlitátová a Monika Jägerová je také Pavla Radostová smířená, že si chvíli bude vydělávat jinak než hudbou. "Když vím, že je to přechodné, nevadí mi to. Mrzí mě, že nemůžu dělat práci, kterou jsem si vysnila a kterou miluju. Ale taky vím, že to jednou zase přijde," dodává Radostová.
Její kolegyně Simona Tydlitátová bude za kasou v Lidlu sedět minimálně dva měsíce. "Mám smlouvu do 31. května, protože jsem optimista. Ale taky jsem realista a vím, že když nebude zbytí, potrvá to déle," připouští houslistka, které už teď odpadly koncerty ve druhé polovině roku.
Dopředu počítá i s tím, že hranice zůstanou zavřené déle, a tak nebude moci do ciziny, kde mívala až 50 procent hraní. "Tři koncerty v září v Itálii, to se asi neuskuteční, pak tu máme Německo, Španělsko, Portugalsko, to taky nevypadá dobře," probírá se Tydlitátová realisticky svým kalendářem.
Paradoxně nejvíc se bojí okamžiku, kdy vláda opatření zmírní. "Lidé nezačnou hned utrácet za koncerty. Spíš budou šetřit a očekávat další možnou vlnu nákazy. Spousta posluchačů se může bát jít do sálu, kde je dalších 1000 lidí," odhaduje Tydlitátová, podle níž tak opravdová krize na hudebníky teprve udeří. "Bude to v těch dalších měsících, kdy už teď vím, že žádná hraní mít nebudu. A kdy vláda řekne: Šup, vracíme se k normálu, už zase můžete koncertovat. Ale my nebudeme mít pro koho."
Že také nezávislí hudebníci a soubory potřebují pomoc, chce státu připomenout vznikající zastřešující organizace muzikantů z oboru klasické hudby. Podle dirigenta Collegia 1704 Václava Lukse už ji podpořili dirigenti Jakub Hrůša a Tomáš Netopil nebo pěvec Adam Plachetka. S ministerstvem kultury chtějí hledat "účinná, ekonomicky proveditelná a především rychlá opatření", jak interpretům současnou situaci ulehčit. "Věřím, že se nám podaří najít řešení, která by zabránila totální destrukci nezávislé hudební scény, a že se hudebníci budou moci vrátit ke své práci," dodává Václav Luks.
