K osmidílné novince Francouze Oliviera Assayase vedla cesta dlouhá více než 100 let. Na jejím počátku stojí krimi seriál Upíři z roku 1915. Režisér Louis Feuillade v tehdejších deseti epizodách, samozřejmě určených pouze pro kina, položil základy thrilleru, ale vedle Alfreda Hitchcocka a dalších mistrů žánrové tvorby inspiroval též avantgardu a tvůrce jako Luise Buňuela.
V roce 1996 režisér a scenárista Assayas natočil svůj průlomový celovečerní snímek Irma Vep, pojmenovaný podle hrdinky Upírů: záludné, démonické i svůdné lupičky šperků. V této zvláštní hře s pravidly a povahou kinematografie do současné Paříže přijíždí skutečná hongkongská herečka Maggie Cheungová, aby ztvárnila Irmu Vep v adaptaci upírské klasiky. Tehdejší hvězda hraje sebe samu v produkci, která je od počátku ve stavu naprostého chaosu a odsouzena k neúspěchu.
Assayas tehdy vytvořil film o filmu, ale také o stavu a problémech v branži. A zároveň stvořil vizuálně úchvatnou poctu slavnému dílu. Nyní se vrací ještě jednou - se seriálem, v němž stejnojmenný režisér René Vidal znovu točí verzi Upírů. Tentokrát seriálovou, pro televizi. Už nikoli jako nadějný talent, ale slavný tvůrce, co potřebuje znovu nastartovat uvadající kariéru. Že je to nějaké zamotané? Ta pořádná spirála hrátek na pomezí skutečnosti a fikce se teprve roztočí.
Výchozí situace je ovšem také v seriálu podobná. Třiatřicetiletá švédská hvězda Alicia Vikanderová coby Mira Harbergová přijíždí do Paříže, aby ztělesnila lupičku Irmu Vep. A okamžitě umí pohltit i ty diváky, kteří neví nic o spletité historii tohoto svébytného projektu. Vikanderová hraje nezvykle přirozenou a milou ženu, pravý opak hvězd, s nimiž si spojujeme nejrůznější manýry.
Zato René Vidal je od počátku vším, co se člověku vybaví pod souslovím francouzský režisér. Slavný, namyšlený, psychicky labilní a o své pravdě přesvědčený tvůrce, k němuž herci vzhlíží a producenti se modlí, aby se jim na place nezhroutil.
Když se do směsi přidá další, pro změnu herecký narcis, který za režisérem dolézá, aby vylepšil vlastní roli, a neustále zdrogovaný Němec, je jasné, že natáčení nepůjde hladce. Obzvlášť když je vše podfinancováno kvůli zákulisním čachrům.
Oliver Assayas v původním snímku namíchal opojnou směs úvah o povaze filmového průmyslu a pohlcujících zasněných scén, kdy Maggie Cheungová v latexovém "kočičím" obleku bloudí po střechách Paříže. Za syrových zvuků kapely Sonic Youth se tu potkávala avantgarda minulosti s až futuristicky vyhlížejícími obrazy.
V nové seriálové verzi režisér též mísí scény z původního filmu s vlastní "reimaginací". Ale už nikoli tak opojně. Místy divák tápe, zda má jít o záměrně prkenné výjevy coby důkaz toho, že Vidal už je za zenitem.
Assayas ještě víc pracuje s různými "meta" rovinami. Hrdina René Vidal se hroutí, terapie nepomáhají. Místy je těžké s těmito - v lecčem pravděpodobně sebereflexivními - scénami držet krok.
Naštěstí má Vidal svou múzu v podobě Miry Harbergové, která nejenže je až bezmezně milá a ochotná, ještě mu vždy poradí v otázkách čistě uměleckých. Příliš často je za těmi promluvami o povaze filmu cítit sám Assayas, jenž nechává postavy hovořit přehnaně teoreticky. Naštěstí vždy včas odskočí od esejistiky ke scénám, které buď všedně, nebo naopak přiznaně nadsazeně glosují, co se děje na place či v karavanech herců.
Seriál otevírá celou řadu aktuálních témat, od situace filmového umění v éře streamovacích platforem až po to, jak se od časů němé kinematografie proměnily některé standardy. V závěrečných epizodách se natáčí slavná scéna, kdy je Irma Vep unesena a spoutána. Tehdy ji policisté označili za nemravnou a natáčení pozastavili. Nyní se proti ní bouří samotný štáb s námitkou, že ji režisér zfilmoval až příliš sexualizovaně, když jde přece o násilnou situaci.
Rozvíří se poměrně komplikovaná debata, při níž se ovšem nebojuje podle nabízejícího se vzorce "starý dinosaurus versus moderní citlivější svět", ale problém se odhaluje empaticky, z mnoha úhlů. I při takovýchto momentech seriál působí lehce akademicky. A někdy, třeba když se tvůrci pokouší smát Hollywoodu a filmům od Marvelu, jde vysloveně o křeč.
Assayas natočil ambiciózní skládanku možná až terapeutického rázu. Na rozdíl od původního filmu seriálové postavy procházejí jistou katarzí, konec vyznívá optimističtěji než minule. I pro nesnesitelného Vidala lze začít mít pochopení, divácká trpělivost se nakonec vyplácí.
Nejsilnější však Irma Vep zůstává, když jde o všední vztahové třenice postav či ještě jemnější pracovně-přátelské vztahy. Třeba mezi Mirou a její asistentkou, která k ní vzhlíží. Mezi oběma je respekt a tak jako u mnoha dalších postav možná víc než to.
Seriálu rovněž svědčí, když si Mira oblékne kostým i mimo "pracovní dobu". A vyráží se toulat po bytech s vidinou lupu - proměněna v Irmu Vep. Realita se ohýbá, moc filmu ji zcela ovládla.
Tady všechny ty trochu škrobené řeči o duchovní povaze kinematografie či o tom, jak je její podstatou světlo, zcela přirozeně ožívají. Na střechách Paříže dovede být Irma Vep magická. A mnohdy jindy zase komická, třeba když se německý herec málem uškrtí při sexuálních hrátkách a poté vstane z komatu jako oživlé, nezničitelné Frankensteinovo monstrum.
Je to kolotoč nápadů pro trpělivé diváky. První dva tři díly chvílemi iritující. Ale nakonec i přes mnoho míst, kde to skřípe, dovede zažehnout jiskru. Neboť všechny filmy jsou přece složené ze světla, jak René říká Miře. Jenže ta lišácky odpoví, že jen ty dobré září. Irma Vep je možná nevyrovnanou směsí světla a stínů, ale vyplatí se dát jí šanci.
Seriál
Irma Vep
Scénář a režie: Olivier Assayas
Seriál je k vidění na českém HBO Max.
