Sanders byl v 60. letech členem kapely slavného Johna Coltranea. Stejně jako on hrál se silným duchovním nábojem a také se stal klíčovou postavou takzvaného spirituálního jazzu. "Zemřel pokojně, obklopen rodinou a milujícími přáteli v Los Angeles," uvedlo vydavatelství.
Sanders, vlastním jménem Farrell Sanders, se narodil roku 1940 ve městě Little Rock v Arkansasu. Jeho matka byla školní kuchařka, otec pracoval jako magistrátní úředník. Syn začínal hrát v kostele. Dokud v USA existovala segregace, jako hudebník tmavé pleti musel v jižanském státě Arkansas často hrát za plentou, vzpomínal.
V 60. letech se přestěhoval do kalifornského Oaklandu a později New Yorku, kde začal používat jméno Pharoah. Dal mu ho jazzový skladatel a pianista Sun Ra, s nímž brzy poprvé natáčel.
"Pracoval jsem jako kuchař v newyorské Village v klubu jménem Playhouse, smažil jsem ryby s hranolky, dělal kafe. Sun Ra tam byl skoro každý večer," vylíčil Sanders časopisu JazzTimes. "Saxofon jsem si všude bral s sebou. Ani jsem ho neměl kam dát. Někdy jsem si jen tak šel sednout do parku Washington Square a celý den jsem ho měl na lavičce vedle sebe," popisoval.
V parku sice cvičil, do klobouku ale nevybíral a jako kuchař si také moc nevydělal. "Když jste měli šest centů, bylo to na snickersku, když patnáct centů, tak na jeden kus pizzy," vzpomínal, jaká byla v New Yorku zima a jak často neměl kam jít, tak přespával v kuchyni. Když mu došly peníze, podle deníku New York Times chodil darovat krev.
Jeho první slavné období přišlo v letech 1965 až 1967, kdy začal účinkovat v kapele renomovaného saxofonisty Johna Coltranea. Natočil s ní alba Ascension, Meditations nebo Om a zůstal až do frontmanovy předčasné smrti. Uskupení pak nějakou dobu vedl.
Pharaoh Sanders hrál free jazz, standardy i blues, stejně jako skladby inspirované karibskými či indickými rytmy. Zkoumal buddhistické a islámské učení, v hudbě upřednostňoval kolektivní improvizaci před individuálními výkony a často do ní zahrnoval africké perkuse či flétny. Spolu s Coltranem byl představitelem takzvaného spirituálního jazzu. Toto hnutí chtělo koncem 60. let sjednotit společnost rozdělenou rasovým, sociálním a politickým napětím a nabízelo model, kde by náboženský synkretismus zajistil mír a štěstí všem, píše agentura AFP.
Za raný příklad tohoto proudu je považováno Sandersovo album Karma z roku 1969, na kterém se objevily vlivy tradiční africké a jihoasijské hudby. Emblematickou kompozicí desky je téměř třiatřicetiminutový The Creator Has a Master Plan, ve kterém zpívá Američan Leon Thomas. "Pharaoh se proměnil v jeden dlouhý song," napsal v průvodním slovu k nahrávce básník Amiri Baraka.
Významné bylo také Sandersovo účinkování na experimentálním albu Symphony for Improvisers kornetisty a trumpetisty Dona Cherryho.
V 70. letech spolupracoval Sanders na albech Alice Coltraneové jako Journey in Satchidananda nebo Ptah, the El Daoud, dalších milnících avantgardního jazzu. "Chci lidi vzít na duchovní cestu, otřást jimi, povzbudit je. A pak je, klidné, přivést zpět na zem," říkal.
Od 70. do 80. let vystřídal hudební vydavatelství Impulse!, Arista, India Navigation či Theresa Records a například na deskách produkovaných Billem Laswellem později hledal styčné body mezi fusion, R&B a vlivy etnické hudby. V 90. letech jeho produkce polevila, dál ale vystupoval a spolupracoval s mnohými, od klavíristy McCoye Tynera přes kytaristu Carlose Santanu po Sonnyho Sharrocka.
Zvlášť oblíbený byl v Japonsku. Na pozdějších koncertech do saxofonu občas začal zpívat, někdy s ním také ke konci koncertu maličko tančil nebo ke konci večera na pódiu rozezněl tibetskou misku. Vystupoval pestře oblečený.
V polovině desátých let navázal spolupráci s britským producentem elektronické hudby Samem Shepherdem vystupujícím pod pseudonymem Floating Points. Album Promises, které roku 2019 nahráli s Londýnským symfonickým orchestrem, bylo Sandersovou první autorskou studiovou novinkou po téměř dvacetileté pauze a sklidilo velký ohlas. Tvoří jej jedna šestačtyřicetiminutová kompozice rozdělená do devíti vět, v nichž se průběžně opakuje jeden motiv.
"Navzdory generačním rozdílům osmdesátiletého Sanderse a čtyřiatřicetiletého Shepherda spojuje snaha neustále zvukově rozšiřovat záběr. Oba vnímají hudbu jako něco, co léčí," napsal o desce list New York Times. Už v roce 2019 pak Sanders vydal desku In the Key of the Universe nahranou s varhaníkem Joeym DeFrancescem, která získala nominaci na Grammy. DeFrancesco zemřel letos jedenapadesátiletý.
