Už poslední dvě alba britských Hurts signalizovala, že si skupina zvolila cestu rozmělnění ve vodách rádiového popu.

Pryč jsou doby, kdy zazářili jako senzace a vznešeně drásali emoce v té době zcela originálním způsobem, který svým přitažlivým chladem dokázal posluchače dovést do varu. Pryč jsou i naděje, že tu jejich prostřednicvím máme "nové Depeche Mode".

Hurts rezignovali na "umění" a rozhodli se v pražském Foru Karlín servírovat publiku přesně to, co má nejraději. Vyzývali je ke skoku, vysílali škádlivé posuňky do předních řad dychtivých slečen a sem tam rozhodili do publika růže, což je pro kapelu dnes už signifikantní. To vše samozřejmě ve suit and tie stylu pod světélkujícím lustrem.

Nejsme na plese? 

Pódium svou graciézností budilo dojem, že se jedná o vystoupení na plese lepší společnosti. Fanoušci si během oblíbené Silver Lining zamávali červenými tyčkami, na povel vzpínali ruce do nebe a po dobu celého koncertu se drželi hesla, které definoval sám zpěvák: "Tanec je to jediné, proč tu dnes jsme."

Vystihl to naprosto přesně. Pod kůži se nedokázala zarýt ani akustická verze Somebody to Die For a starý hit Stay působil vedle rozjetých skladeb z nové desky Desire trochu jako připomínka něčeho minulého a silného, co se už v tvorbě téhle kapely opakovat nebude.

V aktuálních písních se na klávesovou nebo synthovou linku narazí jen zřídka, mnohem pravděpodobněji se posluchač sveze na uvolněné vlně ve stylu kapel jako Bastille nebo Imagine Dragons.

Křídlo ve středu pódia tak působilo vcelku zbytečně. Doprovodná kapela sekundovala Theovi odevzdaně, dohromady vytvářeli zaměnitelný zvuk. Netradiční orchestrální nástroje známé z nahrávek boohužel zazněly jen z umělé smyčky.

Pod širým nebem to bývá lepší

Na obhajobu Hurts je třeba dodat, že jejich publiku by bylo jedno, i kdyby kompletní doprovod jel na playback. Pozornost fanoušků by se se stejně dojatě položenou rukou na hrudi upřela jen na plný, hluboký hlas Thea Hutchcrafta.

Pěvecky a řemeslně není Hurts co vytknout a rozhodnutí vydat se cestou masové produkce jim bude vyčítat asi málokdo. Zatímco v hudebních kruzích se o nich jako o inspiraci mluví stále méně, do Prahy na ně přijely celé rodiny i s dětmi.

Kdo měl navíc možnost vidět Hurts v poslední době na festivalu pod širým nebem, ví, že svou energii jsou schopní profesionálně přetavit do úplně jiné kategorie, než jakou se prezentovali v karlínském Foru. Hrají na objednávku přesně podle potřeb publika.

A tak zatímco v ulicích se ctila památka 17. listopadu, Hurts, uzavření v hale, několikrát zopakovali, jak Prahu milují, jak se do ní rádi vracejí a jak je pro ně výjimečná. Aniž by se jediným slůvkem zmínili o významném dni našich dějin, jehož oslav byli v tu chvíli chtě nechtě součástí.

Během koncertu ale pro vážnou notu nebylo místo. Stejně jako v třpytícím se obchodním domě před Vánoci, jehož vřelou, ale prázdnou atmosféru ten večer Forum Karlín připomínalo.

Hurts
Praha, Forum Karlín
17. listopadu 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 60%