Trilogie Pán prstenů následovala až po druhé světové válce. Mnozí si tak mysleli, že inspirací pro temného pána Saurona byl Adolf Hitler. Přitom jeho podobu ovlivnila fikce, konkrétně knihy, které Tolkien četl jako chlapec, především historický román Černý Douglas z 18. století od S. R. Crocketta. Jeho ústřední padouch Gilles de Retz byl napsán podle skutečného francouzského rytíře, odsouzeného vraha dětí. Crockettův zlosyn uctíval ďábla a spolčoval se s čarodějnicí schopnou měnit podoby či s vlčí smečkou, ne nepodobnou Sauronovým vrrkům.

Přesto měla Středozem s nacisty společného víc, než by si asi její stvořitel přál: stála na nordických a germánských základech. Sám Tolkien ale Hitlerem a jeho ideologií pohrdal. Když chtěli Němci v roce 1938 vydat Hobita, berlínský nakladatel žádal, aby spisovatel potvrdil svůj árijský původ. Tolkien odepsal, že Árijci byly indoíránské kmeny pocházející z Indie a Blízkého východu. "Pokud tomu dobře rozumím, že chcete zjistit, zda jsem židovského původu," uzavřel tehdy svůj dopis, "pak mohu pouze odvětit, jak mě mrzí, že zřejmě nemám žádné předky pocházející z tohoto nadaného lidu".

Po této odpovědi Hobit v nacistickém Německu samozřejmě nevyšel. Tamní čtenáři se jej dočkali až koncem 50. let.