Recenze: Vojtěch Dyk by mohl být Gottovým nástupcem, bohužel v estrádě nezná míru

Vojtěch Dyk (vpravo) se saxofonistou Michalem Žáčkem včera v pražském O2 universu.
Snímek z nedělního koncertu Vojtěcha Dyka s B-Side Bandem a Janáčkovou filharmonií v pražském O2 universu.
Foto: Čestmír Jíra
Josef Vlček Josef Vlček
4. 11. 2019 14:58
Když se vynikající hudební tělesa jako ostravská Janáčkova filharmonie a brněnský jazzový orchestr B-Side Band spojí s jedním z nejtalentovanějších českých zpěváků Vojtěchem Dykem, měl by vzniknout neopakovatelný zážitek. Včera se opak stal pravdou. Koncert v pražském sále O2 universum k deseti letům Dykovy spolupráce s B-Side Bandem aspiruje na zklamání roku.

Nešikovný byl už začátek. Při úvodních variacích na Largo z Dvořákovy Novosvětské vznikl pocit, že se posluchači ocitli v krematoriu, kde si zpěvák se sopránsaxofonistou Michalem Žáčkem bezcitně hraje na Bobbyho McFerrina. A pak přichází Mona Lisa od starého jazzového klavíristy a zpěváka Nata Kinga Colea, která při zpětném pohledu romantickým sentimentem trčela z jinak spíše robustního programu. A už následují řečnická cvičení.

Vojtěch Dyk.
Vojtěch Dyk. | Foto: Čestmír Jíra

Vojtěch Dyk patří mezi herce, kteří neznají míru. Když se dostane na pódium, je sám sebou opilý a ztrácí orientaci v čase. V první půlce programu stihl jen pět písní a zbytek hodiny doslova prožvanil. Pravda, místy byl i vtipný a jeho hlasová imitace Miloše Zemana, recitujícího brontosauří hit Valčíček, vyzněla kouzelně, z jeho řečnění ale trčela prázdnota až jalová.

Ve druhé polovině estrády se skoro do závěru naštěstí většinou držel muziky, ale po křtu společné desky a B-Side Bandem a Janáčkovou filharmonií dal znovu průchod komediantství.

O Dykových pěveckých kvalitách přitom nelze diskutovat. Kdyby se zpěvu věnoval cílevědomě a nesázel na swingový revival, ale běžný pop, klidně by mohl být nástupcem Karla Gotta. Způsob, jakým pojal španělskou verzi Stingovy Fragile nebo evergreen Feelin' Good, z poslední doby známý provedením Kanaďana Michaela Bublého, to včera opět potvrdil.

Pěvecký vrchol nedělního koncertu přinesla Hapkova a Horáčkova píseň Hladiny. Ti, kdo navíc znají Dykovo skvostné provedení jejich dalšího společného dílka Tante cose da vedere, které naživo bohužel nezaznělo, jistě budou souhlasit, že Dyk je nejsilnější, když se blíží šansonu.

Bohužel repertoár, na který vsadil, se místo koncentrace na jeden stylový záběr tříští do mnoha směrů. Je stejně neukázněný jako zpěvák. Pop-swing, hardbop, středoproudá jazzová latina, Stingův moderní pop-jazz, sexuálně olezlý Vihorlat, citace Mikova deset let starého popového songu Grace Kelly, to vše včera smíchal. Sice ukázal, co všechno dovede, celek ale nedržel pohromadě.

Na současném turné Dyk slaví deset let spolupráce s B-Side Bandem. | Video: B-Side Band

Nepotěšilo ani, že český herec, a tudíž mistr českého slova, odzpíval přes sedmdesát procent programu v angličtině. Navíc ve "slovanské angličtině", která se ke swingovému frázování moc nehodí.

Ale co: když Angličané snesou svůj jazyk z úst Jamajčanů, snesli by i Dykovo trápení, které připomínalo scénky, v nichž Vlasta Burian napodoboval jazyky. Dyk je naštěstí mistr scatu, čímž dojem v mnoha momentech alespoň trochu napravil.

Pochvalu si naopak zaslouží oba doprovázející soubory. B-Side Band i Janáčkova filharmonie Ostrava srostly do jednoho kompaktního celku a nabídly několik nádherných momentů včetně Borisem Urbánkem aranžovaného - a očekávaného - pompézního úvodu Cry Me A River, nad nímž by nejspíš jásala i Julie Londonová, která ji v roce 1955 proslavila, nebo naopak křehkého doprovodu ve Fragilidad. Mimochodem také v Urbánkově aranžmá.

V pondělí zpíval se symfonickým orchestrem Janek Ledecký, v neděli Vojtěch Dyk a před Vánocemi nás ještě čeká "symfoňák" s Ewou Farnou. Co se to děje? Nějaká nová česká móda? Zpupnost zpěváků, kteří nevědí, co by? Nebo symfonické orchestry mají málo koncertních příležitostí? Jisté je jen to, že žádný z těch pokusů zatím nepřinesl nic zázračného.

Vojtěch Dyk: Beat ve swingu 10 let

B-Side Band
Josef Buchta - bandleader
Janáčkova filharmonie Ostrava
Jan Kučera - dirigent
O2 universum, Praha, 3. listopaduo

 

Právě se děje

před 20 minutami

Lyžovat v Rakousku bude možné. Země na Vánoce povolí zimní sporty

Rakousko od 24. prosince umožní provozování venkovních zimních sportů včetně lyžování a bruslení. Na tiskové konferenci to oznámil kancléř Sebastian Kurz. Některé země včetně Francie, Německa či Itálie přitom v posledních týdnech žádaly, aby se evropská lyžařská střediska přes Vánoce a Nový rok uzavřela, aby se zabránilo šíření koronaviru. Rakousko bylo od počátku proti návrhu.

Od pondělí až do 10. ledna budou také muset lidé přijíždějící do Rakouska z rizikových oblastí do desetidenní karantény. Cílem je omezit cestovní ruch.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Velký zátah na Slovensku. Policie obvinila i bývalého policejního prezidenta Lučanského

Elitní jednotka slovenské policie NAKA zasahuje od rána na několika místech proti současným a bývalým funkcionářům policie a tajné služby. Podle Denníku N vyšetřovatelé obvinili mimo jiné bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského. Mluvčí policejního prezidia uvedl, že policisté obvinili osm lidí, šest jich zadrželi.

Jde o osoby, které působily nebo stále působí ve vysokých funkcích policejního sboru, zpravodajské služby SIS a kriminálního úřadu finanční správy, uvedl v tiskové zprávě mluvčí policejního prezidia Michal Slivka.

Policie konkrétní jména obviněných neuvádí. Server Denník N ale píše, že vyšetřovatelé zadrželi mimo jiné náměstka ředitele Slovenské informační služby (SIS) Borise Beňu nebo Petra Gašparoviče, jenž byl donedávna šéfem SIS. Lučanský mezi zadrženými zatím není, v současné době je prý na cestě z Chorvatska na Slovensko a s policií se dohodl, že přijde k výslechu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy