Teď album nazvané Anima vyšlo a opět potvrzuje, že oproti tvorbě Radiohead jsou Yorkeovy sólové projekty spíše kuriozitou. Ostatně pamatuje si ještě někdo jeho kapelu Atoms for Peace?
Deska Anima vychází z podobných ingrediencí jako zpěvákova předešlá sólová alba, The Eraser z roku 2006 nebo pět let staré Tomorrow’s Modern Boxes. Všechny atributy pro ně typické zůstávají. Anima míchá křupavé, přerývané elektronické rytmy s táhlými, repetitivními syntezátorovými plochami a do toho zní Yorkeův zmučený vokál.
Odškrtnout si však nové album jako další zbytečný sólový přívažek skvostné diskografie Radiohead, dost možná nejdůležitější rockové kapely posledních 30 let, by bylo krátkozraké. Třeba proto, že písně z nové desky jsou snad nejúzkostnější a nejzlověstnější, jaké kdy Thom Yorke na sólové dráze vytvořil.
Vloni zpěvák vydal svůj první soundtrack - hudbu k remaku slavného italského hororu Suspiria. Nesklidila takové nadšení jako o něco tradičnější filmová hudba jeho parťáka z Radiohead, kytaristy Jonnyho Greenwooda, k Niti z příznaků. Duchařským mixem smyčců a syntezátorů si ale Yorke dost možná vyzkoušel, že může pracovat jiným způsobem než jen konstrukcí abstraktních beatů, které dominovaly jeho předchozím deskám.
V hororovém soundtracku se musel víc soustředit na náladu. Z projektu ostatně vzešla třeba úžasná klavírní balada Suspirium, dokonce nominovaná na Oscara pro nejlepší filmovou píseň.
Schválně to posílám nedodělané
Svoji třetí sólovou desku teď Thom Yorke psal po delším období tvůrčího bloku a úzkostných stavů. Z krize ho prý vyvedlo setkání s Flying Lotusem a zejména způsob, jakým tento pětatřicetiletý losangeleský producent pracuje se smyčkami.
Deska Anima se pak zrodila z hodin improvizací. Yorke chtěl zužitkovat zejména princip náhody a pracovat se svým podvědomím. Producentovi Nigelu Godrichovi, dlouholetému spolupracovníkovi Radiohead, záměrně posílal nedokončený materiál.
Z něho teprve v postprodukci vznikaly písně. Byť příhodnější by možná bylo říkat jim atmosférické črty - tracky z Animy jsou často abstraktní. Třeba Last I Heard (… He Was Circling the Drain) jako by bylo ozvěnou hororových ploch Suspirie.
Pulzující melodie skladby Traffic nebo energický poslední track Runwayaway stojí víc na beatech, zatímco sedmiminutový Twist obsahuje znepokojující mimozemské efekty.
Uprostřed jiného tracku Not the News se zase zničehonic zvedne úžasná symfonická pasáž - další postup, který se Yorke naučil v Suspirii.
K nové desce vznikl surreálný patnáctiminutový film Anima, který byl částečně natočen v Praze. Je plný experimentálního tance, děj se odehrává spíše v náznacích - Yorke jako noční dělník kamsi jede metrem, pak ztratí kufřík, seznámí se s dívkou. Na konci sedá do tramvaje a zase někam odjíždí.
Režisér Paul Thomas Anderson tady skládá poctu surrealistickým filmům, které pracují s principem nevědomí a volných asociací. Ostatně v teorii švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga, kterého Yorke rád čte, pojem Anima označuje nevědomý ženský protějšek mužské vědomé psýché.
Ve stejném duchu desku propagovala tajuplná reklamní kampaň s letáky údajné společnosti Anima Technologies, které se objevily v londýnském metru a upozorňovaly na vývoj přístroje Dream Camera. Ten prý dokáže zachytit lidské podvědomí.
Kdo se ale chtěl stát pokusným králíkem a zavolal na přiložené číslo, poslechl si jen kousek písně Not the News a následně mu bylo sděleno, že vývoj přístroje byl rozhodnutím soudu pozastaven.
Vtipný sci-fi motiv dává další návod, jak desku poslouchat - písně z Animy se potácejí na pomezí snu a reality, syntezátorové plochy se převalují v limbu. Atmosféru občas prorazí beaty.
Saw this on the tube today, if you ring the number you hear something mad. I’m bugging, anima dream camera uno coming like on black mirror episode. pic.twitter.com/JIX7IU2Ka7
— Spooky Black🌒 (@AS4036) June 13, 2019
Cizelovaný styl
Podle rozhovorů se Thom Yorke na desce snažil zachytit svůj stav úzkosti, který navíc souvisí se současnými apokalyptickými náladami lidstva čelícího ekologické i politické dystopii. U frontmana Radiohead nic nového.
Když ve skladbě Impossible Knots zpěvák mumlá abstraktní verše jako "Mířím špatným směrem / Nedokážu si udělat větší obrázek / V mém byznysu není místo pro nepořádek", mísí zde strach z technologizace života s prorůstáním jazyka byznysovým žargonem.
Kdo se nechá vlákat do zašmodrchaných beatů a teskných syntezátorových linek, po chvíli podobné náladě propadne.
Jedna píseň z Animy vystupuje - Dawn Chorus je skladba, kterou Yorke psal někdy od roku 2009 a v různých podobách se zjevovala na koncertech Radiohead. Zpěvák však nikdy nebyl spokojen s aranžmá perkusí.
Ke zdárnému cíli ho teď dovedlo, když perkuse vynechal - nakonec jen do syntezátorových ploch v útržcích odříkává příběh muže, který dal výpověď v práci a jehož myšlenky se neustále stáčí k obrazu smrti ("Nerad odcházím / Dveře se zavřely / Myslím, že mi něco chybělo / Ale nejsem si jistý co / Uprostřed víru / Který rozptýlil saze / Z komínů krematoria").
Za stupňující intenzity opakovaně zaznívá věta "Kdybys to mohl udělat znovu" jako velká otázka zúčtování se životem, k níž zpěvák závěrem dodá: "Tentokrát ale trochu stylově".
Dawn Chorus je silný kříženec mezi Videotape a Weird Fishes, atmosférickými skladbami skupiny Radiohead z desky In Rainbows, a jejich tři roky starou písní Daydreaming. Také je to ale další zúčtování Thoma Yorkea s katalogem nedodělaných písní Radiohead, které mají fanoušci v oblibě.
Thom Yorke: Anima
XL Recordings 2019
Podobně se Thom Yorke se spoluhráči nedávno definitivně vyrovnali s další trvalkou True Love Waits, která uzavřela zatím poslední desku Radiohead.
Fatalismus ale není namístě. Yorke na desce Anima cizeluje styl, který představuje opozici k tvorbě jeho domovské kapely. Lepší sólové album zatím on ani nikdo jiný z kapely nenatočil.
