Hladké černé vlasy sčesané z čela až k temeni hlavy, ostře řezaná čelist, černé sako, kravata a lakýrky. To je Yungblud dnes. Pop punk zmizel, jen ta růžová na ponožkách po vzoru Sex Pistols zůstala. Když letos zpíval na rozlučkovém koncertě Ozzyho Osbourna cover Changes, ještě netušil, že se s jeho idolem zanedlouho rozloučí celý svět. Svou živou verzi této skladby Yungblud následně vydal jako charitativní píseň na podporu léčby Parkinsonovy choroby.
O změně, kterou prošel, napsal a nahrál své zatím nejnovější album Idols (2025). Když pak se Stevenem Tylerem a Joem Perrym (Aerosmith) na letošním předávání cen VMA v rámci medley na počest Ozzyho poletoval jen v kožených kalhotách, otvírala ústa úžasem i Ariana Grande.
"Jsem nahlas a jsem svůj. Jsem terč."
Yungblud platil odjakživa za zázračné a nepochopené dítě. Jeho přízvuk je ozvěnou města Doncaster na severu Anglie, kde se v roce 1997 narodil. Vůně domova? Tou pro Dominica Harrisona byla vůně dřeva vintage kytar, kovu strun a rozlité pivo na koberci krámku s kytarami, kde otci odmalička pomáhal.
Už na škole se zpěvák oblékal do sukní po vzoru Briana Molka (Placebo) nebo si maloval nehty jako Kurt Cobain (Nirvana). Učitelé ho pak důrazně upozorňovali, že kluci si nehty nelakují, a jeho máma v ulicích malého města musela poslouchat kritiku, jak divně se její dítě obléká.
V roce 2018 vydal své první album s názvem 21st Century Liability. Velký úspěch sklidila také skladba 11 Minutes, kterou nazpíval společně se svojí bývalou přítelkyní Halsey.
Miloval The Clash, za to, jak míchají žánry, a chtěl mixovat punk rock s rapem. Vzhlížel ke hvězdám jako David Bowie, Lou Reed, Iggy Pop, Eminem nebo Lady Gaga. Vždycky obdivoval silné osobnosti, které se nebály projevit naplno. Odkaz na Bowieho neskrývá například v písni mars (2020).
Yungblud hrál už jako mladý a hrál pro mladé, a to vedle největších hvězd současného rocku (mgk či Ollie Sykes). Štvaly ho festivaly jako Coachella konající se v kalifornské poušti, které z hudby podle něj udělaly privilegium. Tak založil festival vlastní. BludFest krom příznivé ceny a silné komunity nabízí třeba Make a Friend Tent pro lidi, kteří jedou na festival sami a rádi by tam poznali nové přátele. Když se ale letos v srpnu blížily zpěvákovy 27. narozeniny, uzrál v něm pocit, že je čas na změnu. Buď se znovuzrodit, nebo umřít. Nic mezitím.
A rock se vrátil na výsluní
Když na jaře roku 2025 vydal singl Hello Heaven, Hello se stopáží přes devět minut, hudební svět si tak trochu zopakoval moment, kdy kapela Queen vydala Bohemian Rhapsody. Nesmlouvavá energie převálcovala všechny poučky o tom, jak se má dnes dělat hudba. Kaskádové bicí, orchestrální smyčce, kytarová sóla. Polonahý vyrýsovaný chlápek s křídly na koni? Jestli za tímhle stál kalkul, musel by to být kalkul úplného blázna.
Zpěvák otevřeně mluví o tom, že v sedmadvaceti letech objevil svou maskulinitu. "Včera jsem měl na pódiu sukni a dneska boxuju. Zrušili mě na Twitteru, protože jsem prej jenom umělej virál, ale hele, jsem pořád tady! Neboj se mluvit! Zranitelnost je ta nejsilnější věc," radí klukům.
Jeho fanoušci se označují jako Black hearts club a ve znaku mají dvě černá srdíčka - jedno zlomené a druhé plné. S Yungbludem je vyjma muziky pojí i podobné hodnoty: vzájemná tolerance či možnost být sám sebou. Je mezi nimi zastoupena také značná část lidí z komunity LGBT+.
Album Idols je Yungbludovým největším riskem. Je zarytím pod nehty, existenciálním bojem, vztyčeným prostředníčkem škatulce, do které ho nacpal showbyznys. Limitovaná edice gramofonových desek v sobě měla dokonce opravdovou krev zpěváka.
Vydání alba Idols se Dominic Harrison extrémně bál. Popisuje to i v dokumentu YUNGBLUD, Are you ready, boy?, který se letos v létě objevil v českých kinech. Na premiéru si vzal zpěvák jako garde svou mámu. Černobílý film odhaluje krásy berlínských Hansa Studios, ve kterých se vznáší duch Davida Bowieho i U2. A proměnu jednoho rozháraného, talentovaného kluka v muže (album se původně mělo jmenovat právě Change).
"Chci, aby lidi něco cítili. Aby si řekli, co to sakra dělá?"
Z filmu dýmá vůně pomády, cigaret i kůže. Historie se potkává se současností. Příběhy písní se mísí s historkami z mejdanů v Berlíně a vyznáními lásky k nejbližším - Dominicovu týmu. Producent a dlouholetý přítel Matt Schwartz (který Yungbluda zároveň v patnácti letech vyhodil ze svého studia), věnoval zpěvákovi píseň Supermoon. Vyjadřuje v ní strach, že Yungblud tlak svého okolí i vlastní tvůrčí hlavy doslova nepřežije. Idols má v sobě všechno, co si tam autor přál mít. Přerod, lásku, smrt, odloučení, sex, rozloučení, rodinu, party, kocovinu. Pravdu.
Během práce na albu se Yungblud izoloval a uzavřel sám do sebe. Rozešel se i se svou přítelkyní Jessie Jo Stark. "Protože jsem byl jenom schránka, nevěděl jsem, jak milovat. Potřeboval jsem se od základu postavit, dospět. Ale těším se na každou neděli. To si vždycky dáme kafe z hrnku na čaj a mluvíme spolu. Nikdy jsem nikoho a nic nemiloval tak jako ji. Všechny cesty nakonec povedou k ní," říkal ještě před vydáním alba. Dnes už jsou znovu oficiálně spolu.
Ať si policie rock'n'rollu myslí o Dominicu Harrisonovi cokoliv, Steven Tyler s ním už stihl nahrát duet "My Only Angel", který uzavřel zvoláním: "Shit, hallelujah". Na telefonu má Yungblud Briana Maye (Queen) i Micka Jaggera (The Rolling Stones), zatímco na krku nosí kříž, který mu daroval před třemi lety Ozzy Osbourne. Zdá se, že rockové hvězdy už mají dávno jasno, komu předat žezlo.
"Vážně věřím v lidi. V laskavost. V lásku. Vidim páry hádat se a usmiřovat, vidím dcery a otce, mladý a starý lidi, jak je moje hudba spojí," popisuje Yungblud, co vídá z pódia. Podobné příběhy uvidí i 17. října v Praze ve vyprodané Sportovní hale Fortuna. A předskokana mu mimo jiné bude dělat také kytarista Šimon, kterého vytáhl na pódium přímo z publika během svého vystoupení na festivalu Rock for People.
