Z Ukrajiny již uprchly přes tři miliony lidí, z nichž více než 200 tisíc našlo azyl v Česku.
Sedmdesátiletý Ostap Havryš s manželkou Romanou, dcerou Mariannou, která je sólistkou sboru písní a tanců Národní gardy Ukrajiny, a vnučkou nyní bydlí na Tišnovsku. Dům jim poskytl manažer a vysokoškolský pedagog Dušan Kalášek z hnutí Starostové a nezávislí. Skladatelovu rodinu potkal před třemi lety na koncertu v ukrajinské vesnici Koločava. Od té doby byli v kontaktu.
V den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, tedy 24. února, dcera Marianna jela za rodiči z hlavního města Kyjeva. Už cestou viděla hořící budovy a rakety dopadající na nedaleké letiště, popisuje. O den později zkontaktovala Kaláška a večer už byli na cestě do Česka. "Bylo těžké tam vše nechat. Dům, hospodářství, kde máme třeba slepice, psy. Pořád jsme nemohli uvěřit tomu, co se děje," shrnuje Ostap Havryš.
Cesta trvala zhruba dva dny, jeli přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. Na hranicích přitom sedmdesátiletého Havryše ukrajinská policie původně nechtěla pustit, protože se jim zdál mladší. Strážníci se domnívali, že se na něj jako na všechny ukrajinské muže ve věku od 18 do 60 let vztahuje povinnost zůstat a bojovat proti ruským okupantům. Když se ale Havryš prokázal pasem, jako sedmdesátník mohl pokračovat v cestě.
Na jižní Moravě je mu teď dobře. "Cítím se tu jako doma. Líbí se nám tady. Věděl jsem, že jsou tady dobří lidé, protože i můj pradědeček studoval v Praze. Myslí a srdcem jsme ale stále s lidmi na Ukrajině," říká.
Do vlasti se hodlá vrátit. "Až Ukrajina vyhraje. Zemi čeká rozvoj, bude tam spousta práce. A chci skládat lidem písně, aby neklesali na duchu," dodává.
Havryš před několika dny zazpíval na benefičním koncertu, který se na podporu Ukrajiny konal na brněnském Dominikánském náměstí. Samostatně vystoupila i jeho dcera Marianna Havryšová.
