Londýn - Spisovatel Julian Barnes potvrdil roli největšího letošního favorita z finálové šestice a napočtvrté se stal držitelem prestižní Man Bookerovy ceny. Média v souvislosti s jeho vítězstvím připomínají, že jeho názor na tuto trofej je značně kritický: v minulosti ji označil za snobské bingo a porotce obvinil, že se nechávají ovlivnit slávou.
Cenu paradoxně vyhrál právě v roce, kdy se jí dostalo kritiky za upřednostňování čtivosti. Při přebírání ceny ale Barnes řekl jen to, že "je potěšen a stejnou měrou se mu ulevilo".
"Porotcům, proti kterým nestrpím křivé slovo, chci poděkovat za moudrost. A sponzorům za šek," prohlásil lehce ironicky. Poražení finalisté dostanou tradičně po 2500 librách, vítěz si z londýnské Guildhall odnáší 50 000 liber.
Pětašedesátiletý experimentátor a postmodernista Barnes napsal celkem 11 knih; ve finále Bookera byl už třikrát, ale nikdy nevyhrál. O cenu se už ucházel s knihami Flaubertův papoušek (1984), England, England (1998) a Arthur & George (2005). Vítězství mu přinesla až 150stránková novela The Sense of an Ending, která je meditací o stárnutí a smrti, ale hlavně o věrohodnosti naši paměti.
Barnesovým hlavním tématem je hledání, resp. nemožnost nalezení historické pravdy. Jeho nejslavnější knihy jsou mixem, ve kterém není jasné, kde končí fakta a začíná fikce a fabulace. Jedno z jeho hesel zní, že historie je jen další literární žánr, neboť je ovlivněná osobou autora, který ji sepisuje, i subjektivními vzpomínkami.
V oceněné novince (česky vyjde v Odeonu jako Smysl konce na podzim 2012) zkoumá Barnes právě nedokonalost a ošidnost paměti. Naše minulost utváří naši osobnost a to, kým jsme a kým chceme být; ale co když se tehdy vše stalo jinak, zní motto jeho díla. Hrdinou je muž středního věku Tony Webster, který začne vzpomínat na svá školní léta poté, co se k němu dostane dávný deník. V knize ožívá jeho krátká láska s dívkou Veronikou a přátelství s charismatickým spolužákem; oba dva si ale dávné události pamatují jinak než hrdina.
The Sense of an Ending je nejkratším z letos nominovaných románů. Nejkratší vítěznou knihou historie ocenění je však Offshore Penelope Fitzgeraldové, která vyhrála v roce 1979 a má ještě o několik set slov méně než Barnesův román.
Předsedkyně letošní jury Stella Remington prohlásila, že se jeho hlavní postava na začátku může zdát nudná, ale posléze se mění v někoho zcela jiného. The Sense of Ending je podle ní mistrně napsaná ukázka klasické anglické literatury, jejíž hloubka se zvětšuje s každým dalším čtením. "Kniha otevírá debatu nad lidstvím v 21. století, kdy nikdo z nás neví, kdo opravdu jsme, neboť ukazujeme hned několik tváří," řekla předsedkyně poroty, autorka několika románů a někdejší šéfka špionážní MI 5.
Barnes se stal letošním největším favoritem až poté, co porota nevybrala do užší nominace Alana Hollinghursta. Ten byl jediným autorem z širší nominace, který už Bookera vyhrál. Cenu získal v roce 2004 jako vůbec první otevřeně homosexuální autor za čtvrtý román, ceněnou knihu Linie krásy. Kniha Stranger's Child, za kterou byl navržen letos, je jejím pokračováním.
Do finále nepostoupil ani další slavný autor, již dvakrát nominovaný spisovatel a dramatik Sebastian Barry. To vše vedlo část literární branže k obvinění, že se Booker stává příliš populistický a upřednostňuje čtivost před uměleckou hodnotou.
Kritické hlasy na adresu poroty poukazovaly i na to, že sestava finalistů byla komerčně nejúspěšnější v historii ceny. Za šest týdnu od vyhlášení užších nominací se dohromady prodalo od šesti autorů skoro 100 tisíc knih. Skupina literátů dokonce ohlásila založení konkurenční literární ceny.
"Mluvili jsme o čtivosti a kvalitě… a fakt, že se tato debata dostala do novinových titulků, nás rozhodně uspokojil," reagovala na to při vyhlášení předsedkyně poroty.
Čtěte také:
Julian Barnes si upevnil post favorita na Bookera
MI 5 vybrala na Bookera i knihu o Československu
Soupeřem byli nakonec Barnesovi dva debutanti. Stephen Kelman, který dříve pracoval jako skladník a sociální pracovník a pro první román Pigeon English si vybral za téma vraždu desetiletého nigerijského chlapce na londýnském sídlišti Peckham. Prvotinou jsou také Snowdrops od A.D. Millera.
Ve finále byli i dva kanadští autoři. Postoupil Patrick deWitt s "antiwesternem" The Sisters Brothers a Esi Edugyanová nominovaná za román Half Blood Blues o černošských jazzových hudebnících v Německu 30. let. Šestici doplnila Carol Birchová s historickým románem Jamrach's Menagerie o potopení velrybářské lodi v 19. století, ve kterém se podle recenzentů snoubí Dickens s Melvillem.
Do finále nepostoupil román s "českým tématem". Kniha Daleká cesta od kanadské autorky Alison Pickové o osudech židovské rodiny v Československu a dětských transportech, které umožnily některým židovským dětem dostat se do bezpečí.
Bookerova cena, od roku 2002 přejmenovaná podle sponzora na Man Bookerovu cenu, se tradičně těší zájmu médií i sázkařů. Byla založena jako protiváha Goncourtově ceně ve Francii. Vyhlašuje se od roku 1969 a je omezena na spisovatele z Británie, Irska a Commonwealthu.
Hlavní přínosem ceny ale není jednorázová finanční odměna, nýbrž dramatické zvýšení autorovy obliby a prodeje vítězného díla. Právě popularizačním efektem ceny včetně postupného zveřejňování nominací se inspiruje česká Magnesia Litera.
