„Můj otec hrával na varhany, takže jsem Bacha slyšela od narození,“ vzpomíná. „Jako malá jsem na Bacha tančila, pak jsem ho zpívala ve sboru, hrála ho na klavír i housle, natáčela si ho na magnetofon. Později, ve formativních letech, jsem vždycky studovala nějakou jeho skladbu.“
Od té doby se její vztah ke skladateli vyvinul, základ se však nemění. „V Bachově hudbě je nejdůležitější zdůraznit dobové taneční prvky. Silně z nich vycházel, a právě proto je jeho hudba tak radostná,“ popisuje.
Hewittová, dnes považovaná za špičkovou bachovskou interpretku, pro label Hyperion natočila 13 desek skladatelových děl. Nedávno završila čtyřletý cyklus 12 recitálů nazvaných Bach Odyssey, kde zahrála všechny jeho sólové kompozice.
Praha má štěstí, že Hewittová momentálně objíždí Evropu s dalšími bachovskými recitály: díky tomu mohla vyhovět pořadatelům Firkušného festivalu a na poslední chvíli v programu nahradit indisponovanou Portugalku Marii João Piresovou.
Hewittová zdejší recitál začne Osmnáctou suitou barokního francouzského skladatele Françoise Couperina. Patří k jejím nejoblíbenějším, téměř před 20 lety ji nahrála a vloni se k ní vrátila v době lockdownu. „Neměla jsem náladu poslouchat skoro nic, ale Couperinova hudba mi přesně sedla,“ vzpomíná. „Čiší z ní elegance, řád, poezie a nesmírná fantazie. Mimochodem je to hudba, kterou znal i Bach, francouzští autoři ho hodně inspirovali.“
Následovat bude Mozartova Sonáta pro klavír B dur KV 281. Až pak zazní gros recitálu: tři Bachovy kompozice, z nichž každá ukazuje skladatele v trochu jiné poloze. Jeho Preludium a fuga a moll vznikly původně pro varhany, později autor obě věty využil v Trojkoncertu a moll pro flétnu, housle, cembalo a smyčce. „V téhle verzi jsem ho hrála nesčetněkrát, je velice radostný,“ poznamenává Hewittová.
Další skladbu, Anglickou suitu č. 4 F dur, označuje za „krásnou a veselou“, představující pěkný kontrast ke dvěma zbylým mollovým. Poslední na programu je původně varhanní Passacaglia c moll v klavírní úpravě Eugena d’Alberta. „Otec ji hrával na varhany. Je to pro klavíristu opravdu hodně not, zvlášť když musíte hrát i linku původně určenou pro varhanní pedál. Ale způsob, jakým tady Bach buduje napětí, nemá obdoby,“ míní Kanaďanka.
Po letech, kdy v kostele poslouchala otce hrát Bacha na varhany, nepřekvapí, že za nejdůležitější považuje duchovní rozměr Bachova díla. „Z celé jeho tvorby vyzařuje pevné náboženské přesvědčení, včetně děl, která nejsou duchovní,“ říká. „Právě proto má takovou sílu a myslím, že proto poskytuje útěchu tolika lidem.“
Angela Hewittová se do Prahy vrací opakovaně, dodnes si pamatuje své první vystoupení v Rudolfinu u příležitosti oslavy česko‑kanadských vztahů. „Nejenže to je jeden z nejkrásnějších sálů, jaký jsem kdy viděla, ale na tom koncertě byl i Václav Havel. Na to nezapomenu,“ říká. A fakt, že se teď do Rudolfina vrací na pozvání Firkušného festivalu, ji těší. „Jako malá jsem měla spoustu nahrávek Rudolfa Firkušného, takže dobře vím, o koho jde. Je to čest,“ uzavírá.
Koncert
(Pořádá Klavírní festival Rudolfa Firkušného)
Angela Hewittová
6. listopadu, Rudolfinum.
