Glosář - Výstřední písničkářka tUnE-YaRdS, art-funková mašina TV On The Radio, psychedeličtí metalisté Boris a futuristický rapper Tyler, the Creator se sešli v přehledu zajímavých desek za poslední týdny. Svět aktuální hudby od divného folku přes rozmazané kytarové plochy až k zvráceným teenagerským vizím.
tUnE-YaRdS - W h o k i l l (4AD)
Ignorujte bizarní hru s písmenky v jejím jméně, tUnE-YaRdS na sebe více než typografií upozorňuje hudbou. Umělkyně z amerického severovýchodu (občanským jménem Merrill Garbus) je přesně tím typem nezávislého kutila, kterého nelze napěchovat do žánrových škatulek. První setkání bude možná trochu matoucí: její tUnE-YaRdS míchají kakofonické výbuchy s uhrančivými intimními melodiemi a všechno kolem je chaotičtější a hysteričtější než obvykle.
Debut BiRd-BrAiNs nahrála na osmistopý magnetofon doma v ložnici; druhé album je uhlazenější a lo-fi zvuk vystřídala preciznější studiová produkce. Na výstřednosti to ale příliš neubralo. Bláznivý mix afropunkových kytar, folkového písničkářství, freejazzového ducha a hiphopové pózy tu dosahuje organické dokonalosti.
Můžete srovnávat s ranným Beckem, psychedelickým guru Captainem Beefheartem i post-punkovými divoženkami The Slits. Obal whokill vypadá jako průřez sendvičem, který by nebylo radno jíst. S druhým albem tUnE-YaRdS je to naopak.
TV On The Radio - Nine Types Of Light (Interscope)
Devět dní po vydání jejich čtvrté studiové desky umřel na rakovinu basák Gerard Smith, ale na zvuku Nine Types Of Light to nepoznáte. Temné skladby agónie Bushovy Ameriky z fantastické desky Dear Science (2008) na novince vystřídaly optimistické popěvky o lásce a smíření se světem.
Je to vůči brooklynské art-funkové úderce asi trochu nespravedlivé, ale při poslechu nové desky mě napadá, jak jim chybí politický nepřítel. Vypiplaný zvuk (David Sitek) a skvělé instrumentální výkony postrádají něco, co by je povýšilo nad sofistikovaná muzikantská cvičení. Kvalitám naštvané Dear Science se přibližují jen v singlech Will Do a deliriózní Caffeinated Consciousness, jinak dobře namazaná mašina TVOTR na Nine Types Of Light šlape naprázdno.
O špatné desce nemůže být řeč, ale TV On The Radio jsou ve stínu tři roky starého majstrštyku. Jejich novinka spíše připomíná Sitekův loňský sólový počin Maximum Balloon nebo sólovkou zpěváka Kype Maloneho vydanou předloni pod hlavičkou projektu Rain Machine. Všechny ingredience jsou správně, výsledek přesto chutná nějak mdle.
Boris - Attention Please (Sargent House)
Být fanouškem japonských Boris znamená stát se obětí komoditního fetišismu zcela nového řádu. Limitované vinylové edice, regionální verze jednoho řadového alba nebo odlišné nahrávky vydané pod stejnými jmény - kultovní tokijské trio vyžaduje od svých příznivců naprostou oddanost kombinovanou s dobrým finančním zázemím.
Letos Boris vydali už čtyři desky. Kolaborace s Merzbowem se nese v duchu dřívejších experimentů s hradbami držených tónů, Heavy Rocks je nálož špinavého garážového rocku a posluchačsky nejpřistupnější Attention Please vrací kapelu k zkoumání psychedelického rocku, které se jim tak dařilo na posledních řadových albech Pink a Smile. Čtvrtá deska nazvaná lakonicky New Album a určená pro japonský trh shromažďuje skladby z letošních titulů nahrané v jiných aranžích.
Kouzlo Boris tkví v jejich unikátním přístupu k rockovým klišé. Snad nebudu živit negativní stereotypy, když napíšu, že se kdysi "po japonsku" snažili překopírovat západní rock, a přitom udělali chyby, čím vzniklo něco vysoce originálního. Attention Please je fantastický halucinační opus, v němž se písničky střídavě ztrácí a zase vykukují pod nánosem rozostřených zvuků. Od přímočarých vypalovaček (Hope, Party Boy) se deska postupně dostane až ke kyselinovým kolážím (You, Hand In Hand), které drží pohromadě éterické vokály kytaristky jménem Wata. Rockeři na Západě můžou závidět.
Tyler, The Creator - Goblin (XL Recordings)
Losangelský hiphopový kolektiv Odd Future Wolf Gang Kill Them All pomalu přestává být "jen" internetovou senzací. Šéf této teenagerské smečky - devatenáctiletý rapper Tyler, The Creator - teď vydal první oficiální album Goblin na britské značce XL Recordings (Adele, M.I.A.).
Dokonce s ním doputoval do americké Top 5, rozhodně to ale neznamená, že by ztratil něco ze svého zvláštního kouzla - z jeho vlčího chrčáku i syrových textů pořád běhá mráz po zádech a jím produkované minimalistické instrumentální podklady (všechno elektronika, žádné samply) jsou stejně drásavé jako z alb šířených na internetu.
Podle šílenství v tisku by jeden nabyl dojem, že hip hop má nového Eminema. Goblin ale nakonec není The Slim Shady LP; na to je příliš nesourodý a schizofrenní. Album rámcuje rozhovor narušeného teenagera (Tyler osobně) s psychologem a zbytek desky je záznam jeho bláznivých eskapád plných groteskního násilí, absurdních záplatek a zajíkavého sebezpytování. Šokový faktor textů odpovídá věku, ale naštěstí je to jen povrch, pod kterým se vylupují fantastické skladby: hypnotický marš Yonkers, paranoidní Tron Cat nebo bojový pokřik Sandwiches.
Tyler si libuje v pomalých somnambulních náladách, které dotváří atmosféru zvrácených teenagerských fantazií. Nevyrovnaná kolekce o maximální stopáži 73 minut si rozhodně říká o zásah nůžek. Na druhou stranu tím Tylor asi potvrzuje filosofii svého klanu: "Kašlem na vás, děláme si to po svém."
