Ozawovi v roce 2010 lékaři diagnostikovali rakovinu jícnu. Kvůli tomu začal rušit vystoupení. V době, kdy se zotavoval, s ním sérii šesti rozhovorů vedl známý japonský spisovatel Haruki Murakami. Interview následně vydali knižně pod názvem Absolutely on Music.
Češi se s Ozawou setkali třikrát. Poprvé roku 1967 dirigoval Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK na festivalu Pražské jaro, rok nato Českou filharmonii. Po sametové revoluci pak s bostonskými hudebníky opět přijel do české metropole, kde ve Smetanově síni Obecního domu za přítomnosti prezidenta Václava Havla připomněli 100. výročí premiéry Novosvětské symfonie od Antonína Dvořáka. Záznam akce nazvané Dvořák in Prague: A Celebration, které se dále zúčastnili klavírista Rudolf Firkušný, houslista Jicchak Perlman nebo violoncellista Yo-Yo Ma, v roce 1994 získal televizní cenu Emmy.
Jak připomíná agentura Kjódo, Ozawa se narodil roku 1935 japonským rodičům na území dnešní Číny. Dospíval ale v Japonsku a studoval v Evropě.
Zprvu se věnoval hře na klavír, po úrazu ruky při hraní ragby v dospívání však přešel k dirigování. První zkušenosti sbíral v orchestru japonského rozhlasu a televize, stejně jako v tamní filharmonii.
Roku 1959 odjel do Evropy a vyhrál soutěž pro mladé dirigenty ve francouzském Besanconu. Následně studoval u Charlese Muncha a posléze Herberta von Karajana v tehdejším Západním Berlíně. Díky tomu si jej všiml Leonard Bernstein, jenž Ozawu jmenoval asistentem dirigenta Newyorské filharmonie.
Postupně se Japonec vypracoval na světovou špičku. Už v polovině 60. let se stal šéfdirigentem orchestru v kanadském Torontu, kde jej roku 1969 vystřídal český exulant Karel Ančerl.
V následující dekádě Seidži Ozawa vedl sanfranciské filharmoniky, zároveň byl ale už roku 1973 jmenován hudebním ředitelem Bostonského symfonického orchestru. Ve funkci vydržel 29 let.
Následujících osm roků šéfoval Vídeňské státní opeře. "Miluji lidský hlas a tohle je příležitost dělat velkou operu dřív než umřu," řekl tehdy. V rakouské metropoli dirigoval Salome, Toscu, Létajícího Holanďana, Dona Giovanniho, Elektru či Kouzelnou flétnu pro děti.
Byl znám především interpretacemi autorů z období pozdního romantismu, zvlášť se věnoval dílu Gustava Mahlera. Blízko měl ale také k ruským autorům. "Moje žena Vera je po otci Ruska. Její otec byl bělogvardějec, matka Japonka, ale mluvila plynně rusky. Takže když jsem se oženil, byla u nás doma úplně ruská atmosféra," řekl časopisu Harmonie dirigent, jenž měl ale vztah také k hudbě Leoše Janáčka. Dirigoval jeho opery Její pastorkyňa a Příhody lišky Bystroušky.
Podle agentury ČTK z něj hvězdu učinilo originální hudební cítění a smysl pro zvukovou barevnost. Také u často hraných a nahrávaných skladeb nacházel osobitou cestu při hlubokém respektu k dílu a autorovi.
Dirigoval světové premiéry více významných děl včetně Sanfranciské polyfonie od Györgyho Ligetiho z roku 1975 či opery Svatý František z Assisi skladatele Oliviera Messiaena ze začátku 80. let.
Roku 1998 řídil provedení Beethovenovy Ódy na radost na zahajovacím ceremoniálu zimních olympijských her v japonském Naganu, odkud si čeští hokejisté odvezli zlaté medaile.
Ozawa proslul i neortodoxním šatníkem. Tradiční společenský oděv dlouho nosil s bílým rolákem, nikoliv obvyklou naškrobenou košilí. Francouzský prezident Jacques Chirac jej jmenoval rytířem Čestné legie.