Při koncertu Jany Koubkové se na pódiu vystřídají hosté. "Kromě svého brilantně sehraného kvartetu si oslavenkyně zazpívá i s trojicí svých letitých přátel a kolegů, se kterými ještě nikdy naživo nevystupovala - pianistou Martinem Kratochvílem, kytaristou Tonym Ackermanem a saxofonistou Joem Kučerou," uvedl dramaturg festivalu Ondřej Bezr.
Jana Koubková naposledy před třemi lety vydala videoklip Blues (ne)ohrožené seniorky, v němž se ohlédla za nelehkým obdobím. Kromě rušení koncertů způsobeném pandemií koronaviru čelila vážným zdravotním obtížím. "Text zachycuje současný stav mé mysli. Prostě ročník 1944 sám o sobě a do toho covid a nemožnost skoro rok a půl dělat svou práci, na kterou jsem zvyklá. Ale nemíním se hroutit a to je asi to hlavní poselství," řekla tehdy.
Dodala, že vnímá, jak se jí čas krátí. "Když nezpíváš tak dlouho, hlasivky fungují hůř a zrovna tak i dýchání. A taky se přidružují zdravotní problémy dané věkem, ale bez zpívání, vymýšlení a konání vůbec to prostě nejsem já," uvedla Koubková k písni.
V ní se mimo jiné ohlíží za léčbou rakoviny prsu. "A chci bejt úžasná, jenže bolí mě záda, jedno prso chybí, cévy taky zlobí, ale do lesa nesmí ten, ten kdo se bojí a já do lesa chci," zpívá Koubková ve skladbě, kterou doprovodil animovaný videoklip scenáristy a režiséra Luďka Bárty.
Jana Koubková se narodila roku 1944 v Roztokách u Prahy. Zpívá od šesti let, začínala ve sborech a vokálních skupinách. Jazz ji zajímal od patnácti, kdy v rádiu uslyšela scatovat Ellu Fitzgerald.
Přestože se Koubková vyučila elektronavíječkou a nějakou dobu si tak vydělávala v ČKD Praha, už desítky let patří k nejznámějším hlasům na zdejší jazzové scéně. Pohybuje se v rozpětí od swingu a blues přes mainstream či bebop po latinskou hudbu či poslední roky písničkářství.
Byla členkou vokálních skupin Linha Singers, Kučerovci, C&K Vocal nebo divadla Semafor, mezitím se ale živila také jako čistička oken, úřednice, manekýna či televizní hlasatelka. Coby jazzová sólistka se prosadila roku 1975 v kapele Jazz Sanatorium Luďka Hulana. "Já málem umřela blahem," vzpomínala na první momenty v tomto uskupení, kde začala zpívat profesionálně. Neměla sice ten "správný chraplák", její dráždivý mezzosoprán se ale dobře ujal a dodnes zůstává nezaměnitelný.
Později vystupovala s uskupeními Hot tety nebo Horký dech Jany Koubkové. Účinkovala na významných přehlídkách v Česku i zahraničí, napsala několik knih, podnikla studijní cesty do Afriky. Začátkem 80. let založila festival jazzových, bluesových a rockových zpěváků nazvaný Vokalíza. "Vokalíza vznikla hlavně proto, že jsem si chtěla taky zazpívat ve velké Lucerně," poznamenala před časem s typickým humorem. Akce se dočkala dvaceti ročníků.
Vysoká, štíhlá a nervní zpěvačka s výbojným blonďatým ježkem na hlavě dále šest let učila na pražské konzervatoři. Kromě toho skládá písně a filmovou hudbu, publikuje, píše fejetony, sloupky a poezii, má pořady v rozhlase a vydala několik knih. Pro její hravá vystoupení je kromě scatu a vokálních improvizací běžné, že dovede vykřesat hudbu třeba i z obyčejného luskání prstů či vyklepávání rytmu.
Zatím poslední album A tak si jdu… zveřejnila v roce 2016. Po předchozích nahrávkách Mýdlové bubliny a Smrt standardizmu se na něm opět uplatnila jako textařka. Některé své texty před časem zahrnula do knihy Básně z jazzové dásně.
Sama připouští, že její poslední nahrávky "o jazzu moc nejsou", jak říká.
"Souvisí to s tím, kolik mi je let. Už jsem za svůj život prostřídala mnoho žánrů a stylů a poslední léta mě baví si psát texty a hudebně je realizovat," vysvětlila v době vydání poslední desky, na které účinkují kytarista Roman Hampacher, varhaník Ondřej Kabrna nebo bubeník Jan Červenka.
Zpěvačka dříve považovala za svou domovskou scénu pražský jazzklub U Staré paní, kde do změny majitelů působila sedm let i jako dramaturgyně. Později příležitostně vystupovala v Redutě nebo na Jazzboatu brázdícím Vltavu.
Pětašedesátiny oslavila koncertem v zaplněné Nové galerii Pražského hradu, kde jí tehdejší prezident Václav Klaus předal Zlatou plaketu. K jejím sedmdesátinám vyšla kompilace nazvaná Jazz? Oh, Yes! a kniha Koubkokvoky.
V pražském paláci YMCA se roku 2019 uskutečnila výstava nazvaná Jak šel jazz s Janou Koubkovou na plakátech. "Z těch plakátů a fotografií dýchá život jazzmanů před rokem 1989, kdy se jazzu dařilo někdy o něco lépe než jiným žánrům, protože byl většinou bez textů," poznamenala tehdy zpěvačka.
Zatím naposledy vloni Jana Koubková získala Cenu Gustava Broma, udělovanou mimořádným osobnostem jazzu a swingu.
Video: Jana Koubková zpívá Blues (ne)ohrožené seniorky
