Symfonický orchestr Hlavního města Prahy FOK na Shakespearovu počest zahraje i výběr ze Snu noci svatojánské od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dojde i na slavný Svatební pochod? Jak jste se rozhodovali?
Hodně jsme byli limitováni délkou pořadu, takže dojde i na slavný Svatební pochod, protože je příjemně krátký. A ze Snu noci svatojánské zahrajeme i Nocturno.
Co by tomu podle vás Mendelssohn říkal, že se z této pasáže Snu noci svatojánské stal svatební šlágr, který se hraje na každé druhé svatbě? Lidé patrně ani netuší, že je to vlastně Shakespeare.
Ano, to je možné. Jaký ta skladba vzala vývoj, za to Mendelssohn nemůže. Ale že se hraje na svatbách, to by mohl být spokojen, protože je to pro svatební scénu určeno.
Některé interpretace Svatebního pochodu jsou značně svérázné, mnohdy falešné. Nestala se už z této skladby tak trochu odrhovačka?
Třeba Mozartovo Requiem se také hraje velmi často a stále je to krásná hudba. Navíc Svatební pochod se na svatbách nehraje celý, ale jen zhruba první minuta. Přitom skladba má skoro čtyři minuty a jedná se o nádhernou prokomponovanou hudbu.
Takže žádná odrhovačka, nýbrž hudební klenot…
Na svatbách trochu zaniká, jak je skladba vymyšlená a výborně instrumentovaná. Protože na obřadech se to hraje jen na varhany, ale Mendelssohnovo kouzlo spočívá v instrumentaci a hudebních nápadech. V původní podobě je to naprosto fantastická hudba i s jinými tématy, než je ten známý nástupní fanfárovitý motiv.
Pro jaké nástroje je tedy Svatební pochod původně rozepsán? Lidé znají ze svateb jen v lepším případě varhany, v horším případě keyboard…
Původně je to rozepsáno pro celý symfonický orchestr, ale úpravami pro svatební účely se to hodně zploštělo a nevyzní původní Mendelssohnův záměr. Takže je určitě zdravé zahrát to v původní délce a v původním obsazení.
Pro širokou veřejnost je zřejmě nejslavnější Shakespeare v klasické hudbě onen Svatební pochod. Ale co pro hudebníky, co je to „nej“ ze Shakespeara? Romeo a Julie od Čajkovského?
Myslím, že úplně "nej" je Prokofjevova hudba k baletu Romeo a Julie. Jsou to tři suity, které jsou velmi často hrané a velmi oblíbené. Čajkovskij je vynikající, ale dramaturgové se mnohdy rozhodují i z hlediska délky skladby. A Čajkovskij není bohužel ani dlouhý, ani krátký. Oproti tomu ze suit se krásně vybírá. Ale jelikož jsme Prokofjeva hráli nedávno, tak uvedeme právě Čajkovského.
Prestižní londýnský deník Guardian označil jako nejlepší hudební kousek inspirovaný Shakespearem West Side Story. Ale to už jsme v trochu jiném žánru. Nebo dělá FOK i podobné hudební přesahy?
No vidíte, a my shodou okolností symfonickou suitu z West Side Story od Leonarda Bernsteina připravujeme na říjen v rámci pořadu „Objevení Ameriky“. West Side Story je taková latinskoamerická muzika a neuvěřitelně nádherná. Čili jde o přesah, ale občas se na ni v symfonických orchestrech dostane.
Jak vás napadlo zařadit do programu Trojanovu hudbu zkomponovanou pro Trnkův klasický loutkový film, mimochodem první širokoúhlý loutkový film na světě? Byla tato skladba již samostatně uvedena?
Jednou už uvedena byla, v roce 2006, kdy se také slavilo Shakespearovo výročí, i když ne tak kulaté. Na tom vystoupení byl dirigent našeho koncertu Petr Altrichter a tuto hudbu si zamiloval. Vybral z toho tři nejzajímavější části. Je to poměrně originální počin, protože mimo film se skladba bude hrát teprve podruhé.
Mají skladby inspirované Shakespearem něco společného?
Je to obrovské penzum hudby, tyto skladby totiž začaly vznikat už za jeho života, tedy od renesance až po dnešek. Díla inspirovaná Shakespearem patřila u většiny hudebních skladatelů k těm zásadním. Většinou jsou velmi kvalitní a autoři si na nich dávali záležet, aby se tou hudbou dotáhli aspoň k Shakespearovým kotníkům. A také si možná řekli: Je to Shakespeare, tady končí veškerá legrace!
