Recenze – Barbora Poláková zaznamenala nedávno fantastický úspěch na YouTube. Její singly Nafrněná a Kráva, které mají miliony zhlédnutí, se tak logicky dostaly i na desku. Kdo by ale čekal, že virální úspěch albu prošlape cestu, je na omylu. Nůžky mezi fenoménem YouTube a prodejem nosičů už jsou tak rozevřené, že úspěch v jednom směru nemusí znamenat sukces i ve druhém.
Jak si proto deska povede, to v tuto chvíli neodhadneme. Pozitivní odezvu si ale určitě zaslouží. Nabízí totiž odlehčený mainstream, místy ironický, místy poetický. Obejde se bez zbytečných gest, skladby na debutu jsou vlastně až komorní, šantánové.
Pokud nepočítáme výše zmíněné singly, ve kterých se potkalo Polákové charisma s pečlivou produkcí a tvůrčí prací, prim na desce hraje právě to charisma. Jako kdyby zpěvačka netoužila po hitech, ale prostě jen vylezla před oponu a řekla: „Teď jsem tady a budu vás bavit.“ Je to nenucené, v rámci současného českého ženského popu svěží, nepřehlédnutelné a extrémně zábavné.
Otázka je, zda se to dá využít i v rámci tvorby. Co může být zábavné na pódiu v malostranském Rubínu, nemusí a asi ani nebude fungovat dobře v celoplošném éteru. A protože debut už další singly podobné Nafrněné nenabízí, dá se čekat, že v tomto směru bude svádět nerovný boj. Ne že bych mu to přál, naopak.
Ale když se nedokázalo prosadit například šest let staré cédéčko Tomáše Hanáka, na které si dnes i přes jeho kvality vlastně málokdo vzpomene, pro Polákovou (nebo spíše její PR a manažerský tým) bude těžké vyhnout se podobnému scénáři. Pravda, je cítit, že Poláková tlačí na tu hudební pilu o dost víc než pěvec-humorista Hanák, obklopila se zkušenými hudebníky a dokázala už dávno dostat sebe a svou tvorbu mezi lidi.
To nic nemění na tom, že debut se stále drží skromné divadelní poetiky, která potěší třeba fanoušky Semaforu nebo Ypsilonky, ale český většinový posluchač to může vnímat spíš jako roztomilou kuriozitu.
Hodnocení: 70 %
