Takovým vyslancem nástroje je jedenatřicetiletý Francouz s hudebním příjmením Jean Rondeau, který vystoupí na příštím ročníku festivalu Pražské jaro. Vrací se jedenáct let poté, co skončil druhý ve zdejší soutěži a obdržel ocenění za nejlepší provedení soudobé skladby.
Pro nástroj se rozhodl už jako malý, když jej náhodně zaslechl z rádia. Od té doby ho cembalo fascinuje. Vystupuje sólově nebo s komorními partnery, zpoza kláves dovede dirigovat. Zkomponoval filmovou hudbu a založil ansámbl, s nímž provádí vlastní jazzová díla.
Diplom s vyznamenáním má ze dvou prestižních institucí: Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži a londýnské Guildhall School of Music and Drama. V roce 2012 se stal jedním z nejmladších vítězů cembalové soutěže v belgických Bruggách, získal též cenu pro nejnadějnějšího evropského mladého interpreta barokní hudby.
Jeho kariéra se odvíjí příkladně, počínaje sbírkou ocenění přes výhradní smlouvu s francouzským vydavatelstvím Erato až po spolupráce s nejlepšími orchestry. Přístup si však zachovává trochu punkový. "Kariéra? Tohle slovo nechme hnidopichům. Já ani žádný z mých kolegů je nepoužíváme. Prostě jen následujeme svou vášeň. Vlastně mám rád slovo ‚amatér‘. V základu etymologie je totiž sloveso ‚milovat‘. V tomto smyslu jsem tedy opravdový amatér," říká Rondeau.
Zrovna tak odmítá definovat pojem "úspěch" a spíše se učí naslouchat a tvořit. "Jsem velmi citlivý na akustiku," zmiňuje. "Co se zvuku týče, cembalo je náročný nástroj. Akustika prostoru vytváří atmosféru koncertu a propojuje interpreta s posluchačem. Miluji Japonsko, protože tamní koncertní sály stavěli nejlepší odborníci. Skoro v každém městě tam najdete místo s dokonalou akustikou," vypráví.
Akustiku Dvořákovy síně Rudolfina si vyzkoušel během Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro. Od té doby jej Češi mohli slyšet na Letních slavnostech staré hudby v Břevnovském klášteře, zavítal také do Brna na festival Concentus Moraviae. Vloni byl rezidenčním umělcem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka. Teď dvakrát vystoupí v pražském Anežském klášteře, 20. a 21. května.
První bude večer s pestrým programem nazvaným Gradus ad Parnassum podle stejnojmenného díla Muzia Clementiho, italského skladatele z let 1752 až 1832. Zaznějí i skladby Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta či pozapomenutého rakouského barokního komponisty Johanna Josepha Fuxe. V Paříži je Rondeau hodlá interpretovat na nejrůznější dobové nástroje, v Praze by si měl vystačit s cembalem.
Druhý večer ale u něj nebude sám, v programu zaměřeném výhradně na práce Carla Philippa Emanuela Bacha jej doprovodí flétnistka, houslista a hráč na historickou smyčcovou violu da gamba.
Teď ovšem zarostlý mladík ještě brázdí Evropu s repertoárem z poslední desky: Goldbergovskými variacemi od Johanna Sebastiana Bacha. Toto dílo je natolik slavné, že o něm existují i romány a pro každého hráče na klávesové nástroje představuje celoživotní výzvu. Rondeauovo goldbergovské turné zahrnuje významné sály v Berlíně, Frankfurtu, Ženevě či Barceloně. Na evropskou šňůru pak navazuje ta americká, k jejímž vrcholům budou patřit večery v proslulé Carnegie Hall.
Neortodoxní přístup Jeana Rondeaua k interpretaci, zejména rytmu, má i své kritiky. Jeho hra ale není výsledkem touhy po výstřednosti. Své výkony nepřestává promýšlet a zpochybňovat, dobírat se hlubších vrstev a smyslu. "Musíme si uvědomit, že hudba by neexistovala bez ticha - a ticho bez hudby by znělo jinak. Ticho je červí díra do jiné dimenze, snažme se jej v pokoře dosáhnout. Ať už má ticho rozměr pomlky ve skladbě nebo rozměr životní etapy, potřebuje svůj prostor. Važme si ticha a naslouchejme mu," nabádá.
Koncert
Jean Rondeau
(Pořádá festival Pražské jaro)
Anežský klášter, Praha, 20. a 21. května.
