Rozlučka Spirituál kvintetu v Lucerně: Co píseň, to základní kámen českého folku

Rozlučka Spirituál kvintetu v Lucerně: Co píseň, to základní kámen českého folku
Spirituál kvintet včera v Lucerně odehrál první ze 14 koncertů, ten poslední se uskuteční 26. dubna.
Foto: Honza Mudra
Josef Vlček Josef Vlček
2. 3. 2020 11:36
Po 60 letech, kdy z původní sestavy zůstal už jen zakladatel Jiří Tichota, se skupina Spirituál kvintet rozhodla ukončit činnost. Jedni z průkopníků českého folku oznámili deset posledních koncertů v pražské Lucerně a pro velký zájem nakonec ještě čtyři přidali. Už včera, při tom prvním, jako by omšelý sál znovu nabyl lesk a slávu.

Spirituál kvintet byl jednou z prvních evropských kapel, které reagovaly na americký folkový revival z konce 50. let minulého století, spočívající ve znovuobjevování vlastní kultury a tehdy se rodící moderní popkultury.

Návrat ke kořenům, z nichž vzešly rock'n'roll a soul, na povrch hudebního dění vynesl Boba Dylana a jeho generaci, která výrazně definovala globální životní styl poslední třetiny 20. století. Spirituál kvintet, i když za železnou oponou, byl u toho. V československých podmínkách měl roli možná mnohdy neviditelnou, ale nenahraditelnou.

V minulosti s ním vystupovala esa jako bratři Nedvědové, Irena Budweiserová, Lenka Slabá nebo Karel Zich. Ve srovnání s tím je současná - a poslední - sestava bez hvězd. Pro paradoxně sedmičlenný kvintet to v mnoha ohledech představuje výhodu, protože celek působí vyrovnaně, přirozeně, a hlavně civilně.

Dvaaosmdesátiletý lídr Jiří Tichota je přesně takovým šéfem, jakého by každý chtěl mít v práci. Respektovaný, nad ostatní se nevyvyšující, bez manýrů. Jeho včerejší průvodní slovo mělo šarm, lehkost a uměřené množství humoru. Bylo ho přesně tolik, aby v lidech probudil dobrou náladu a nenarušil obsah písní.

Tichotovy promluvy podtrhovaly dojem z vystoupení, které bylo především kultivované. A nešlo o kultivovanost školometskou nebo stavěnou na odiv. Jen přirozenou a nepředstíraně srdečnou.

Přestože v souboru působí dva osmdesátníci, kapela zvládla na plný plyn skoro tříhodinový program.

Ba co víc, Spirituál kvintet přetavil i - Tichotovými slovy řečeno - penzijní věk části souboru ve svou výhodu. Stejně jako například u posledních nahrávek Paula McCartneyho stařecký hlas dodává skladbám vnitřní poselství, že pop-music není jen záležitostí teenagerů, ale že ji mohou vychutnat i lidé vyššího věku. Ti ostatně v Lucerně včera tvořili většinu publika.

Záznam části loňského rozlučkového vystoupení Spirituál kvintetu v Lucerně. | Video: Youtube/Krokodýl

Koncert měl jasné schéma. První polovina patřila skladbám, které soubor z různých důvodů hrál málo, měl je za nedoceněné, nebo si je vybral někdo ze zpěváků.

Byl tu ale ještě jeden úhel výběru - ukázat až neuvěřitelnou šíři stylového záběru skupiny a její schopnost přetlumočit všechny skladby do svého hudebního jazyka.

Spirituál kvintet zdaleka nejsou jen spirituály, i když ty tvoří velkou část repertoáru a texty skladeb jako Do ráje nevede most nebo Šlapej dál plně vystihují duchovní poselství, které se sedmero muzikantů snaží sdělit.

Včera mezi nimi ale našli místo pro chilskou zlidovělou píseň, bizarní pařížský šanson, irskou baladu, renesanční anglickou Válku růží nebo Johnnym Cashem proslavenou melodii Kovbojův nářek (Streets Of Laredo).

Notoricky známá americká lidovka John Henry existuje v mnoha podobách - Tichotův tým pro ni zvolil formu trestanecké pracovní písně. A vzpomínka na Karla Zicha nazvaná Halelu (Co prej bude s mojí duší) zase zachytila moment, kdy se spirituál začal měnit v blues.

Spirituál kvintet včera v Lucerně odehrál první ze 14 koncertů, ten poslední se uskuteční 26. dubna.
Spirituál kvintet včera v Lucerně odehrál první ze 14 koncertů, ten poslední se uskuteční 26. dubna. | Foto: Honza Mudra

Mezi tím vším překvapivě vynikla píseň Babylonská věž, původní kousek od Jiřího Cerhy a Jiřího Tichoty. Bez protivné baskytary z alba Křížem krážem v ní naživo krásně vyznívá inspirace Voskovcem, Werichem a Ježkem. Byl to jeden z nejpřekvapivějších momentů koncertu.

Zatímco první část ukazovala, co Spirituál kvintet umí, druhá by se dala nazvat soupisem toho nejoblíbenějšího, co tu po 60 letech působení zanechá. Zlatá klec (Tvůj stín mě doprovází), Tak jen pojď, Starý příběh nebo česká renesanční Růžička jsou skladby rovnou aranžované pro skupinu a publikum.

To je včera zpívalo s takovým gustem, že když Veronika Součková na začátku jedné ztratila na chvilku hlas a chtěla začít znovu, obecenstvo jí to nedovolilo a skladbu samo táhlo dál, než se znovu přidala. Byl to okamžik, na jaké se nezapomíná.

Na závěr spustil Spirituál kvintet ostrou palbu: Širý proud, Pískající cikán, Krutá válka, Až se k nám právo vrátí, Za svou pravdou stát, Dvě báby, Kocábka - tu už dlouho nehráli -, Mlýnský kámen, Pocestný od F. L. Čelakovského a na závěr Jednou budem dál. Třebaže to jsou většinou skladby cizí provenience, díky Spirituál kvintetu u nás zapustily kořeny a zlidověly. Co píseň, to základní kámen českého folku. Jak si liboval jeden z odcházejících: "Byly to intenzivní tři hodiny psychoterapie."

Spirituál kvintet

Velký sál Lucerny, Praha, 1. března

 

Právě se děje

Další zprávy