"Fuck you, fuck you, fuck you," nadává Eddie Vedder na konci písně Brother the Cloud, načež svůj baryton rozezní vztekem: "K čemu jsou kamarádi?!" Prakticky není pochyb, že skladba z nedávného alba nazvaného Earthling pojednává o jeho příteli a kolegovi Chrisi Cornellovi, který si před pěti lety vzal život. "Měl jsem bratra / teď je pryč," zní první slova skladby.
Potkali se před více než 30 lety v duetu Hunger Strike, nejúspěšnějším singlu kapely Temple of the Dog, v níž chtěl Cornell zúročit melancholické a jemné písně, jaké se nehodily k hutnému zvuku jeho domovských Soundgarden.
Eddie Vedder tehdy přiletěl do amerického Seattlu na konkurz sestavy, z níž nedlouho nato vzešli Pearl Jam, a zpěváci se stali nejlepšími přáteli. Jejich hlasy dodnes definují zvuk zdejšího žánru grunge, částečně i proto, že ten patřící Kurtu Cobainovi utichl až příliš brzy. A díky obrovské popularitě se beztak vznášel vysoko nad škatulkami.
Eddie Vedder o smrti Chrise Cornella dlouho mlčel. Dosud ani nepotvrdil, že song Brother the Cloud napsal právě o něm. Stejně tak to ale v aktuálním rozhovoru pro deník New York Times nepopřel. S redaktorem probírali, jak se vyrovnat se sebevraždou blízkého. "Devadesát procent je hodně dobrý. Přál bych si, abych se tam dostal," záviděl novináři, jaký cítí poměr vděčnost ze společně stráveného času se zesnulým. Zbylých deset procent tvoří vztek, že se dotyčný v nejtěžší chvíli neozval.
Podobně by se emoce daly rozpočítat v písni Brother the Cloud. Začíná optimistickou melodií a povzneseným vokálem, který zahustí zkreslené kytary, a pokračuje náladovými veletoči, pro truchlení typickými. Poslední minuta a půl zní rozčarováním, zlostí, nakonec asi i vyčerpáním. Brother the Cloud je jednou z mála položek Vedderova sólového alba, která nabízí valivou energii a vypětí podobné jeho nejznámější sestavě Pearl Jam.
Sedmapadesátiletý Vedder platí za jednoho z nejvýraznějších zpěváků moderního rocku, čtenáři časopisu Rolling Stone ho před deseti lety prohlasovali na sedmé místo nejlepších frontmanů všech dob. Díky mohutnému barytonu se prosadil v burácející kapele, jež na pódiu běžně používá tři elektrické kytary najednou. Přitom dokáže znít zranitelně, něžně a upřímně.
Pokud nepočítáme loňský soundtrack ke snímku Flag Day, který nahrál s písničkářem Glenem Hansardem a umělkyní Cat Powers, je Earthling první sólovou nahrávkou Eddieho Veddera po více než deseti letech. Na té minulé, prozaicky nazvané Ukulele Songs, nechal svůj hlas vyniknout v intimním doprovodu miniaturního strunného nástroje.
Earthling je oproti tomu klasické studiové album oscilující mezi různými polohami kytarové hudby. Hutné rockové skladby střídají balady, místy zpěvák koketuje s neurvalým punkem, který nebyl Pearl Jam nikdy cizí. Niternost tak zastupuje především sdílení osobních příběhů.
Kolemjdoucí hvězdy
Jde o vzácný případ, kdy prvoligoví muzikanti natočí desku jen tak z radosti a spíš náhodou. Když se Vedder vloni v květnu chystal na benefiční koncert v Los Angeles, požádal producenta a doprovodného muzikanta Andrewa Watta, zda by nemohli zkoušet u něj ve studiu. Když jednatřicetiletý Watt o přestávce stěhoval mikrofon, Vedder si začal brnkat na kytaru. Zapředli řeč o harmonickém postupu a za chvíli měli základ první společné písně. Zafungovala jako jiskra.
Kostry písní Invincible a Power of Right vznikly poté, co si Vedder vyzkoušel Wattovy syntezátory a bicí. "Když jsme napsali tyhle dva songy, bylo zřejmě, že děláme album. To už je víc než singl. Jakmile máš třetí song, seš v p*deli," popisuje zpěvák se smíchem nečekaný vznik alba pro magazín Variety.
Pár měsíců si posílali demonahrávky přes internet, načež se ve studiu sešli jako kompletní a ne ledajaká kapela - za bicí usedl Chad Smith z Red Hot Chilli Peppers, o kytaru se postaral Josh Klinghoffer, jeho nedávný kolega a současný koncertní kytarista Pearl Jam. Většinu basy nahrál Andrew Watt, bez jehož bezprostřednosti by Earthling pravděpodobně nevzniklo.
Výjimečnost okolností i sestavy zvýrazňují hosté Elton John, Stevie Wonder a Ringo Starr. Jakkoliv zní takový výčet exkluzivně, Vedder s Wattem jednoduše sáhli po těch, kdo šli zrovna kolem - Elton John i Stevie Wonder ve studiu dokončovali vlastní nahrávky. V soupisu muzikantů figurují též Vedderovy dcery Olivia a Harper v roli doprovodných vokalistek.
Kapela nasadila tempo dvě skladby za den, pak už zbývalo jen doladit texty a postprodukci. Tahle nevázanost je největší devizou alba zachycujícího špičkové hudebníky, kteří jen tak "blbnou" ve studiu. Odložili slavná jména a dokonale se vžili do role doprovázečů. Po tolika letech v byznysu se naučili, že zbytnělé ego písním spíše škodí.
Muzikál dle Pearl Jam
Budeme-li se držet moderní terminologie, parametry Earthlingu odpovídají spíš mixtape. Tento pojem se používá především v moderním R&B a hip hopu pro nahrávky, jimž se nedostalo soustředěné péče. Jde o sbírky skladeb, jež nepojí koncept nebo žánr. Často se jedná o obsah vyklizených šuplíků nebo výsledek nenadálého tvůrčího přetlaku. Earthling spadá do druhé kategorie.
Úvodní Invincible funguje jako snový rozjezd, při němž Vedder hecuje publikum. Album nakonec vystavěl coby pomyslný koncert, v jehož závěru přicházejí a odcházejí hosté. Hutné riffy následující Power of Right by klidně mohly znít na albu Vs., jež Pearl Jam napsali ve svém bouřlivém období první poloviny 90. let minulého století. S trackem Long Way přichází hřejivé zklidnění, poprocková skladba středního tempa připomíná tvorbu Toma Pettyho.
Fallout Today hezky zvoní akustickými kytarami a kromě toho, že mírní tlak předcházející Brother the Cloud, zmiňuje další a další druhé šance: "Všichni potřebujeme sdílet a setřást bolest," zpívá Vedder.
Ještě před deseti patnácti lety by věta "Eddie Vedder a Elton John vejdou do studia…" posloužila jako solidní základ pro vtip, nyní zavdala písni Picture. Kdysi nespoutaný rebel ve flanelové košili a potrhaných kapsáčích přitakává Eltonu Johnovi v šestákové romanci a nečekaný duet naznačuje, jak by mohl znít muzikál s Eddiem Vedderem v hlavní roli: lépe, než by člověka napadlo.
Výpravnou atmosféru pak rozvine kompozice Mrs. Mills, nazvaná podle populární zpěvačky a pianistky Gladys Millsové, jež v 60. let bavila Brity honky tonky šlágry.
Millsová nahrávala ve studiích Abbey Road, jimž také věnovala piano Steinway Vertegrand z roku 1905. Nástroj tam dodnes stojí, přezdívá se mu Mrs. Mills a vznikaly na něm mimo jiné písně Beatles. Producentovi Andrewovi Wattovi uhranul, když na něj nahrával album Ordinary Man zpěváka Ozzyho Osbourna.
Piano už dříve zkoušel neúspěšně odkoupit Paul McCartney, Watt si tak na internetu alespoň našel co nejvěrnější kopii. Když tenhle příběh uslyšel Eddie Vedder, napsal stejnojmenný song. Aby byla iluze swingujícího Londýna dokonalá, bicí nahrál Ringo Starr, někdejší člen právě Beatles.
Z výsledku je cítit radost z práce ve studiu, k níž patří i muzikantské špičkování. Když dorazil Stevie Wonder, nechali ho nahrát foukací harmoniku do nejrychlejšího songu, jaký měli. Jen aby viděli, jak zareaguje. Punková vypalovačka Try o pár akordech je tak pravděpodobně nejobskurnější "hostovačka", na kterou kdy Wonder kývl. Podle Veddera ani nemrkl.
Kapela fotrů
Jenže všechny ty historky jsou často zábavnější než samotné písně. Earthling svádí k představě slavných muzikantů, kteří v luxusně vybaveném studiu buší do nástrojů a nahrávají něco, co se kvalitou nemůže vyrovnat jejich ranému materiálu. Jednoduše proto, že všechno důležité už dotyční dávno řekli. Zmizelo nebezpečí i vzrušení. Pokud něco Earthling chrání od plytkosti, jsou to osobní zpovědi.
Posledním z hostů je někdo, o jehož existenci Vedder dlouho netušil: jeho biologický otec Edward Severson jr., barový zpěvák z Chicaga. Zemřel v důsledku roztroušené sklerózy roku 1981, kdy mu bylo pouhých 39 let.
Vedder se s ním párkrát potkal, považoval ho ale za rodinného přítele. O jejich skutečném vztahu se dozvěděl až po otcově smrti - a na této zkušenosti stojí píseň Alive, nejúspěšnější singl z debutu Ten, jímž Pearl Jam v roce 1991 definovali svůj zvuk. Přibližně před deseti lety se Vedder shodou náhod dostal ke krabici otcových nahrávek a nyní jeho hlas vysamploval do závěrečné On My Way, s níž album pomalu utichá.
Jeho nezamýšleným leitmotivem je tak truchlení ve všech podobách. Zmíněné nebezpečí a vzrušení nabralo v 90. letech nepříjemně konkrétních obrysů a kolem Veddera umírala spousta muzikantů. Ostatně Chris Cornell založil kapelu Temple of the Dog jako poctu příteli Andrewovi Woodovi, výrazné osobnosti seattleské scény, který se předávkoval heroinem.
Earthling je tak sice dalším dovětkem kolosální kapitoly rockové hudby, především ale zůstává příjemnou kratochvílí pro fanoušky Pearl Jam, kteří svou oblíbenou kapelu znovu uslyší 22. července v pražské O2 areně. Tam zazní skutečné hity.
Album
Eddie Vedder: Earthling
Seattle Surf 2022
