Začíná to jako pořádně trapné rande. Nad stolem visí designové žárovky, muži a ženě zrovna servírují jídlo. On ani na chvíli nezmlkne, světaznale chválí japonské pokrmy, zmiňuje herečky Lucy Liu či Sandru Oh a dodává, že jeho spolustolovnice je jim podobná, jen víc sexy. Ještě chvíli na sebe karikaturně vrší stereotypy o Japonsku, až ho žena probodne pohledem a konverzaci přehluší hutný metalový riff.
První singl z debutové desky zpěvačky Riny Sawayamy nazvaný STFU, což je anglická zkratka pro Zavři ku*va hubu, upoutal pozornost lehkostí, s jakou propojuje žánry i aktuální témata. Totéž bylo možné říci o celém předloňském albu.
Autorka do něj promítla mimo jiné zkušenost s takzvanou mikroagresí vůči etnickým menšinám, nenasytnost spotřebního kapitalismu a s ní související klimatickou krizi nebo oslavu LGBTQ komunity. Nahrávka nazvaná jen jménem tehdy třicetileté tvůrkyně vzbudila vysoká očekávání od rodící se popové hvězdy, která do mainstreamu přináší zase nový hlas a postupy.
Od té doby Rina Sawayama spolupracovala se zpěvačkou žánru hyperpop Charli XCX i Eltonem Johnem, ve své době podobně novátorskou Lady Gaga nebo přispěla na reedici slavného "Černého alba" Metallicy vlastní verzí hitu Enter Sandman. Povědomí o japonsko-britské hvězdě postupně roste, stává se žhavým jménem současného popu. Teď vydala své druhé album nazvané Hold the Girl - a oproti debutu se vydává ne hlouběji do společenských problémů, ale na introspektivní cestu.
Ta začíná v prostoru čtyř stěn, které jsou jednou vězeňskými mřížemi, jindy zase bezpečným místem, kde se lze schovat před vlastními nejistotami a strachy. Napříč deskou se sem několikrát vrací. Motiv domu, jenž může být i vězením, rozpracovává také klip k titulní skladbě Hold the Girl. Sawayama se v něm snaží utéct ze starého vesnického sídla, ale brání jí neviditelné překážky. Nakonec díky pohledu do vlastního nitra, na své mladší já, neprostupnou bariéru překoná.
Jednoduchý příběh doprovází náladově pestrou skladbu: ozývá se tu sbor, basový buben podkreslující skandování i pozoruhodný twostepový beat. Vše se spojuje do skvěle vygradované skladby, která popisuje smíření s vlastním mladším já.
Pro nové album je typická zvláštní kolážovitost, kterou si Sawayama vyzkoušela už na debutu. Přestože tentokrát například chybí numetalové kytary, Hold the Girl nabízí průlet různými náladami i zvukovými krajinami. S každým žánrem, který poslouchala v dětství a dospívání, si autorka osvojuje různé perspektivy a aktualizuje je pro svou potřebu.
První singl nazvaný This Hell spojuje prvky country a glam rocku s energickou emancipační výpovědí o soudržnosti LGBTQ komunity, a to navzdory nábožensky motivovaným útokům ("Naproti motelu jsem viděla plakát / Prý přijdu do pekla za to, kdo jsem").
V písních Holy (Til You Let Me Go) nebo synthpopové Frankenstein zpívá Sawayama o traumatických zkušenostech, potažmo o potřebě terapie a sebepřijetí. Jako připomínky určité chaotičnosti v nitru i těžkých chvil se tu ozývají eurodance či raveové bicí.
Autorce, která desku označuje za terapeutickou, podle vlastních slov záleželo především na upřímnosti - proto jako první singl zvolila This Hell, při jehož televizním provedení nasadila kovbojský klobouk a tancem napodobovala kroužení lasem. "Country se nesnaží věci komplikovat. Pro country písničkářství je klíčové, že říkáte pravdu o tom, co se vám děje. Tomu jsem se snažila zůstat věrná," řekla magazínu Pitchfork.
Rina Sawayama může vyprávět o mnohém a to také dělá. Když jí bylo pět, rodiče se z rodného Japonska přestěhovali do Londýna za otcovou prací u aerolinek. Původně tu měli zůstat pět let, aby dcera nepromeškala tolik látky z japonského školství, nakonec se rodina v britské metropoli usadila.
Kvůli původnímu plánu se dívka příliš neučila anglicky, proto když nastoupila do místní školy, nedokázala úplně zapadnout do kolektivu - kamarády si našla až díky hltání západní popkultury a tehdejších popových idolů, jako byly Kylie Minogue či Britney Spears. K tomu, jak právě tuto zpěvačku zničil nelítostný zájem paparazzi, teď Sawayama odkazuje ve skladbě This Hell. Odtud také možná pramení její snaha dělat hudbu přístupnou a zároveň vyprávět o svých zkušenostech i pocitech.
Láska k popu jí vydržela, vztah rodičů nikoli. Právě zkušenost s touto odlukou pokládá za určité trauma: připadala si jako břemeno, že rodiče zatěžuje svou existencí. Vzpomíná, jak matka chodila spát v deset večer, aby zase ve dvě ráno vstávala a šla do práce.
Dcera s ní až do svých patnácti let sdílela pokoj, větší byt si samoživitelka, navíc imigrantka z Japonska, nemohla dovolit.
"Máma a já pocházíme z úplně jiných kultur, japonské a londýnské, takže jsme se hodně hádaly. Měla jsem pocit, že mi nerozumí a já nerozumím jí. Často jsem utíkala i na zahraniční akce a cítila jsem, jak se mi i ona emočně vzdalovala. Vím proč, byla jsem hrozná," napsala zpěvačka na Instagram, když uváděla skladbu Catch Me in the Air z nové desky. Ta díky subtilnímu poprocku dokáže dojmout a nabízí smíření dvou dříve rozhádaných žen. Hudebnice tu zároveň ukazuje i variabilitu nejen svého hlasu, ale také optiky - první sloku vypráví z matčiny perspektivy, druhou z té své.
Změny pohledu, stejně jako reflexe svých i cizích zkušeností, jsou pro novinku typické. Skladbu Send My Love to John vypráví Sawayama očima matky svého kamaráda, která dlouho nechtěla přijmout, že má syn odlišnou sexuální orientaci. Přestože se jejich vztah ještě nezacelil, pozdrav z názvu písně naznačuje, že je stále čas věci změnit, omluvit se. Někdy se však tvůrkyně neubrání snad nadbytečnému patosu: skladby jako Forgiveness nebo Phantom, přestože také zpodobňují důležitá témata sebepřijetí a odpouštění, vyznívají trochu křečovitě.
Ale na tom možná tak nezáleží - důležité je, jak Rina Sawayama na albu Hold the Girl vytváří jakousi kritickou nostalgii. Netouží po návratu do minulosti, která nikdy nebyla, neblouzní o lepších včerejšcích. Spíše se za nimi ohlíží, aby lépe pochopila dnešek, své současné já, příbuzné i kamarády. Aby traumata zpracovala, aby se mohla posunout dál.
Nehraje na čistotu žánrů, uvědomuje si, že stejně jako je člověk komplexní bytost, může i ona sahat po různých výrazových prostředcích s cílem ztvárnit děs, úzkost či smíření.
V rozhovoru pro Pitchfork místo o sebelásce, hojně zmiňované v současném popu, mluví Rina Sawayama spíše o ochraně sebe sama. "Dospět znamená, že víte, jak se chovat ke svému terapeutovi, jak k rodičům, jak k přátelům. Různým lidem dáváte jinou část sebe sama a to je v pořádku. Nemusíte být stále stejným člověkem," říká. A její druhá deska pohled na takové dospívání nabízí.
Album
Rina Sawayama: Hold the Girl
Dirty Hit Records 2022
