Jihoafričané Die Antwoord přišli před sedmi lety na hiphopovou scénu ze dvou míst. Geograficky samozřejmě pochází z Kapského města, kde propojili místní afrikánskou subkulturu „zef“ tvořenou bělošskými burany z předměstí s módními hiphopovými beaty.
Jejich druhým a neméně důležitým domovem byl ale internet. Přes něj se šířil jejich hit Enter the Ninja i první album $O$.
V roce 2009 ještě hiphopoví fanoušci věřili, že osobité trio okysličí tehdy trochu unavený žánr a stane se součástí vlny, která přináší do globálního popu vlivy lokálních rapových komunit (stejně jako třeba srílanská raperka M.I.A.). Jenže místo šíření jihoafrické kultury surfují Die Antwoord poslední roky raději na vlně zábavních virálních videí sbírajících na YouTube miliony diváků. Stali se kapelou generující klipové atrakce.
Když se před vydáním páté studiové desky Mount Ninji and Da Nice Time Kid začaly šířit zprávy o tom, že Die Antwoord jsou na pokraji rozpadu a chtějí se do budoucnosti věnovat už jen vizuální tvorbě, znělo to jako vlastně jako poměrně dobrý nápad. Zatímco jejich klipy si pořád udržují vysokou kvalitu, jejich hudba se na posledních dvou deskách stala víceméně předvídatelná a má trochu problémy držet krok s vizuály, které jsou snad ještě divnější než na začátku.
Na novém albu zkouší členové Nijna, Yo Landi Visser a God (dříve DJ Hi-Tech) najít cestu, jak rovnováhu zase vyrovnat a přináší svoji zatím nejrozmanitější kolekci.
Burleska i latino rap
Desku odstartuje We Have Candy s muzikálovým intrem, které dobře navodí atmosféru bláznivé burlesky, v níž se může stát doslova cokoliv. A také se to i stane. Singlová Banana Brain míchá drum'n'bassové pasáže s euforickým EDM, Fat Faded Fuck je hypnotický trap atlantského střihu. Rats Rule je jakási hiphopová operetka, do níž dobře zapadne recitující herec Jack Black a v energické ódě na kokain Gucci Coochie hostuje burleskní tanečnice Dita Von Teese (ex manželka Marilyna Mansona).
Svět varietních umělců Die Antwoord celkem sluší, na druhou stranu jsou na desce i místa, kdy na posluchače vykukují náznaky introspekce či temnoty. Tracky jako Street Light nebo Darkling představují jihoafrické skandalisty tak, jak jsme je dosud neznali. Skoro by se dalo napsat, že Die Antwoord zmoudřeli a zvážněli. To by ale na desce nesměly být skladby jako Wings on My Penis, v níž jakýsi klučina rapuje o tom, jak by bylo skvělé mít na penisu křídla.
Zajímavé jsou návraty do začátku devadesátých let, kdy hip hopu vládli Cypress Hill. V Shit Just Got Real hostuje Sen Dog z latinskoamerických hiphopových hvězd a pod produkcí je podepsaný DJ Muggs, který se podílel i na dalších skladbách z nové desky. Ninja o něm dokonce mluví jako o pátém členovi kapely. Pro úplnost - do party patří i fotograf Roger Ballen.
Nuda bez videa
Určitě se v recenzích na novou desku objeví výtky, že Die Antwoord zaprodali svoji „zef“ identitu blyštivému světu mainstreamovému hip hopu. Mount Ninji and Da Nice Time Kid je jejich určitě nejameričtější album, zároveň je ale třeba mít na paměti, že příběh neurvalých buranů z Kapského města byl vždy jen chytrým konstruktem.
Ninja byl ještě před lety Watkin Tudor Jones, který zkoušel prorazit pod jménem MaxNormal.TV, úspěch ale našel teprve když našel identitu sexem posedlého psychopata. Důležitou součástí Die Antwoord je ale samozřejmě i jeho manželka Yo Landi Visser v roli fatální dívky, která se dokáže ve vteřině proměnit z roztomilé holčičky v šelmu. Jejich svébytná vizuální identita a komiksová stylizace patří neodmyslitelně do éry, v níž hudbě vládnou YouTube a sociální sítě.
Jenže i větší hvězdy (Lady Gaga) už poznaly, že pro virální hvězdy existuje určitý bod saturace, kdy se publikum jejich podivností prostě přejí a už nechce další. Die Antwoord se možná ocitli právě v tomto bodě. A hudba z páté studiové desky to určitě nezachrání. Tracky jako třeba Fat Faded Fuck Face vlastně existují jen proto, aby k nim mohlo vzniknout nějaké (nejspíš pořádně temné video). A bez bujarých vizuálů jsou skladby Die Antwoord nemastné, neslané - Ninja v postrádá rapové charisma a pištivý hlásek Yo Landi je po chvíli vyloženě iritující.
Nedávný pražský koncert Die Antwoord v Žlutých lázních byl vyprodaný během několika minut a nezdálo se, že by fanouškům při masivní pódiové show nějak vadilo, že kapela hraje hity hlavně ze starších desek. Zábava byla u jihoafrického tria vždy na prvním místě, i proto je docela nepříjemné překvapení to, že poslouchat jejich pátou desku je vlastně dost utrpení.
Hodnocení: 55 %
