Spisovatel J. R. R. Tolkien. | Foto: Profimedia.cz

Čtrnáct smyšlených jazyků

K důvodům úspěchu Pána prstenů patřil propracovaný svět v pozadí. Tolkien přednášel staroanglickou literaturu a první knihy, které publikoval už ve 20. letech, byly odborné. Týkaly se právě jazyka či staré literatury, šlo například o kritické vydání středověké romance ze 14. století Sir Gawain a Zelený rytíř.

Při vytváření fiktivní Středozemě, kde se jeho fantasy příběhy odehrávají, čerpal ze staroanglických, germánských i nordických bájí, ze starofinského eposu Kalevala, anglické básně Béowulf, staroislandské Eddy či starogermánské Písně o Nibelunzích.

Pro elfy, hobity, trpaslíky, enty a různá lidská království ve smyšlené Středozemi vynalezl 14 různých jazyků. Ale rozhodně nebyly ty první, které vymyslel. Už jako dítě měl zálibu v cizích řečech, anglicky se naučil plynně číst ve čtyřech letech, matka ho učila latinsky, francouzsky a německy. Ještě coby školák si osvojil starořečtinu, ale také středověkou angličtinu, staré germánské či severské jazyky.

Sám pak začal vymýšlet vlastní řeči. Nejprve se sestřenicí zkonstruoval jazyk nazvaný Nevbosh, později z něj vyvinul svůj první opravdový vynález, řeč zvanou Naffarin. Ta vycházela z latiny i španělštiny a údajně měla být předobrazem právě pro elfštinu z jeho pozdějších děl. Ale jen těch elfských řečí vynalezl Tolkien několik.