Nekrolog - Slavný hráč na sitár a jeden z nejvýznamnějších vývozců indické hudby do světa Ravi Shankar dnes zemřel ve věku 92 let v jižní Kalifornii. Smutnou událost oznámil indický premiér Manmóhan Singh a přitom hudebníka označil za národní poklad.
Shankar je západnímu publiku znám především coby jeden z hlavních důvodů psychedelického zvuku Beatles. Poté, co se v roce 1966 setkal s Georgem Harrisonem, totiž u něj někdejší „brouk" začal brát lekce hry na sitár a vliv tradiční indické hudby se tak přenesl mimo jiné do skladeb Love You To nebo Within You Without You. Společně pak zorganizovali v srpnu 1971 první obří charitativní koncert určený pro Bangladéš, postižený válkou a hladem. Přátelství jim ostatně vydrželo až do smrti Harrisona v roce 2001.
Indický hudebník přitom tradiční hudbu vyvážel už od padesátých let, kdy koncertoval po Evropě a Spojených státech a kde našel množství nadšených stoupenců. V roce 1960 poprvé vystoupil i na hudebním festivalu Pražské jaro. Později byl také jedním z mnoha účastníků rockových festivalů v Monterey a Woodstocku.
Z obdivu desetitisíců květinových dětí však brzy vystřízlivěl: „Ze vší té povrchnosti jsem byl nešťastný a obzvlášť z informací šířených Timothym Learym a jinými, že v Indii každý bere drogy. V mišmaši kamasútry, tantry, jógy, hašiše a LSD se téměř vytratila opravdová spiritualita naší hudby."
Export indické tradiční hudby
Hra na sitár v Indii byla původně záležitostí určitých hudebních elit. Tradice se přenášela z učitele na žáka, který nejprve svého mistra napodoboval, než se sám dostal na úroveň, kdy byl schopen samostatné improvizace v rámci zažité konvence v práci s rytmickou a melodickou složkou. Hudba se vyučovala pouze uvnitř muzikantských rodin a pro člověka z vnější do nich bylo velmi složité proniknout.
Ravi Shankar však byl jednou z prvních osobností, který z kulturní uzavřenosti Indie vykročil a tamní hudbu zpřístupnil celému světu. Stal se jednou z prvních globálních hvězd world music a v jeho dlouhých improvizovaných koncertech a nezvyklém zvuku mnohostrunného nástroje našel inspiraci především psychedelický rock a hippie generace šedesátých let.
Na rozdíl od jejich snahy o snadné spirituální povznesení však šlo Shankarovi především o autentický přednes a uctivou práci s tradicí.
Legendární houslista a dirigent Yehudi Menuhin ho kdysi přirovnal k Mozartovi. Saxofonista John Coltrane byl zase natolik uhranut Shankarovou hudbou a osobním setkáním s ním, že po něm pojmenoval syna.
Tradici dál nese dcera Anoushka
Přitom z malého Raviho mohl místo skladatele a interpreta vyrůst tanečník. Jako dítě tančil ve skupině svého bratra, v osmnácti dal ale přednost hraní. Ve hře na sitár a další nástroje byl sedm let žákem doyena indické klasické hudby Allauddína Khána.
Poprvé Shankar veřejně koncertoval v prosinci 1939, o dva roky později už hrával po celé Indii. V padesátých letech, kdy pracoval jako hudební ředitel indického rozhlasu, složil hudbu k filmové trilogii režiséra Satjádžita Ráje o chlapci Apuovi. Byl to triumf indické kinematografie. Za zkomponování hudebního doprovodu k filmu Gándhí byl Shankar dokonce nominován na Oscara.
Od roku 1999 byl Shankar nositelem nejvyššího indického civilního ocenění, šest let byl také členem horní komory indického parlamentu. V poslední době koncertoval především se svou dcerou Anoushkou, která pokračuje v otcových stopách a bývá dnes označována za jednu z nejtalentovanějších hráček na sitár.
Podstatně známější než Anoushka však je Shankarova dcera s koncertní produkční Sue Jonesovou - americká zpěvačka a jazzová klavíristka Norah Jonesová.
Poslední léta slavný muzikant trávil ve Spojených státech, kde se jeho životní dráha i hudební kariéra definitivně uzavřela. Nicméně alespoň tu hudební bude nadále přímo rozvíjet dcera Anoushka, nehledě pak na Shankarův globální dopad na muzikantský svět. Právě i jemu totiž vděčíme za to, že indický vliv jsme v dnešní hudební produkci schopni relativně snadno rozklíčovat a především za to, že se v ní vůbec objevuje.
