Aktuálně.cz: Čekají vás samé velké věci. Co nevidět vydáte svoji debutovou desku a také se vám narodil první potomek. To jste si asi nenaplánovala?
Barbora Poláková: Ne ne. Deska měla vyjít už několikrát, ale pořád jsem to odkládala kvůli jiné práci. Uvažovali jsme o loňském podzimu, pak měla vyjít na jaře. Nakonec se to takhle vymňouklo a byly to jedny z nejnáročnějších prázdnin, který si pamatuju. Zkrátka jak se říká: Člověk míní, Pán Bůh mění.
A.cz: A proč se s vydáním desky tak otálelo?
Postupně se krystalizovala její podoba. Co určitě vím, je, že vznikla v tu pravou dobu. Kdyby vyšla loni, zněla by úplně jinak. Od té doby jsem dopsala ještě spousty nových věcí a některé staré z ní vyházela. Doufám, že tak uslyšíte to nejlepší.
A.cz: Pro vaši tvorbu je typický především humor a nadsázka. Vaše nová deska se ponese ve stejném duchu?
Další věci na desce už nejsou nějaké super srandy. Každou písní pouštím vlastně posluchače k sobě do hlavy. Může vidět, jakou optikou se dívám na svět, co mě trápí, čeho si všímám, z čeho mám radost, co mi přijde důležité a co ne. A je asi pravda, že tam není ani jedna "útrpná a litující se" píseň. Nějaký nadhled je zkrátka asi všude. Každopádně Nafrněnou jsme záměrně vypustili jako první. Komentováním určité společenské situace je docela blízko Krávě, ale zároveň ukazuje, že muzika se šoupla jinam a vyspěla.
A.cz: Změna souvisí zřejmě i s Janem P. Muchowem. Proč jste si ke spolupráci vybrala právě jeho?
Určitě. Na desce je Honza hodně slyšet a jsem za to dost ráda. Seznámil nás můj spolužák ze školy, dneska super vytížený scénárista Petr Kolečko, rovnou s tím, ať spolu uděláme desku. Bylo to asi rok po tom, co už jsem byla oslovená jedním vydavatelstvím, abych desku nahrála, a já odmítla. Vydání desky totiž nikdy nebyla moje ambice. Napsaly jsme tenkrát Krávu s Markétou na koleně a měly z toho děsnou srandu. Nechtělo se mi z toho dělat něco víc. Ale už je to zpátky čtyři roky a já si postupně všimla, že vlastně pořád píšu a že mě to baví. Honza navíc se mnou hned chtěl pracovat a já byla úplně nejšťastnější, protože jsem si ho vždycky moc vážila. A tak začala několikaměsíční soustavná práce.
A.cz: Nahrávání probíhalo, už když jste byla těhotná. Jak jste to zvládala?
Nejobtížnější bylo asi zvyknout si při zpěvu na jiné dýchání. Ale jinak v pohodě.
A.cz: Proč se ve videoklipu k Nafrněné objevila taková spousta českých hereček?
Ve scénáři ke klipu byly napsané postavy. A herecké postavy nejlíp zahrají herečky. A protože moje kamarádky a známé jsou vlastně skoro všechno jen herečky, tak tam jsou. Nepřijde mi to nijak nelogické.
A.cz: Asi jde o časové vytížené ženy. Jak náročné bylo zkoordinovat produkci?
Velmi. Obvolávala jsem holky raději sama, protože mi bylo jasné, že každý produkční by se z toho zbláznil a některým by třeba raději řekl, že to nejde. Všechny se snažily vyjít vstříc a dorazit třeba jen na hodinu, na dvě, jako například Jana Stryková nebo Anička Polívková. Jiné tam trpělivě seděly a čekaly celý den, například největší profík Ivana Chýlková.
A.cz: Z titulků vyplývá, že jste fungovala i jako asistent režie. Hodláte rozšířit svůj profesní rejstřík?
Tak to určitě ne. To už by toho bylo opravdu moc.
A.cz: Zmínila jste se, že vydat vlastní desku nebylo vaší ambicí. Raději jste tedy herečkou než zpěvačkou?
Ne, to se nedá říct. Spíš jsem se nechtěla nikam cpát a představa desky byla pro mě úplný vesmír. Je to jiná energie, stát na jevišti a hrát nějakou postavu nebo stát na pódiu a zpívat svoje texty. Nedá se to srovnat a říct, že tohle mě baví víc.
A.cz: Známí lidé platí dost často daň za svoji popularitu. Často se objevují ve zkreslených zprávách na titulních stránkách bulvárních médií. Jakou zkušenost máte vy?
Vlastně mi nikdy nic zásadního neudělali. Tedy dvakrát nastala situace, kdy jsem musela povolat právníka, ale pokaždé to stáhli, což mi zatím stačilo. Myslím, že je dobré dát najevo, že ne všechno si k vám mohou dovolit, a také, že o tento druh popularity, na rozdíl od jiných, nestojíte. Samozřejmě neodsuzuji ty, kteří si pomocí bulváru dělají svoje PR. Nicméně mi přijde logičtější, když vaše PR je vaše práce.
A.cz: A kdyby vás někdo z nich zkontaktoval kvůli serióznímu rozhovoru, tak taky odmítnete?
Odmítnu. Vždycky jsem odmítla. To by bylo přece hloupé, takhle mluvit a pak dát stejným lidem rozhovor. Jsou ale situace, kdy to třeba máte ve smlouvě k nějakému projektu.
A.cz: Jaký názor tedy máte na soudní při Ondřeje Vetchého a Pavla Novotného?
Ano, to je právě ten případ, který je důležitý k tomu, aby se stanovily jasné mantinely. Je to kolikrát odporné. Navíc jestli se znají tolik let! Často si v těchto případech říkám, co tam asi sedí za lidi a jak se jim asi usíná, když mají práci, která vlastně nemá vůbec žádnou hodnotu.
A.cz: Co chystáte do budoucna? Hodláte si užít klidnou mateřskou, nebo máte v plánu se rychle vrátit do práce?
Kromě koncertů k desce a jednoho natáčení za rok se do práce nepohrnu. Nějak přirozeně a plynule se asi vrátím do Dejvického divadla a u ostatních představení se uvidí. Dohodli jsme se, že Pavel (herec Pavel Liška pozn. red.) bude muset zkrátka pracovat víc. (smích)
A.cz: To máte ideálně zařízené…
To ano. Vlastně to navrhl sám. (smích)
A.cz: Nejenom na první pohled působíte jako extrovert....
To asi záleží, kdy ten váš první pohled přijde. V jakém rozpoložení se zrovna nacházím. Celkově si nemyslím, že bych byla extrovert. Absolutně netoužím být od rána do večera středem pozornosti. Mnohdy je to právě naopak. Když jsem mezi nejbližšími, tak se někdy ráda rozjedu, ale taky jsem ráda sama, mlčím a pozoruju svět.
