Přestože po letech vyměnili hostivařské studio u Zdeňka Šikýře za nahrávací prostory u kytaristy Petra Lebedy z kapely Rybičky 48, žádnou dramatickou hudební ani zvukovou proměnou členové Visacího zámku neprošli.

Na své jedenácté studiové desce, kterou vydali pět let po Punkovém království, se dál drží stejného inženýrského punku vymezeného přímými kytarovými riffy, rytmy a bezprostřední poetikou textů frontmana Jana Hauberta. Ten stále umí jedinečně a po svém zkombinovat lásku k dekadentním básníkům i tématům, humor s nadhledem i pro mnohé přízemní, lidskou "pivní" zábavu.

Samotná existence a trvající úspěch Visacího zámku představuje anomálii. Hrají 38 let ve stejné sestavě, i když životnost původních punkových sestav byla ani ne desetinová. Sex Pistols dokázali proměnit hudební svět, vzplanout, zazářit a odejít za pouhé tři roky. Visací zámek jde svou českou cestou a pro zdejší scénu zůstává v mnoha ohledech dodnes relevantní.

Také v posledních letech několikrát ukázal, že jeho úspěch netkví jen v nekonečném hoblování slavné písně Traktor ze začátku 80. let minulého století. Je sice těžké vystihnout, jak přesně, ale tvůrčí koktejl "Visačů" jednou za pár let mocně zafunguje a zrodí hit, jakým byla dnes už zlidovělá Známka punku, manifest stárnutí ("ku*va drát") Padesát nebo jen neodolatelně pitomá vulgarita zkoncentrovaná do popěvku, že prezident je "bu*na".

Také ze současné desky je zřejmé, že tuto vnitřní chemii a drzost kapela stále má a pečlivě ji ochraňuje ve své rezervaci hřímajících kytar a zapamatovatelných textů. To, že u Visacího zámku zůstává všechno "takový jako vždycky", je kompliment.

Ve stejném smyslu jsou i na desce Anarchie a totál chaos nejsilnější momenty, v nichž se kapela přirozeně dostává za hranice úderných sloganů, kterými jistí koncertní úspěchy. Až překvapivě skvěle funguje punková verze Polednice, v níž Janu Haubertovi svižně nasekal celou báseň Karla Jaromíra Erbena do dvou a půl minuty. Navíc následuje za jednou z výrazných autorských skladeb desky, kterou je P*čus. Ani ne dvě minuty dlouhá "sypačka" s jasným cílem je pojmenovaná stejně jako známá socha slovenského umělce Viktora Freša, jejíž ironický půvab dobře vystihuje rým: "Protože mám dobrý vkus, říkají mi p*čus!"

Po Frešovu otci Fedorovi, mimo jiné zesnulém baskytaristovi skupin Collegium Musicum či Prúdy, je pak pojmenována další výrazná píseň, hudební hříčka s novovlnným nádechem, ve které se Haubert uchyluje ke slovenštině s tak brutální suverenitou a nonšalancí, až může být rád, že jsou v těchto dnech zavřené hranice.

Skladba Anarchie z nového alba Visacího zámku. | Video: Warner Music

Závěr alba je silnější než jeho rozjezd. "Ty jsi lempl, chybí štempl / Platnost prošla, všechno znovu!" odsekává Haubert v písni Na úřadě, a chystá se tak na další přímočarý a přitom nosný slogan v refrénu: "Kafka by byl nadšenej!"

Právě tyto okamžiky potvrzují, že přes všechna umělá číra, srandičky s kopáním bramboru a občas divadelní přehrávání si Visací zámek zachovává schopnost pár slovy a jednoduchou melodií vystihnout a pojmenovat situaci i normální život. O to větší škoda slabších kousků v úvodu alba, jejichž ambicí a tím pádem hranicí je pouze humor.

V poli schovaný Vegetarián zaujme přímými odkazy k dekadentním básníkům, ale mezikapelní špičkování v písni Tam-tam mohlo klidně zůstat ve zkušebně, tedy kdyby Visací zámek nějakou měl. Pozornost od povedených původních skladeb pak úplně odvádí zbytná předělávka Anarchy In The UK od Sex Pistols, v jejímž refrénu Haubert pěje, jako by mu za zády hrály spíš kapely Alkehol nebo Tři sestry: "Jáááá, chtěl bych býýýt hospodskej!"

Předloňský výpravný klip Traktor k hitu Visacího zámku z 80. let. | Video: Warner Music

Na několika místech desky se ukazuje, že co může znít zábavně na koncertech, nemusí až tak dobře vyznít ve studiu. Nešvaru počešťování zahraničních hitů, který má česká punková scéna společný s normalizační populární hudbou, dosud Visací zámek neholdoval. Začínat s tím po tolika letech a kanibalizovat vlastní nápady je diskutabilní, byť to asi na posluchače zafunguje.

I s touto výtkou platí, že byť deska Anarchie a totál chaos není ani anarchie, ani totál chaos, jedná se o povedenou položku v diskografii kapely, která už léta dělá věci s úspěchem po svém. Je obdivuhodné, že Visací zámek má stále podobný drajv jako v začátcích, k nimž se na jeho albech vine červená nit pevná jako provaz.

Jistoty Visacího zámku mají nezpochybnitelné kouzlo, i když se třeba zrovna nekoná nová Známka punku.