Idol začíná sice zábavně, ale pomalu. Dává si načas, než konečně ukáže, o co v něm jde. Teprve na konci třetí epizody vykládá karty na stůl. Dramatická sekvence, v níž má ústřední význam kartáč na vlasy používaný jako rákoska, nám potvrdí, co jsme mohli tušit, ale kvůli těžkopádnému herectví The Weeknda to bylo těžké rozpoznat.
Hlavní postavou seriálu je popová hvězda Jocelyn, odmalička zvyklá nechat si poroučet okruhem manažerů a "imagemakerů" s cílem být co nejpopulárnější. V seriálu narazí na šíleného gurua, který jí umí dát přesně to, co byla doma celý život zvyklá dostávat - ponížení. Dokonce se ukazuje, že za její momentálně neúspěšné období mohl právě nedostatek symbolického i reálného násilí.
"Naše děvče má problém," všímá si její manažer, když jí do života vstoupí podivín z losangeleské klubové scény se směšným jménem Tedros Tedros, které hraje The Weeknd. Majitel hudebního klubu, trestanec a fanoušek obklopující se neobjevenými talenty by ji mohl definitivně zničit. Anebo naopak popostrčit na výsluní?
Idol trochu komplikuje pověst televize HBO coby producenta kvalitních dramat pro náročné publikum. Seriál sice skvěle vypadá, působí atraktivně a chvílemi se zdá, že v příští vteřině sdělí něco zajímavého. Za první čtyři epizody ale k ničemu takovému nedošlo. Místo toho se kvalita projektu a herecký výkon jednoho z tvůrců The Weeknda stal terčem žertů. Před pár dny HBO oznámila, že Idol skončí už po pěti dílech místo původně plánovaných šesti. Ne že by fiasko televizi nějak ohrozilo, sledovanost sice padá, ale pořád je obstojná. Hodnocení 22 procent od kritiků na webu Rottentomatoes.com, jenž shromažďuje recenze z různých médií, je ale u společnosti spojované s kvalitní tvorbou nečekané, až trochu pikantní.
Od superslavných o superslavných
Zápletka přitom není vůbec špatná. Mohlo být zajímavé prozkoumat losangeleský vesmír superslavných lidí, poznat jejich ochotu kvůli slávě potit krev a podstupovat ponížení, seznámit se s figurkami udržujícími tento svět v chodu, odhalit jeho nepsané zákony a trochu se jim vysmát.
Přesně taková byla očekávání veřejnosti od HBO a tvůrce Sama Levinsona, známého díky seriálu Euforie. Ten sice estetizuje to, co sám problematizuje - závislost na drogách či toxické vztahy držené pohromadě násilím -, zároveň však má co říct. Vysoce stylizovanými obrazy dokáže vyjadřovat uvěřitelné emoce a přenášet diváky zpět do doby jejich dospívání. Levinson se díky Euforii stal jedním z nejzajímavějších současných televizních tvůrců.
Osmatřicetiletý režisér a scenárista je navíc synem Barryho Levinsona, slavného hollywoodského režiséra filmů Rain Man nebo Vrtěti psem. Téma dospívání v prostředí slavných je pro něj tedy osobní. Podobně jako pro představitelku hlavní role Lily-Rose Depp, dceru zpívající herečky Vanessy Paradis a Johnnyho Deppa.
Strach a hnus v Los Angeles
Americkou veřejností zrovna nedávno proběhla vlna lehce znechuceného zájmu o takzvané nepo babies, tedy úspěšné děti slavných. Těm bývá vyčítáno, že mají výhodnější startovní pozici, a často zaznívá, že nejvyšší společenská vrstva v USA se stává nepropustnou pro ty, kdo se do ní už nenarodili. O důvod víc, proč právě Sam Levinson s Lily-Rose Depp měli příležitost něco k tématu říct.
Vklad The Weeknda i třetího autora scénáře Rezy Fahima, dřívějšího losangeleského majitele celebritami oblíbeného klubu, navíc slibovala autenticitu projektu zasazeného právě do prostředí hudebního byznysu.
Zdálo se, že Idol bude příběhem o zhýralých hvězdičkách od odborníků na zhýralovou uměleckou scénu. Po čtyřech dílech však tvůrci vypadají natolik fascinovaní svou zkušeností, že ji nejsou schopni příliš analyzovat. Mohly k tomu přispět problémy, s nimiž zápasili už od příprav, kdy byla původní režisérka Amy Seimetz vyhozená údajně za to, že příliš posilovala ženskou perspektivu hrdinky Jocelyn.
Po jejím odchodu Sam Levinson s The Weekndem dostali volnou ruku udělat ze seriálu kontroverzní dílo, které by s nekrocenou nestydatostí zobrazilo misogynní podstatu showbyznysu.
Koordinátor intimity? Zamknout do kumbálu
Příběh fiktivní zpěvačky Jocelyn připomíná skutečnou Britney Spears, i když detaily jsou jiné. Jocelyn byla slavná už od puberty. Po smrti své matky a manažerky v jedné osobě se nedávno psychicky zhroutila, zrušila turné a propadla do nejistoty. V seriálu ji poznáváme, právě když se hodlá vrátit na scénu.
Nejlepší je právě začátek, kdy pozorujeme Jocelyn při fotografování a později natáčení videoklipu. Její manažeři u toho probírají zpěvaččiny dřívější průšvihy a řeší, jak předejít dalším potenciálním skandálům. V jedné scéně asistent hraný komikem Hankem Azariou zamyká na záchodě takzvaného koordinátora intimity, který hodlal Jocelyn zakázat, aby při focení ukázala bradavky. Bohužel po tomto okamžiku nenásleduje žádná vtipná smršť dalších satirických momentů.
Místo toho se těžištěm seriálu stává zpěvaččino setkání s guruem Tedrosem, kterého bohužel The Weeknd neumí zahrát přesvědčivě. A tato figura zřejmě neměla zajímavou podobu ani ve scénáři. Tedros je jen divný, trochu nudný, zpomalený podivín s culíkem, u něhož nemáme nejmenší tušení, čím na Jocelyn tolik zapůsobil. Chová se jako lídr sekty, občasné narážky na skutečné americké kulty a jejich vůdce však seriál pouze vystřelí do vzduchu a nijak už nezužitkuje.
Prince a Základní instinkt
The Weeknd je z účinkování ve vlastních videoklipech asi zvyklý spoléhat na charisma, a tak i postavu Tedrose buduje prostřednictvím soustředěných pohledů a otřepaných replik. "Pop-music je jako trojský kůň, do kterého můžeš schovávat svoje myšlenky," sděluje Jocelyn. Dává najevo, že mu nejde jen o nějaké písničky, chce dělat umění. Jaké přesně, už ale nezjistíme.
Tedros je vůbec opředený záhadami. Kdysi trestaný majitel klubu se obklopuje talentovanými hudebníky a snaží se stát Joceliným producentem. Protože oba protagonisté ale projevují obdiv zejména k dnes už nežijícímu zpěvákovi Princeovi a seriál zároveň odkazuje k erotickému filmu Základní instinkt, vypadá to, že schopnost tvořit umění má v Jocelyn probouzet nekonvenční sex. S ním ale Idol nezvládá pracovat jakkoliv podvratným způsobem.
Od 80. let, kdy Prince bořil konvence pop-music prostřednictvím erotických obrazů a promyšlených aluzí, uplynulo poměrně hodně času. Dnes je pornografie v online prostředí tak rozšířená, že explicitní erotické scény v Idolu divákům těžko budou připadat jako podívaná překračující jakékoliv hranice.
Tvůrci se s erotickými motivy snaží pracovat tak, abychom se dohadovali, zda Tedros v Jocelyn odemyká možnost rebelovat, anebo jestli jen zneužívá její traumata. Výsledek ale vzbuzuje spíš smích, než aby podnětně provokoval. Když Tedros dává hrdince pokyny, vyznívá to jen jako trapné erotické hry muže, který chce všechny ovládat, s ženou zvyklou přijímat ponížení. Soft-porno scény jsou v seriálu nakonec tím nejnudnějším.
Jak by to natočil Lynch
Podle některých kritiků má Idol také zpoždění v tom, že hrdinku Jocelyn modeluje podle hvězdy z přelomu tisíciletí Britney Spears, a ne současných zpěvaček jako Taylor Swift nebo Ariany Grande. Debata o ženských popových idolech se za tu dobu posunula: zatímco Britney Spears byla typickou obětí showbyznysu, Taylor Swift už si svou kariéru formuje sama.
Neznamená to, že témata spojená s Britney Spears nejsou relevantní, a není fér vyčítat tvůrcům, jaký si vybrali objekt zájmu. Potíž spočívá spíše v jejich neschopnosti říci o tom cokoliv zajímavého. Postavy jsou pouze načrtnuté, charakterizované několika nejasnými momenty v případě Tedrose a ochotou nechat se ponižovat u Jocelyn.
Zpomalený Tedros navíc zdaleka nepůsobí tak děsivě jako manažerka Nikki, zvyklá nevnímat zpěvačku jako člověka, ale zdroj peněz. Nebo jako Leia, což je sice hrdinčina nejlepší kamarádka, avšak placená za to, aby jí byla nablízku.
Postava hraná Lily-Rose Depp je tedy ohrožená všemi. Má pouze dvě možnosti - být veleúspěšná, nebo přijít o všechno. O tuto rovinu ale tvůrci pouze zavadí.
Je zábavné představovat si, jak by s tématem naložila režisérka Sofia Coppola, která do kin brzy uvede film o zpěvačce a herečce Priscille Presley, například ve spolupráci s další losangeleskou celebritou tematizující prázdnotu života na vrcholu showbyznysu, raperem Frankem Oceanem. Popřípadě jak by si s Idolem poradil filmař Oliver Assayas, jenž na podobné téma nedávno natočil remake Irmy Vep s herečkou Alicí Vikander. Anebo rovnou mistr hrůzy, která je stejná ve stoce jako na vrcholu - David Lynch.
Sam Levinson s The Weekndem a Rezou Fahimem vyrobili pouze polotvar, u kterého stojí za to jen pár momentů. I příběh té nejpovrchnější hvězdy by zasloužil větší péči.
Seriál
Idol
Tvůrci: The Weeknd, Sam Levinson a Reza Fahim
Seriál je k vidění na HBO Max.
