Scéně v pražské O2 areně sice dominovalo torzo sochy Svobody upomínající na post-apokalyptickou náladu filmu Planeta opic, avšak aura úspěchu, kterou kolem sebe a své značky Troublegang vybudoval raper Otakar Petřina známý jako Marpo, v mnohém připomínala americký sen.

V hale, která byla podle pořadatelů předem vyprodaná, včera dvanáct tisíc opravdu věrných fanoušků zažilo velkoryse pojatou show, při níž vybuchovaly ohně, reflektory oslnivě blikaly a rapová energie se mísila s tou rockovou.

Na scénu Marpo vyšel jen v doprovodu kytaristy Marcuse Trana a stejně jako aktuální desku Dead Man Walking večer zahájil skladbou Demons.

V té se vypovídá z životních frustrací a nezdarů, včetně nedávného vyhazovu z pozice bubeníka Chinaski, která zajišťovala "jistotu obživy mejch dvou dětí".

V ozvucích americké country, které bylo jasně slyšet a jež by se vzhledem k nízkému věkovému průměru v hale mělo míjet s cílovou skupinou Troublegangu, našel Marpo spojnici se svou rapovou výpovědí.

Také on vypráví autentické příběhy ze života o úspěších i neúspěších a hlavním poselstvím jeho tvorby zůstává, že i přes posměch, nezdary, předsudky a nedůvěru to "vše dokázal sám". Díky kamarádům a rodině se dostal "z nuly na sto".

To, že se fanoušci s takovým přímočarým sdělením bez velkých kliček, poetických obratů, intelektuálních odboček a s Marpovou boxerskou razancí ztotožňují, bylo evidentní od začátku - s raperem a jeho kolegy Ironkapem a Wohnoutem divoký dav pod pódiem bouřlivě "jel" nejen refrény, ale celé rapové sloky.

O docela jedinečném pocitu fanouškovství, které se zásadně podepsalo na atmosféře, svědčí i to, že několik tisíc posluchačů na koncert dorazilo "pochodem" z pražského Hlavního nádraží. Vlajky s emblémy Troublegangu byly k vidění i uvnitř haly, jindy sešněrované bezpečnostními pravidly.

Dění pod pódiem chvílemi hraničilo s čirým běsněním, kterým ze sebe diváci rituálně setřásali nánosy civilizace v docela jiných prostorách a za zvuků jiné hudby, než jsou O2 arena a hip hop.

Pogování spojené s punkovou muzikou často přecházelo v davové "circle pity" spjaté naopak s hardcorem a zdravotnická služba u předních zábran měla napilno.

Byl to jen logický důsledek té nejdůležitější proměny, kterou Marpo na aktuální desce Dead Man Walking udělal a koncertem v O2 areně teď potvrdil.

Ve chvíli, kdy za jeho zády padla opona, bylo zřejmé, že Troublegang už není označení pro tři rapery a partu jejich kamarádů, nýbrž se vyvinul v regulérní rockovou kapelu, která naživo dovede vytvořit ohromný tlak. A vyloženě si užívá chvíle, kdy takřka cituje zahraniční sestavy Rage Against the Machine nebo Linkin Park.

Sám Marpo, syn již nežijícího kytaristy Oty Petřiny a uznávaný bubeník, v rapové show přestal upozaďovat své hudební kořeny. Během sobotního večera vystřídal elektrickou i akustickou kytaru a samozřejmě obstarával též rytmiku.

Na pódiu se vůbec "pořád něco dělo" a bylo evidentní, že nejen díky zkušenosti s velkými vystoupeními Chinaski Marpo ví, co znamená připravit a vymyslet halový koncert, aby v sobě krom tlaku měl i momenty překvapení nebo dojetí.

V jednu chvíli raper na scénu přizval bývalé spoluhráče, kteří s ním loni skončili v Chinaski. Nechyběla charismatická zpěvačka Lenny, se kterou Marpo natočil patrně nejsilnější skladbu své kariéry Kruh. Píseň Emma zase celou odzpíval a odrapoval v náruči se svou malou dcerou, pro kterou song napsal.

Napsané to může působit jako laciný trik, v hale ale další "americký moment", jimiž Marpo potrhává autenticitu toho, co dělá.

Dobře to vystihuje i přítomnost Chinaski na pódiu - právě od nich se Marpo naučil další věc, která jej odlišuje od většiny tuzemské hiphopové produkce: psát zpívané refrény, jež by se melodicky neztratily ani v běžných popových písničkách. Se sehranou rockovou kapelou za zády to ještě vyniklo.

"Marpoaréna" tak - i přes drobné kolapsy ozvučení - skutečně působila jako další úspěšně završená kapitola v motivační příručce rapera, jemuž se ještě před pěti lety smáli, když si na koncert do Lucerna Music Baru bral šlehající ohně.

Tentokrát už vybuchovaly v největší hale v zemi a umocňovaly profesionálně připravenou i odehranou halovou show, která tu těžko bude hledat konkurenci. Zdaleka nejen ve svém žánru.

Autor je šéfredaktor hudebního časopisu Headliner