Nikl rozdělil plátno na stejný počet částí a zapnul broučky. Malba bude od 12. května, kdy letošní ročník přehlídky začíná, pendlovat s celým souborem mezi Rudolfinem a Obecním domem. Návštěvníci je tak budou moci vidět před každým koncertem.
Tento nový doprovodný program se jmenuje Art Salon a primárně má doplnit hudbu. Kromě toho ale obsahuje praktickou rovinu.
Festivalu, jenž příští rok oslaví osmdesátiny, poskytne další zdroj financování. Obrazy budou v jeho prospěch 26. května vydraženy na portálu Artslimit.com a také na benefiční aukci pořádané Galerií Kodl.
Právě s jejími kurátory Janem Kudrnou a Milanem Dospělem organizátoři Art Salon vymysleli. Vytipovali šest českých umělců, kteří užívají různé techniky a zároveň se dlouhodobě inspirují hudbou.
Vnímání barvy a zvuku
Vizuální znázornění zvuku sahá v novodobém umění do 60. let minulého století, kdy v tomto směru začal experimentovat americký skladatel John Cage. Brzy nato podle akustického vjemu tvořil také Milan Grygar. Dnes sedmadevadesátiletý matador poválečného umění je nejstarším z šestice autorů, jež Pražské jaro oslovilo. Grygar pro něj vytvořil práci navazující na svůj cyklus Antifony, což je v křesťanské liturgii označení dvou střídajících se hlasů.
Mezinárodně uznávaný fotograf Ivan Pinkava zhotovil snímek nazvaný My Fatherland. Reflektuje jím svůj vztah k Mé vlasti. "Měl jsem strach, abych nešel cestou moc narativní, popisnou, současně aby to nesklouzávalo ke sladkosti," říká náchodský rodák, jenž výsledné dílo přirovnává k abstraktní krajině.
Konceptuální umělec a performer Daniel Vlček zpracoval motiv Z českých luhů a hájů. "Protože mě zajímá krajina i sám nahrávám zvuky v krajině. Dělám si často terénní nahrávky, ze kterých potom vycházím," zdůvodňuje. Coby šablony, které různě vrstvil a překrýval, použil vinyly s nahrávkou Smetanovy skladby.
Z básně Šárka vycházela Ira Svobodová. "Je to příběh plný zrady, lásky, napětí a já na tyto věci ráda reaguji," připouští malířka, která se klasickou hudbou inspiruje dlouhodobě. Číslice šest se na jejím obraze odráží v počtu kopí, okolo nichž vytvarovala růžovou stuhu.
S šesti výchozími barvami zase v obraze nazvaném No. 78 pracoval Jakub Roztočil. Ten se dnes věnuje výtvarnému umění, ve dvaceti ale ještě produkoval taneční hudbu. A zvuk ho stále zajímá. Vymyslel stroj, jenž na plátno pokryté tenkou vrstvou vody nanáší barvu podle zdrojové hudební skladby. Autor do toho vstupuje a ovlivňuje podobu obrazu.
Nároky na rozpočet
Vernisáž šestice děl se uskuteční v Obecním domě na zahajovacím koncertu, výsledky aukce budou oznámeny na tom závěrečném. Art Salon by měl odstartovat novou tradici výtvarného doprovodného programu, jaký má z českých hudebních festivalů v jiném pojetí například Smetanova Litomyšl.
Především by však Art Salon mohl pomoct vylepšit rozpočet Pražského jara, který se letos pohybuje okolo 100 milionů korun. Více než půlku tvoří příspěvky od ministerstva kultury a pražského magistrátu. Zbytek organizátoři shání sami od roku 2000, kdy se Pražské jaro transformovalo z příspěvkové organizace ministerstva kultury, jakými jsou dodnes Česká filharmonie nebo Národní galerie, na obecně prospěšnou společnost.
Dnes je pravděpodobně nejvýznamnější zdejší kulturní institucí, již nezřizuje stát či samospráva a která je tak nucená k vícezdrojovému financování. To znamená, že stejně jako jiné velké akce kombinuje příjmy z prodeje vstupenek s příspěvky od sponzorů a mecenášů.
"Jako největší festival klasické hudby v Česku jsou s námi ale spojena velká očekávání referenční přehlídky a opravdu mimořádných projektů, které s sebou nesou i velké rozpočtové nároky," říká Pavel Trojan, jenž je ředitelem Pražského jara od srpna 2022.
Letos rozpočet pomohl vylepšit Rok české hudby. Na tuto oslavu významných výročí stát vyčlenil extra peníze. Pražské jaro do grantové výzvy přihlásilo tři mimořádné projekty za více než 20 milionů korun včetně zahajovacího koncertu s Berlínskými filharmoniky. Náklady na vystoupení jednoho z nejlepších světových orchestrů přesahují deset milionů.
"Tento koncert jsme připravovali téměř deset let. Věříme ale, že takto výjimečný počin se české kultuře násobně vrátí. I díky přímému přenosu a nahrávce si budeme po desítky let připomínat, že erbovní dílo Mou vlast zahráli Berlínští filharmonikové," poznamenává Trojan. Koncert bude 12. května přenášet televize.
Pražské jaro posledních šest let nemělo generálního partnera, letos našlo nového v energetické společnosti ČEZ. Dále jej podporují například innogy nebo Cetin ze skupiny PPF. Výši jejich příspěvků pořadatelé nezveřejňují. "Bez těchto velkých sponzorů by si Pražské jaro nemohlo dovolit zvát světové orchestry a vymýšlet tak zajímavé inovativní projekty," zdůrazňuje Trojan.
Podle něj kulturní sponzorství přináší firmám společenskou prestiž a mělo by se o něm mluvit podobně jako třeba o partnerstvích ve sportu. "Umělci nejsou vyslanci nebes, kteří tvoří umění bez nároku na honorář. Proto když se někdo rozhodne podpořit kulturu finančně, je správné, aby se o tomto dobrém rozhodnutí vědělo," říká.
Přesvědčit firmu k partnerství je podle něj nelehká práce na řadu měsíců i let. Z jedenáctičlenného festivalového týmu se fundraisingu věnuje jeden člověk. Každý rok musí zajistit u sponzorů až 30 milionů korun. "Firem, které jsou ochotné uvažovat v těchto relacích, mnoho není," poznal Trojan, jenž pro festival pracuje od roku 2004 a dlouho byl jeho mluvčím. Ekonomickou stránku věci tak sledoval už před nástupem do funkce ředitele.
V české kultuře patří Pražské jaro dlouhodobě k největším festivalům, i když třeba ten karlovarský nebo Colours of Ostrava už loni hospodařily s 200 miliony korun. I to je pouhý zlomek toho, co podobné akce stojí v zahraničí. Například slavnosti v německém Bayreuthu, které trvají o týden déle, letos mají rozpočet v přepočtu 700 milionů korun.
Pražské jaro se české realitě snaží přizpůsobit. Například když firmy nemají dost peněz na to stát se partnery celého festivalu, mohou podpořit pouze konkrétní koncert. To bývá atraktivní třeba pro zahraniční společnosti, které se tak hrdě přihlásí k umělci ze své země.
Nejen v Bayreuthu nepominutelnou část rozpočtu tvoří příjmy od mecenášů. Právě po vzoru běžném na západě Pražské jaro před lety také založilo vlastní klub přátel. Ten dnes sdružuje zhruba stovku osob, jež jsou ochotné přispívat takzvaně z vlastní kapsy. Nejštědřejší věnují i nižší stovky tisíc a vedle toho nakupují desítky vstupenek. Celkově tak tržby za lístky z řad mecenášů dosahují jednotek milionů korun. Festival se jim odměňuje možností setkání se zajímavými osobnostmi, zprostředkováním zážitků ze zákulisí nebo mimořádnými výlety, jako když donátory vloni vzal do waleského Cardiffu za tamním orchestrem vedeným českým dirigentem Tomášem Hanusem.
