Podle agentury AP novinka vypráví o dvou mladých mormonkách šířících slovo boží. Dívky hrané Chloe Eastovou a Sophií Thatcherovou jednou zazvoní na domovní zvonek muže jménem Reed. A protože venku hřmí a leje, přijmou pozvání na borůvkový koláč a překročí práh nezvykle rozlehlého domu.
Prostořekou laskavost a pohostinnost však Reed v podání Hugha Granta jen předstíral. Za chvíli oběma členkám náboženského hnutí půjde o zdraví v ďábelsky psychologické hře na život a na smrt, ve kterou se zvrhne diskuse o víře s tímto zkaženým, ironickým manipulátorem. Odehrává se v domě speciálně navrženém s odolnými zámky, dveřmi a zdmi, jež blokují signál mobilních telefonů.
Reed, jenž si mezi čtyřmi zdmi hraje na boha, má celou dobu brýle. Když se před kamerou pitvoří, mimo jiné cituje nejrůznější popkulturní odkazy, od písně Creep z repertoáru kapely Radiohead po postavu Jar Jar Binkse z Hvězdných válek.
"Třeba ten Jar Jar mě prostě tak napadl. Přišlo mi, že se to k němu hodí, protože je to tak strašně divné. Ale nejzvláštnější na tom celém je, že já ve skutečnosti nikdy žádné Star Wars neviděl," směje se čtyřiašedesátiletý herec.
Podle agentury AP ten kontrast nemůže být větší. Grant kdysi okouzlil diváky v komediích jako Čtyři svatby a jeden pohřeb nebo šarmantně tančil v Lásce nebeské. Teď hraje tyrana, jenž mučí mladé dívky ve sklepě a snaží se je přinutit, aby se zřekly víry.
"Byla to výzva," krčí rameny herec. "A já myslím, že lidé si mají dávat výzvy. Když vynaložíte hodně velké úsilí, abyste něčeho dosáhli, o to víc vás to posílí. A tahle postava, tenhle chlap, byl prostě úžasně zkažený," vysvětluje.
Film natočili Scott Beck a Bryan Woods, kteří se již společně podíleli na scénáři hororu Tiché místo z roku 2018. S tímto žánrem přitom Grant dosud zkušenosti neměl. "Na horory se nedívám, většinou se bojím. Když jsem byl malý, viděl jsem Vymítače ďábla a od té doby chodím na terapii," žertuje.
"Tuhle jsem omylem zkusil jednu švédskou věc, co se jmenovala Slunovrat. Myslel jsem, že to bude komedie, tak jsem to večer pustil doma, abych rozveselil manželku, která je ze Švédska. A ona je z toho doteď traumatizovaná," dodává s odkazem na film režiséra Ariho Astera z roku 2019. Grant se rok předtím oženil se švédskou televizní producentkou Annou Ebersteinovou, mají spolu tři děti.
Proč jsou zrovna horory teď opět v kurzu, Angličan neumí vysvětlit. "Možná že nastává konec světa, blíží se apokalypsa a my to někde hluboko uvnitř tušíme. Ne, vážně nevím, ale je skvělé, že na to lidi chodí do kin," říká herec.
Za lehce apokalyptické každopádně považuje fakt, že dnes spousta lidí dává přednost sledování videoték jako Netflixu doma, místo aby chodili do biografů. "Žiju v Londýně, takže vidím, jak postupně zavírají kina a třeba také bary. Podnik, kde jsme se seznámili s manželkou a kde se každý večer pilo, už je dnes většinu týdne zavřený. Bohužel je to asi reakce na to, že dnes lidi radši dřepí doma a koukají na věci na streamu," lituje.
Za poslední romantickou komedii, ve které účinkoval, označuje Morganovy z roku 2009. "To byl pro mě oficiální konec romantických komedií. Žádná další takhle showbyznysová nabídka už nepřišla. Pak jsem se věnoval politickým kampaním," zmiňuje dobu, kdy v britských volbách z let 2015 a 2019 veřejně podporoval Liberální demokraty Nicka Clegga a vystupoval na jejich mítincích.
"Do toho ale přicházely takové divné malé projekty jako Atlas mraků od Wachowských, seriál Skandál po anglicku nebo Paddington 2. Zajímaví, složití, ne moc sympatičtí narcisté a podivíni," popisuje své postavy z minulé dekády.
To, že po šedesátce začal brát vážné role, považuje za přínosné. "Když mi bylo dvacet a začínal jsem s herectvím, myslel jsem, že dokážu akorát hrát takové zábavné prosťáčky nebo při dabingu dělat různé legrační hlasy. Nikdy jsem nebyl sám sebou. Proto mi pak přišlo hrozně nezvyklé hrát všechny ty hrdiny romantických komedií, kteří nijak divní nebyli," vzpomíná. "Tím, co dělám teď, jsem se naučil zase něco nového a trochu jsem se herecky zlepšil," věří Hugh Grant.
Postavy jako Reeda z nového hororu si v hlavě snaží dotvářet. "Přemýšlím, proč dělá a říká právě tohle, co se mu asi mohlo přihodit v dětství, že je takový, jaká byla jeho matka nebo otec," zmiňuje.
Konkrétně kvůli Reedovi se dokonce zajímal o některé sériové vrahy nebo vůdce různých kultů. "Fascinuje mě, v jak bizarní a pokřivené osoby se lidi dokážou emocionálně, intelektuálně i fyzicky přeměnit v důsledku některých životních zkoušek, kterým byli vystaveni," konstatuje Hugh Grant.
První ohlasy jsou příznivé. Britský deník Guardian filmu udělil čtyři z pěti hvězdiček. Za jednu z nejsilnějších stránek označuje právě Grantův výkon, jeho "náhlé škodolibé úšklebky a vytřeštěné spiklenecké grimasy, když předstírá zděšení".
Také podle webu Variety.com ještě nikdy Hugh Grant nebyl tak temný jako v Heretikovi. "Je zcela nepředvídatelný. Nikdy si nemůžete být jistí, co udělá v příští chvíli, protože je zjevně schopen všeho," píše server.
