Pak buď nový počin Robbieho Williamse rychle zatratíte, nebo mu zkusíte přijít na kloub. Autor těchto řádků zvolil druhou možnost - ale není vůbec jisté, zda se mu to jen částečně podařilo. Jaký je Rudobox a proč zní právě takhle, ví jen sám Robbie Williams.
"Je mi dvaatřicet, tohle je moje osmé album a zní přesně tak, jak jsem si vždycky přál natočit desku," říká k tomu. "Je to pro mě nový začátek a připomenutí si, jakou hudbu taky můžu dělat. Teď jsem překonal strach z toho, že musím být populární... prostě teď dělám pop podle sebe."
My jen můžeme skládat důkazy jeho tvrzení a vlastní domněnky dohromady. Na Rudebox je šestnáct skladeb (a jeden skrytý bonus), takže to je album dlouhé, pestré, místy až moc zmatené.
Robbie Williams posluchačům předkládá jakýsi hudební blog, ve kterém komentuje co zažil, koho potkal, co má rád a kdo je mu k smíchu, vzpomíná, jaké to bylo dřív, a občas si posteskne, že teď to není zrovna nejlepší. Některé myšlenky jsou původní, jindy si zaznamená útržek cizího hovoru, párkrát opíše celou skladbu.
Víc rapuje než zpívá, a jak to má postmoderna ráda, stačí mu citace, odkaz i parodie, sám na sebe pohlíží jako na někoho třetího... biografické album se ostatně mělo původně jmenovat 1974 podle roku jeho narození, což mnohé vysvětluje.
S texty se dostal blízko současným rapperům, nejvíc snad Lily Allen (ta na desce hostuje) a Miku Skinnerovi aka The Streets. Jen v počtu liber, mejdanů, množství drog a dívčí vřelosti hraje trochu vyšší ligu. Má to ale pořád vtip, byť trochu snobský.
Podívejte se na video k písní Rudebox
Podívejte se na video k písní Lovelight
V Good Doctor se hlavní hrdina písně (pochopitelně se jmenuje Robert Williams) svěřuje svému lékaři, že mu už kolena moc neslouží, usínat je těžší a v posteli to jinak taky není nic moc. Finální skladby The 80´s a The 90´s jsou "readers digestem" Williamsova života - v osmdesátých letech byl líným floutkem s BMX, co přišel o panictví s Anne-Marie a školu prolézal s odřenýma ušima.
Teď na to vzpomíná se slzou v oku, rozhodně lépe než na "devadesátky": dostal se do chlapecké kapely ("potkal jsem se s nima, jeden se zdál bejt pěknej kokot a my se měli stát něčím jako New Kids On The Block") a pak koukal, jak je slavný a co se to kolem něj všechno děje. Jak se zdá, s vyhazovem z Take That se pořád nemůže vyrovnat.
Mezi nejvtipnější kousky patří She´s Madonna, ve které Williams zpívá své holce "pardón, mám jinou, mám Madonnu". A to je podle všeho větší zábava. "Zašli jsme na drink s Kate, Stellou a Gwyneth, ta měla s sebou svýho kluka, ale stejně jsem jenom myslel na to, jak Madonnu dostat k sobě domů," parafrázujme část textu.
She´s Madonna zní přesně jako poslední Madonniny skladby, Williams do zpěvu dokonce mluví španělsky a ještě k tomu špitá "I want to tell you a secret" - podobně jako v její písni Future Lovers. Williams si z Madonny dělá legraci, zároveň ji obdivuje.
A na tomto modelu je Rudebox postavený úplně celý.
Přiznaně kopíruje elektronické idoly posledních dvou dekád a jde tak daleko, že kromě jasných coververzí (Lovelight od Lewise Taylora, Bongo Bong Manu Chaa i s nezbytným hispánským akcentem, Louise od Human League, Kiss Me Stephena Duffyho či We´re Pet Shop Boys z diskografie newyorských elektroniků My Robot Friend) je to cover zvuků kapel a jejich stylů.
A to je opravdu velký mišmaš - úvodní Rudebox je něco mezi Funkadelic a Pharellem, Viva Life On Mars je elektronickou country, Good Doctor grime, snad jen Summertime připomene něco z Williamsovy dřívější tvorby. S tím se dosavadní fanoušci Robbieho Williamse musí vypořádat; na Rudebox nenajdou žádný hit jako byl Feel, Angels nebo Rock DJ.
Naopak, tohle je pro Robbieho Williamse minulostí a také o tom je jeho nová deska. Nechce být jen bavič, nechce být už tak slavný...
Otázka, kterou si autor článku pokládá i po několikanásobném poslechu Rudebox, ovšem přetrvává: Proč máme být společníky na zpěvákově cestě k duchovnímu obrození?
Robbie Williams: Rudebox. CD, 75 minut, vydala firma Monitor EMI, 2006.
