Kodaň (od našeho zpravodaje) - Přestože poslední dobou je kolem moderní budovy zamýšlené u stanice metra Vltavská ticho, intenzivně se pracuje na podrobné architektonické studii. "Obrovsky se rozjela," tvrdí vedoucí projektového týmu Martin Krupauer. "Už to není nějaký sen či skica, ale naprosto profesionální dokumentace, na které dělá několik stovek nejlepších lidí po celé zeměkouli," dodává.
Jsou mezi nimi také krajináři, kteří dostali za úkol původně strohé okolí Vltavské filharmonie obsypat zelení. Několik desítek jich pracuje přímo v centrále dánského studia Bjarke Ingels Group, které architektonickou soutěž předloni vyhrálo.
Do jeho sídla se návštěvník Kodaně nejlépe dostane na kole nebo pěšky z konečné stanice metra. Automobilem by si příliš nepomohl. Oblast Nordhaven se právě mění z přístavu na novou městskou čtvrť a má omezené množství parkovacích ploch.
"Souostroví, ve kterém se kancelář nachází, je novou městskou částí, navrženou pro 40 tisíc obyvatel, kteří upřednostňují život ve městě s měkkou mobilitou a bez aut. Město Kodaň si uvědomuje, že tradiční historická města v Evropě neumí pojmout neomezený počet automobilů," vysvětluje Jan Magasanik, jeden z architektů studia. Český rodák tu působí od roku 2006, v nové budově je však jako všichni teprve pár týdnů.
Hvězdný dánský architekt Ingels, jenž letos oslaví padesátiny, na svém více než 900 tisíci lidmi sledovaném instagramovém profilu propagoval nové sídlo po celou dobu výstavby. Z celkových 750 zaměstnanců jich sem zamířilo zhruba 350, ostatní zůstávají na pobočkách v New Yorku, Barceloně, Londýně, Oslu nebo čínském Šen-čenu.
Budova zakotvená na cípu bývalého mola skládá poctu přístavní architektuře s jejími skladišti i průmyslovými budovami. Podepisuje se to také na syrových materiálech, které teď vyjmenovává Jan Magasanik: sklo, dřevo, neomítnutý beton, hliník a černá, zatepla válcovaná ocel, vše bez nátěrů. Podobné je to venku, kde však teprve probíhají úpravy veřejného prostranství.
Jediná svěží zeleň široko daleko se tak momentálně nachází na stolech krajinářských architektů. Ti sedí v jednom z pater spojených výrazným centrálním schodištěm. Žádné poschodí nepokrývá celou podlahovou plochu, výsledkem je plynulá kaskáda samostatných podlaží tvořící jeden velký, navzájem propojený interiér.
Bjarke Ingels Group si dlouhodobě zakládá na tom, že pracuje ve sdíleném prostoru. "Nikdo z nás nemá vlastní oddělenou kancelář," zdůraznila v roce 2017 ředitelka Sheela Maini Søgaard. "Sedíme všichni spolu, někdy jsme hluční jako Vikingové, nadáváme a býváme mírně nekorektní. Takový přístup hodně přispívá odlehčené atmosféře," popsala.
Méně není více
Hravost studio mísí se seriózním nasazením. Zdárně už dokončilo projekty po celém světě, od newyorského mrakodrapu a muzea luxusních hodinek ve Švýcarsku přes hlavní sídlo Googlu v kalifornském Silicon Valley až po Copenhill. Tato spalovna odpadu netradičně s celoroční lyžařskou sjezdovkou na střeše se nachází na dohled od nové centrály v Kodani.
Hravost i perfekcionismus ilustruje také další projekt, Lego House postavený roku 2017 v dánském Billundu. Právě tam se ve 30. letech minulého století začal psát příběh jedné z nejslavnějších hraček světa, na které vyrostlo několik generací dětí. Včetně Bjarkeho Ingelse. "Na Legu je unikátní, že to vlastně není hračka, ale spíš prostředek pro trénování systematické kreativity, která dítěti umožňuje vytvářet vlastní světy a následně je hravě obydlet," řekl.
Jeho fascinaci Legem zrcadlí i motto společnosti. Zatímco výrobce hraček tvrdí, že "jen to nejlepší je dost dobré", Bjarke Ingels Group hlásá "yes is more", v překladu ano je více. Optimistické, lehce maniakální heslo odráží sebevědomí, ambiciózní vize i humor - reaguje na nadužívanou frázi, že méně je více.
Architekti slogan rozvedli ve stejnojmenném komiksu. Ten se jen hemží pojmy jako "hédonická udržitelnost" či "utopický pragmatismus", jimiž Ingels se spolupracovníky pojmenovávají paradoxní roli architektury: usiluje o radikální ideje, za něž ale někdo musí zaplatit.
K těm nejtroufalejším patří soběstačné, ekologicky šetrné město v Bhútánu či první obytný objekt na Měsíci. Na druhou stranu byl Ingels kritizován za spojení s tehdejším brazilským prezidentem Jairem Bolsonarem, později odsouzeným za zneužití pravomocí a stále vyšetřovaným kvůli možnému podněcování násilností.
Světová akustika
Že Ingels není zastáncem minimalismu, ukazuje projekt Vltavské filharmonie, která má do Prahy přitáhnout světové hvězdy, stát se symbolem české architektury 21. století a zařadit metropoli po bok Hamburku, Reykjavíku či právě Kodaně, kde v posledních letech vyrostly moderní koncertní sály.
Na pražském návrhu kromě 40 až 50 architektů v kodaňské centrále pracují desítky specialistů odjinud, například britská inženýrská firma Buro Happold, odborníci na mobilitu Systematica, specialisté pro návrh sálů Theatre Project, fasádní specialisté Front nebo Speirs Major zabývající se osvětlením. Nechybí české firmy: lokálním partnerem je AFRY-CZ, jejich konzultanty pro statiku pak Němec-Polák, pro gastro Viewegh Gastro Team a jako grafičtí designéři Side2.
Klíčoví budou akustičtí inženýři z japonské společnosti Nagata Acoustics. Ta už je podepsaná pod nejlepšími koncertními sály světa, od losangeleské Walt Disney Concert Hall, navržené architektem Frankem Gehrym, po Pařížskou filharmonii nebo Labskou filharmonii v Hamburku - přiznanou inspiraci pro Prahu.
"Voláme si s jednotlivými specialisty každý týden," ilustruje Jan Magasanik intenzitu spolupráce nejen s japonskou firmou. Ta v další fázi vybuduje fyzický akustický model v měřítku 1 : 10. Postavit ho potrvá zhruba šest měsíců, další čtyři zabere zkoumání jeho vlastností.
"Díky použití skutečného zvuku v modelu mohou naměřené odezvy zachytit všechny složitosti týkající se pohybu zvuku v prostoru a jeho interakce s geometrií i povrchy z různorodých materiálů," vysvětluje výhody tohoto postupu oproti počítačovým simulacím Marc Quiquerez z pařížské pobočky. "Je to také dostatečně velké měřítko na to, aby bylo možné reprodukovat složité konstrukční detaily," upřesňuje.
Inženýři z Nagaty se budou na výstavbě úzce podílet i během samotné konstrukce. Po dokončení se nákladný model využije pro další účely: třeba jako pomůcka pro specialisty na osvětlení.
Více zeleně
Za srdce Vltavské filharmonie a důvod, "proč to celé děláme", označuje Jan Magasanik koncertní sál pro zhruba 1800 lidí. Obklopí jej tři menší: komorní, multifunkční a zkušební. Lidé, kteří budovu obejdou po terase směrem na střechu, se budou moci napojit na atmosféru v jednotlivých prostorech uvnitř.
Právě zvedající se terasy čelní fasády, které doplní sloupy meandrující kolonády, se hned po zveřejnění návrhu staly nejskloňovanějším prvkem budovy. Naopak chyběla zeleň. V záplavě pozitivních reakcí to představovalo jedinou výtku.
Dnes už je všechno jinak. V poslední době úpravy exteriéru projektoval kolektiv krajinářských a zahradních architektů z dánského studia. Při vymýšlení budoucího centrálního náměstí vycházeli ze studií o přirozeném pohybu lidí veřejným prostorem.
Západní strana nového náměstí má ležet blízko k tomu Strossmayerovu, na jih směrem k řece vznikne nová náplavka. Severní straně budou dominovat projíždějící tramvaje, vstup do metra a místo pro farmářské trhy. Východ v sousedství Negrelliho viaduktu by měl být nejklidnější, počítá se tu s místem pro skateboardovou a parkourovou komunitu.
Vltavská filharmonie bude otevřená nepřetržitě, a tak zahrne i restauraci nebo kavárnu. Nejdůležitější má být rozlehlé bistro až pro 300 lidí v šestém patře, z něhož člověk pohodlně dojde na vysunutou jihozápadní terasu. Odsud se návštěvníkům naskytne nový pohled na centrum Prahy. Severovýchodní stranu pak doplní menší, intimnější zážitková restaurace.
Upravenou podobu návrhu Bjarke Ingels představí příští středu 24. ledna v pražském Centru architektury a městského plánování. Akce bude přenášena online, naváže na ni výstava.
Cena projektu z původního odhadu necelých pěti miliard korun a zpřesněných 9,4 miliardy vystoupala na současných 12,6 miliardy korun, napsaly v listopadu Lidové noviny. Na vině je zdražení stavebních prací a materiálů, ale především plánované zásahy v okolí Vltavské, od úprav nábřeží po řešení dopravy. "Částka za samotnou Vltavskou filharmonii zůstává 9,4 miliardy korun, zbývající 3,2 miliardy korun budou stát úpravy okolí," říká mluvčí Vltavské filharmonie Adéla Kovářová, podle níž k další aktualizaci ceny dojde po odevzdání architektonické studie. Vedení magistrátu chce na stavbu získat státní příspěvek a zvažuje zapojení soukromých investorů.
Budoucí domov
Ve Vltavské filharmonii mají mít zázemí, zkušebny a nahrávací studia Česká filharmonie i Symfonický orchestr hlavního města FOK. Přestěhuje se sem také hudební oddělení Městské knihovny v Praze. Jeho vedoucí, Blanka Ellederová, si kreativní hub, jehož bude knihovna součástí, představuje jako "hudební pokojíček pro celou Prahu", ve kterém bude možné kultivovaně a nekomerčně trávit volný čas.
O vnitřním uspořádání orchestry už nyní jednají s architekty i zadavatelem, tedy pražským magistrátem. "Jsme zapojení do konzultací," potvrzuje Daniel Sobotka, ředitel pražských symfoniků. Ten nyní s kolegy zpracovává modelovou sezonu Vltavské filharmonie.
"Kromě sálů a orchestrálního zázemí svá očekávání upínáme i k edukačním prostorům," doplňuje za Českou filharmonii Lukáš Duchek, vedoucí investic a správy Rudolfina. Podle něj bude důležité nejen to, aby zde oba orchestry sladily provoz, ale také aby se budova identitou a dramaturgií odlišila právě od Rudolfina nebo Obecního domu.
V obou se má koncertovat i dál, historické budovy z let 1881 a 1912 však už neodpovídají současným požadavkům na počet sedadel či místo na jevišti. V novém sále bude pódium větší a více posunuté do středu, takže diváci obklopí orchestr ze všech stran po vzoru vinice, která tomuto typu síně dala jméno. Někteří uvidí dirigenta zepředu a muzikanty zezadu.
Než se však ve Vltavské filharmonii rozeznějí symfonické básně Bedřicha Smetany, od jehož narození letos uplyne 200 let a jehož Vltava architekty inspirovala, musí se ještě stát spousta věcí. Do dvou let má tým dokončit projektovou dokumentaci včetně řešení dopravní situace v okolí. Stavba by měla začít roku 2027, aby budova přivítala první návštěvníky o pět let později.
Autor pracuje v hudebním oddělení Městské knihovny.
