Ani zrno nazmar. Zrní na nové desce vymetá spižírnu duchovní i politické inspirace

Ivan Hartman Ivan Hartman
6. 3. 2020 18:44
Ačkoliv hudebník řečený Pjoni je Slovák, evidentně má zlaté české ručičky. Vloni jako producent vyladil k dokonalosti album kapely Zvíře jménem Podzim a nyní podobnou práci odvedl s dalším producentem Ondřejem Ježkem na novince Nebeský klid, kterou tento pátek vydala původně kladenská skupina Zrní. Pjoni s ní spolupracoval už před třemi roky na desce Jiskřící.
Osvobozená hudba Zrní zní uvolněně, i když předkládá závažná sdělení.
Osvobozená hudba Zrní zní uvolněně, i když předkládá závažná sdělení. | Foto: Zuzana Veselá

Po dvou desetiletích existence vyrostlo Zrní v jeden z nejpodstatnějších českých rockových souborů, i když se slovem "rockový" je tady třeba nakládat opatrně. Především v souvislosti s novou nahrávkou, která se hudebně - a tentokrát rovněž ideologicky - klene nad žánry a také jako duch nad vodami i lidským svědomím.

Frontman Zrní Jan Unger.
Frontman Zrní Jan Unger. | Foto: ČTK

Hudba Zrní je černá díra, která pohltí cokoliv: od glassovského minimalismu přes podivné disco po psychedelickou závrať. Někdy se z ní točí hlava, když posluchače obklopí ze všech stran a ten nemůže zaměřit sluch jedním směrem.

Toto není rokenrol. Podobně jako na slavné malbě surrealisty Reného Magritta není skutečná dýmka, ale pouze její obraz. Zrní tvoří shodný obraz: hraje rock, a přitom to rock není. Produkuje hudební nadstandard, jaký je dopřán jen mnoha směry inspirovaným muzikantům.

Osvobozená hudba Zrní zní uvolněně, i když předkládá závažná sdělení, která se nesou na vlnách často výrazně pulzujících, ušlechtile vystavěných skladeb. Jenže bombardovaných elektronickými ruchy, zvuky a samply, aby posluchač neztrácel pozornost. Je třeba být ve střehu. Nikdy předem nevíme, odkud co přiletí. Kdy to bouchne.

Zpěvák a textař Jan Unger dává snad každé písni angažovaný, někdy až politický rozměr. Album Nebeský klid by mohlo nést podtitul Věc veřejná, ačkoliv vyjevuje především Ungerovy niterné pocity. Obavy o svět, v němž jedni chtějí ještě víc, než mají, zatímco druzí sedí za mřížemi kvůli podněcování revoluce, a kde na náměstí Nebeského klidu v Pekingu teče deset tisíc potůčků krve.

Neposlušnost je prvním singlem z nové desky Zrní. | Video: Zrní

Unger vidí, jak se celé velké chrámy zjeví a hned zase mizí. Jedince, kteří stáli a mlčeli u poprav. Horký písek, který jako trest zahalil svět. Jako z kazatelny deklamuje: "Jsem tu, abych tě ochránil." A v písni nazvané Mír a déšť a odpuštění se skoro modlí: "Stůj při nás v těžkých chvílích / Stůj při nás neupřímných / Stůj při nás nepřejících… pomstychtivých … nevěřících."

Zásadní pro album Nebeský klid je závěrečná píseň nazvaná Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande. Nejspíš vstoupí do historie české "zábavné" hudby jako její nejnábožnější song. Litanickým textem na sebe Jan Unger bere veškerou tíži a nepravost světa. Ale tak výmluvně jednoduchým, usvědčujícím způsobem, až to člověku rezonuje hluboko ve svědomí.

Zpěvák vyzývá, aby do něho vešlo zlo, démoni, vězni svědomí, popírači holokaustu, čichači toluenu, Greenpeace a hippies, ignorantští politici, vyhynulé druhy a další a další. Až se to v něm všechno smíchá s Berlínskou, Velkou čínskou i mexickou zdí, s ponížením prostitutek, s tramvajemi kostlivců… Unger vše, co pojme, pročistí v duchu veršů: "Vejdi do mě, lásko, omej svý rány a odlož svý břímě."

Heslovitostí té písně by se Unger mohl zařadit mezi hudební populisty, existují-li, jenže jako interpret i autor je tak uvěřitelný, že se reinkarnuje spíš do role dalajlamy z Kladna. Jakési duchovní bytosti, která snímá hříchy světa.

Vytvořit natolik působivou, opravdu duchovní píseň, a přitom se elegantně vyhnout ideologickému kýči, není legrace. Unger se Zrním to zvládli.

Zásadní je závěrečná píseň alba nazvaná Dva utonulí na mělčině řeky Rio Grande. | Video: Zrní

Může se zdát, že deska o 11 skladbách vznikla právě kvůli této poslední, i když pro zpěváka nové album reprezentuje spíš píseň nazvaná 3 minuty před východem slunce, jak řekl v rozhovoru pro GoOut.cz. V "Minutách" připomíná nespravedlivě trestané a vězněné - je to tedy obdobně závažné téma jako v "Utonulých".

Byť je desítka předcházejících písní pozoruhodná, teprve při závěrečné naplno pocítíme ten v titulu alba deklarovaný nebeský klid. Do té doby se jedná spíš o křížovou cestu prachem země.

Obal alba Nebeský klid.
Obal alba Nebeský klid. | Foto: Zrní

V případě Zrní ale svrchovaně platí, že cesta je cíl. S každou položkou nového alba kapela dosahuje vyšších vrcholů. Nejsou to výšlapy na běžné tisícovky, ocitáme se někde od čtyř možná až do sedmi tisíc metrů nad mořem. Ještě vyšší Mount Everest je už ve světové hudbě dávno zdolaný a jeho první dobyvatelé určují náročná kritéria.

S nimi se Zrní poctivě vyrovnává. Včetně Beatles a jejich desky Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band, ke které se Unger v rozhovoru pro GoOut hlásí jako k inspiraci, a podobně také k americkému minimalistovi Stevu Reichovi.

Zrní do svých přinejmenším tibetských výšek šplhá suverénně, s lehkostí, byť zadumané nad složitými lidskými osudy a problémy světa. Vytrénované letitou muzikantskou praxí se nezadýchá. Je to solidní výkon. Snad opravdu posvěcený nějakou duchovní autoritou.

Zrní: Nebeský klid

Vydáno vlastním nákladem, distribuce Supraphon 2020

 

Právě se děje

před 17 minutami

Moderní pětiboj by mohl na OH v Paříži trvat jen 90 minut

Na olympijských hrách v Paříži v roce 2024 by mohla soutěž v moderním pětiboji trvat pouhých 90 minut. Výkonná rada mezinárodní unie UIPM schválila návrh nového formátu tradičního olympijského sportu, jenž by měl být dynamičtější a atraktivnější pro fanoušky i televizní přenosy. V současnosti trvá závod prakticky celý den a bojuje o udržení v programu her.

Nový formát počítá s vylučovacím systémem, který pomůže výrazně zkrátit dobu soutěže. Dvacet minut je vyhrazeno na parkur, 15 minut na šerm, 10 minut na plavání a 15 na závěrečnou kombinaci přespolního běhu se střelbou. Mezi disciplínami mají být desetiminutové přestávky.

Moderní pětibojaři nový systém předloží Mezinárodnímu olympijskému výboru. Jeho výkonná rada bude 7. prosince rozhodovat o soutěžním programu OH 2024, v němž se chce moderní pětiboj udržet. UIPM také chce vedle závodů mužů a žen zařadit do programu třetí medailovou disciplínu, smíšenou štafetu.

Moderní pětiboj je jediným sportem, jenž byl vytvořen přímo pro olympijské hry. Jeho velkým propagátorem byl zakladatel moderního olympijského hnutí Pierre de Coubertin a poprvé se v něm bojovalo o cenné kovy v roce 1912 ve Stockholmu.

"Moderní pětiboj byl původně pětidenní soutěží. V Atlantě 1996 byl zhuštěn do jednoho dne a v Londýně 2012 jsme zkombinovali laserovou střelbu s během, abychom připravili ještě dramatičtější vyvrcholení. V Tokiu v roce 2021 budeme mít všech pět disciplín na jednom stadionu a nyní po dvou letech detailního zkoumání a diskuzí představujeme něco mimořádného: moderní pětiboj trvající 90 minut," uvedl prezident UIPM Klaus Schormann.

Testovací soutěže v novém formátu se konaly v září v Budapešti a Káhiře a podle federace měly u sportovců pozitivní ohlas.

Zdroj: ČTK
Další zprávy