Tvář rebela i přiznání krizí. Robbie Williams si na albu Britpop dělá, co chce

Robbie Williams věděl, proč vydání alba Britpop z původního říjnového termínu přeložil až na začátek tohoto roku. Jednapadesátiletý hudebník se chtěl tehdy vyhnout hitparádovému souboji s Taylor Swiftovou, která se svou deskou The Life of a Showgirl přepisovala všemožné rekordy. Tento krok se mu vyplatil – jeho novinka totiž vystřelila na vrchol britského albového žebříčku, což se zpěvákovi podařilo už pošestnácté v kariéře. Překonal tím dosavadní maximum The Beatles a stal se v tomto ohledu nejúspěšnějším britským umělcem všech dob. 

Z komerčního hlediska tak nahrávka navazující na předešlou, rozpačitě přijatou řadovku The Heavy Entertainment Show z roku 2016 nejspíš splnila svůj cíl. Jednotlivé písničky totiž v dnešní pop music pro svůj zvuk ovlivněný 90. léty s důrazem na kytary pravděpodobně singlové hitparády bourat nebudou. 

Williams, který turné k Britpopu zahájil už loni v květnu a v září se s tímto programem zastavil i v pražské O2 areně, si novým materiálem tak trochu splnil dávný sen. Nechal se totiž slyšet, že přesně takovou desku chtěl vydat v polovině 90. let po svém odchodu z chlapecké skupiny Take That. Tehdy byl britpop, jehož největšími hvězdami se staly kapely Oasis a Blur, coby typicky ostrovní styl vycházející z alternativního rocku, na svém vrcholu. On se však vydal přímější mainstreamovou cestou, což mu přineslo řadu hitů a pozici jedné z největších hvězd evropské popové scény, kterou si udržuje dodnes. 

O produkci nových písní se z velké části – s přispěním několika dalších jmen – postarali švédský producent Martin Terefe a bubeník Williamsovy doprovodné kapely Karl Brazil. Pro české posluchače může být zajímavá informace, že tito dva se mimo jiné podepsali i pod loňské album Život je náš Michala Davida. 

Kytarista z Black Sabbath, ale i sarkastický rap 

Hned první skladba Rocket přináší svižné tempo a ostřejší rockový zvuk, který umocňuje hostování věhlasného kytaristy Tonyho Iommiho z Black Sabbath a také baskytaristy Glenna Hughese, nejvíce spojovaného s působením v Deep Purple. Williams v sobě nikdy nezapřel rebela a jmenovaný song rozhodně potěší posluchače, kteří si tuto jeho stránku oblíbili. Rodák ze Staffordshiru totiž jako by písní vzkazoval: Jsem zpátky, a to sebevědomější a drzejší než dřív. 

Následná Spies je oproti tomu mnohem melodičtější a pro popové posluchače přijatelnější, i když britpopové kytary zde hrají podstatnou roli. Umělec v ní trochu nostalgicky vzpomíná na mládí. Obraty jako „Zůstávali jsme vzhůru celou noc“ nebo „Modlili jsme se, aby zítřek nepřišel“ připomíná, že se nikdy nebál žít naplno. 

Související

Slovníček Robbieho Williamse: „fuckin“ a spojka „and“. Show v Praze byla nevídaná

Na více provokativní notu hraje rytmická skladba Bite Your Tongue, v níž se interpret pouští do rapu. V sarkasticky laděném textu poukazuje na přehnaně korektní dobu a na to, že aby dnes mohl člověk v poklidu veřejně vystupovat, musí si takzvaně dávat pozor na pusu. „Přijal jsi, že lžu, ale je to lež, která se ti líbí,“ shrnuje Williams svoje pocity. 

V All My Life zase reflektuje svůj život a kariéru a coby padesátník se nevyhýbá ani tématu stárnutí. „Celý život jsem byl blázen,“ zpívá v písni, která připomíná klasické devadesátkové britpopové singly a někteří ji dokonce přirovnávají právě k repertoáru Oasis. Zvukově z celku trochu vystupuje elektronická balada Human, do které si Williams přizval mexické duo Jesse & Joy. Obsahově se zaměřuje na to, jak se ze současného světa v honbě za absolutní dokonalostí často vytrácí lidskost a zranitelnost. 

Vzpomínka na Morrisseyho i vlastní deprese 

Písně z druhé poloviny tracklistu už spíše tematicky zapadají do celku, než že by vynikaly jako samostatné songy. Ovšem ta s názvem Morrissey si o pozornost důrazně řekla svým textem – jak prozrazuje její název, vznikla na počest právě tohoto britského zpěváka, někdejšího frontmana The Smiths. Autor ji složil spolu s Garym Barlowem, svým bývalým kolegou z Take That, a pohybuje se v ní na hranici klasické pocty a parodie. Naráží mimo jiné na Morrisseyho veřejně známou povahu mrzouta: „Potřebuji lásku, zlato, stejně jako ty.“ 

Zaujme ještě předposlední It's OK Until The Drugs Stop Working, která spoléhá na velkolepější aranžmá a nakažlivý, vesele znějící refrén. Williams zde znovu tak trochu rekapituluje a připomíná temné stránky svého životního příběhu. „Všechno je to zábava, dokud ptáci nezačnou štěbetat, cizinci neodejdou a drogy nepřestanou působit,“ zpívá a dává vzpomenout na svůj boj s depresivními stavy a úzkostmi. Pokud nějaká z jedenácti skladeb po doznění alba posluchači utkví v hlavě, pak pravděpodobně tato. 

Jinak je Britpop spíše počinem, který hlavně udržuje při životě hudebníkův hvězdný status, než že by měl v jeho kariéře znamenat důležitý milník.