Recenze – Jestli Daniel Landa něco umí, je to selfpromo. A tak ani nová deska Žito nevychází v tichosti. Ba naopak, lepší podmínky abys pohledal. Rozhovory o tom, kterak se slitoval nad klukem, co mu poškrábal auto, přikládání pod kotel národoveckého negativismu na koncertě starými skladbami Orlíku, o kterých druhý den vědělo stokrát víc lidí, než kolik jich na koncert dorazilo, nebo mediální propírání a obhajování hymny pro Karla IV., to všechno Landovi v poslední době hrálo do karet.
Bohužel, jeho nová deska je bezzubá, mírně naivní a dojem z ní je smutný jako pohled na kdysi silného vlčáka, který leží u boudy, unaveně funí, pelichá a tesáky mu vypadaly.
Na první poslech je jasné, že se Landa stále drží svého kopyta. Povrchní národovectví vždycky táhlo, ve světle letošních událostí to platí dvojnásob. Jenže už po pár minutách přichází první trhliny a deska se pak až do konce sype pod rukama. Landovou silnou stránkou kdysi bylo, řekněme, dramatické vypravěčství a schopnost do tří minut vmáčknout celou gangsterku. To už dávno neplatí a chtě nechtě každý, kdo si poslechne píseň Modrá obálka o exekutorech, vykradené bance a přestřelce s policií, bude ještě s láskou vzpomínat na Motýlka.
Na zatraceně tenký led, kterým logicky propadne, se Landa pouští v písních s historickou tematikou. Předkládá v nich myšlenky, kterým se vysměje každý gymnazista, z německo-francouzského panovníka dělá kovaného Čecha a Karlovi IV. připisuje úspěchy, kterých se Praha dočkala až za Rudolfa II., zkrátka buď popleta, nebo demagog.
Máte rádi Aktuálně.cz?
Hlasujte pro nás v internetové anketě Křišťálová Lupa 2015 v kategorii Zpravodajství. Za každý Váš hlas děkujeme!
Landa navíc selhává i v základní textařské práci. Naprosto běžně narážíme na rýmy jako den/sen, prach/strach, točí/oči nebo nebe/zebe, opakují se slovesné tvary a tvary přídavných jmen, což jsou všechno textařské berličky a klišé, které se odnaučují v prvním ročníku konzervatoře. Můžeme to obhajovat slovy, že zpěvák nikdy nedělal muziku pro intelektuály, lpěním na takových textech si ji ale přesto sám lacině sráží.
Dojem alespoň trochu vylepšuje instrumentální stránka. Landova kapela je složená z výborných hudebníků a ve studiu hráli, zdá se, docela s chutí. Jenže je to málo, zoufale málo a desku, která stojí na osobě a projevu zpěváka, to zkrátka nemůže zachránit.
Fanouškům výše jmenované věci vůbec nebudou vadit, ti poslouchají Landu z úplně jiných důvodů. Chtějí písně obsahující boj a negativně dramatickou sílu, povrchní národovectví a laciné kazatelství. Toho všeho na Žitu najdou koňskou dávku. Kdo však nakoukne pod tuto skořápku, uvidí vevnitř jen zbytečnou desku.
Hodnocení: 30 %
Chcete mít přehled o aktuálním dění v kultuře? Sledujte kulturní rubriku Aktuálně.cz na Facebooku!
