Praha – Zrní vydali loni svoji čtvrtou desku Následuj kojota, která kapele vynesla nominaci na několik tuzemských hudebních cen. Anděla sice nezískali, ale těžkou hlavu si z toho nedělají. Přestože jim v minulosti hudební ceny pomohly, velký význam zlaté sošce nepřikládají.
O dost podstatnější jsou pro ně koncerty, které bývají na mnoha místech vyprodané. Jak navíc říká zpěvák Honza Unger, ceny Anděl jsou v jejich současné podobě zbytečné a nesmyslné, a pokud v podobném směru budou pokračovat i v budoucnu, nebude se jich kapela účastnit.
Už v tento pátek zahrají na hlavním pódiu festivalu United Islands of Prague (Kinského zahrada). V červenci je pak čeká prestižní vystoupení, po koncertně Björk zahrají s Janáčkovou filharmonií na Colours Of Ostrava.
Aktuálně.cz: Začala sezona letních festivalů, řekl bys o sobě, že jsi zimní, nebo letní typ?
Jan Unger: Jednoznačně letní. Narodil jsem se v srpnu a myslím, že to je i takový můj měsíc. Ale baví mě něčím všechna období, všechny typy počasí.
A.cz: Letních festivalů jsou v Česku desítky. Které vás nejvíce baví?
Jsem rád, že ve většině případů hrajeme na festivalech, které se nám líbí. Letos například na United Islands, tam mě to baví a vím také, že to bude skvělé i na Colours of Ostrava. Čeká nás třeba taky plzeňská odnož festivalu Rock For People. Máme rádi i malé městské festivaly. Naopak nás nebaví ty klasické “fastfoodové“ festivaly, kde nevidím snahu organizátorů vytvořit něco kulturně zajímavého. Jde jim jen o to přivézt co nejznámější kapely, na které přijde co nejvíce lidí, kteří vypijí co nejvíc piva. Všude to pak vypadá a zní vlastně úplně stejně. Takové festivaly rádi nemáme.
A.cz: Zůstaňme chvíli u United Islands a Colours of Ostrava. Na obou vystoupíte se speciálními hosty, ve Vítkovicích navíc s filharmonií.
Hosti, kteří s námi budou na United Islands v Praze, s námi už párkrát hráli. Jde o čtyřčlennou smyčcovou sekci a tříčlennou žesťovou. Nahrávali s námi jako hosté i naše alba, takže to bude znít víc jako na desce. V Ostravě půjde o něco jiného. S filharmonií získají naše písničky úplně jinou formu. Pro filharmonii napsal aranže vynikající slovenský houslista a skladatel Stano Palúch a zní to výborně. No, bude to velké dobrodružství a velký zážitek.
A.cz: Jak na ostravské vystoupení zkoušíte?
Filharmoniků je celkem asi čtyřicet a možnost zkoušet bude patrně až v týdnu před Colours, takže trochu punk (smích). Oni jsou ale velcí profesionálové a my to taky nějak zvládneme, takže nemáme žádný strach.
A.cz: Vystupujete po Björk, u ní se dá očekávat výpravná pódiová show. Nebojíte se, jestli všechno stihnete nachystat?
Toho se samozřejmě trochu obáváme. Bude to dost hektické, ale to už k festivalovému hraní celkově patří.
A.cz: Bereš Björk jako hudební inspiraci?
Určitě ji velmi uznáváme, vnímáme ji jako průkopnici. Dělá to, co je i pro nás v hudbě hlavní, snaží se hledat nové cesty a být stále svá. Popravdě je ale pro mě těžké ji poslouchat, protože má tak specifický hlas a projev. Pro mě dost nátlakový, a proto zvládnu poslechnout pár písniček a musím si odpočinout. To ale neznamená, že bych ji neuznával. Beru jako velkou čest hrát po jejím koncertě.
A.cz: Jak se vám podařilo získat tak prestižní čas?
Zlata Holušová z Colours of Ostrava nás viděla na pražském showcaseovém festivalu Nouvelle Prague, kde jsme první večer hráli “jen“ akustický set. Na základě něj se spontánně rozhodla, že by si nás přála mít na svém festivalu. Rovnou vymyslela nadstavbu vystoupení v podobě filharmonie a my jsme za to moc rádi.
A.cz: Velkým zlomem ve vaší kariéře byl zisk hudební ceny Anděl. Co je pro vás důležitější, ceny, nebo plný koncertní diář?
Když jsme byli v takové kapelní pubertě, snažili jsme se v tomhle směru něčeho dosáhnout, získat cenu. Později ale každé kapele dojde, že úspěch je v tom, když lidi chodí na koncerty, když lidem něco dává hudba, kterou kapela tvoří. Podobná cena ti může hodně pomoct, aby se o tobě víc lidí dozvědělo, za což například my Andělům vděčíme, ale samotná trofej význam nemá.
Ceremoniál letošních hlavních i žánrových Andělů byl navíc podle nás opravdu špatný. Byli jsme na obou předáváních, přestože jsme u těch mainstreamových měli velkou při, zda vůbec jít, a byl to teda zážitek. Je asi načase si říct, že už nemáme zapotřebí účastnit se podobných cen, navíc pokud vypadají tak, jak vypadají. Nejde o žádnou oslavu hudby a kreativity. Na to, co hrajeme, na nás chodí hodně lidí a to je pro nás to hlavní.
A.cz: Co bylo negativního na večeru žánrových cen?
Ty byly ještě horší než předávání hlavních. U nich víš, že jde o mainstream a očekáváš tedy vystoupení mainstreamových umělců. U žánrových ale také jako první vystoupila kapela, která byla absolutně mainstreamová. Snažili se roztleskat lidi: "Ruce nad hlavy a teď všichni se mnou..." a všichni v sále jen nevěřícně koukali s otevřenou pusou. Během tří písniček dost lidí odešlo a podobné to bylo až do konce večera. My jsme opustili sál asi v polovině a i zpětně musím říct, že mi to přišlo spíš jako výsměch celé scéně, než snaha o vyzdvihnutí nejzajímavějších momentů z jejího uplynulého roku. Výsměch lidem, kteří dělají muziku srdcem a kteří jsou nuceni dívat se na umělce ze stáje pana Wronky, který ceny organizuje. Díky za to, že se jim věnuje, ale tímhle směrem je to špatně.
A.cz: Které hudební ceny tedy považuješ za ty povedené?
Když se bavíme o mainstreamových cenách, chápu, že musí být pompézní a televizně zajímavé, proti tomu nemám ani nejmenší. Ale jde o úroveň. Ceny v zahraničí nesleduji, ale u nás jsem spokojený s konceptem Vinyly nebo Apollo. Na Apollo jsme letos byli a připadali jsme si tam s ostatními nominovanými jako jedna rodina, cítili jsme se tam dobře. Zároveň si myslím, že není nutné označení "nejlepší deska" nebo "nejlepší kapela". Byl bych raději, kdyby se vyzdvihlo deset povedených alb konkrétního roku, tak aby o nich lidé věděli. Ale vybírat mezi nimi ještě to úplně nejlepší, je myslím už zbytečné a nesmyslné.
A.cz: Když jsi mluvil o důležitosti koncertování, tak co ti na tom ježdění a hraní po republice nejvíce vadí?
Nejdřív jsem si myslel, že nejhorší na cestování s kapelou bude ten čas, který trávím mimo domov. Ale nedošlo mi, že nejhorší bude to samotné sezení v dodávce. Šli jsme do toho s naší svobodomyslností a touhou hrát, cestovat, ale realita je taková, že sedíme dlouhé hodiny na zadku v dodávce a žijeme a jíme na benzínkách. To je takový nedostatek, který k tomu patří. Stále ale převažuje radost z hraní. Bylo zajímavé, že jsme nedávno hráli v Nizozemsku, tam byly benzínky na úplně jiné úrovni, tam by nám to nevadilo. U nás si dáš podivnou gulášovku, párek v rohlíku nebo gumovou bagetu, ale tam měli čerstvé džusy, saláty, jogurty, na místě připravované bagety. Jezdit tam, jsme hned o dost zdravější (smích).
A.cz: Vzpomeneš si, kde nejdál jste hráli?
Nejdál to bylo asi ve Stockholmu, ale nejsem v zeměpise nijak zdatný, taky jsme hráli v Anglii ve Windsoru, to je možná ještě dál.
A.cz: Navzdory vyčerpávajícímu cestování dodávkou vypadáš na koncertech hodně energicky. Jak dobíjíš baterky?
Moc se nad tím nezamýšlím, po koncertě se cítím vždycky skvěle, stejně tak jako před ním. Chodím hodně do přírody, rád se procházím po předměstí, po lese. Energii mám prostě z toho, že existuju.
A.cz: Pořád všichni žijete v Kladně, je stále klíčové pro vaši tvorbu?
Určitě, Kladno vytvořilo takovou bublinu kolem nás. Přestože je od Prahy kousek, má svéráznou atmosféru a není tak kulturní, nemáme tam příliš kapel, se kterými bychom tam mohli interagovat. Vytvořili jsme si asi i díky tomu svérázný jazyk. Ale uvidíme, co přinese čas. Kladno má opravdu originální atmosféru. Je tam specifický svět, který se na nás podepsal. Ať už jeho industriál nebo lesy kolem města, nebo prorůstání toho všeho do sebe.
A.cz: Co bys vzkázal svému tehdejšímu já, které s kapelou jezdívalo hrát do Celetné ulice, zatímco dnes v Praze vyprodáváte velké kluby?
Díky, žes věřil (smích).
