Zakouřená hospoda, spousta vajglů i nedopitých piv a kolem stolu parta mladých mužů lehce po dvacítce.
V hanspaulské hospodě U Tyšerů, přezdívané Houtyš, v 70. letech minulého století nechyběly kytary a hrálo se blues. Právě v té době ho objevovaly anglické rockové kapely, o nichž zdejší kluci za železnou oponou mohli jen snít.
Z dnešního pohledu byla tehdejší parta z Houtyše pravděpodobně největší líhní originálních hudebních talentů své doby. V průběhu dvou desítek let tu pravidelně sedávali a hráli Ondřej Hejma, Ivan Hlas, Martin Kraus, Mário Císař, Richard a Vladimír Tesaříkové, Václav Kopta a další. Nechyběla mezi nimi ani věčně usměvavá blonďatá mánička Petar Introvič.
Jak běžel čas, účastníci houtyšovských hospodských sedánek začali zakládat kapely. V průběhu zhruba 15 let sedmého a osmého desetiletí minulého století bychom jich napočítali okolo dvacítky. Ivan Hlas s Ondřejem Hejmou tady postavili první verzi Žlutého psa, bratři Tesaříkové Yo Yo Band a rozevlátý blonďák Petar Introvič trio Bluesberry.
Introvičova skupina byla nejblíže českým představám o akustickém blues. V repertoáru měla přetextované skladby amerických bluesmanů Sonnyho Terryho, Leadbellyho, Big Billa Broonzyho nebo Willieho Dixona.
Původně trio, v němž s charismatickým Introvičem hráli ještě druhý kytarista Mário Císař a basista Jiří Kredba, působilo na amatérské scéně od roku 1974 a jeho členové se brzy dostali do úzkého kontaktu s Jazzovou sekcí. Až do jejího zákazu se pak stali oblíbenou kapelou Pražských jazzových dnů, které sekce pořádala.
Petar Introvič obdivoval Johna Mayalla a po vzoru jeho kapely z let 1969 až 1970 stavěl v průběhu let různé sestavy Bluesberry jako většinou akustické formace, v nichž kromě zpěvu dominovala jeho foukací harmonika.
Mayall mu také potvrdil, že blues je schopno do sebe vstřebat cokoli: smutek i radost, nejaktuálnější světové problémy i jazykolamy, a to včetně pro blues rytmicky ožehavé češtiny.
Introvič měl navíc štěstí v tom, že v Houtyši s ním sedával Jaroslav Müller zvaný Tlučhoř, který k prvním skladbám Bluesberry psal vtipné texty přímo Introvičovi na tělo.
Možná že Bluesového krále na melodii Mayallovy skladby Room to Move napsal právě o něm: "Hlavou divně hází, začíná se smát / Na zádech tě mrazí, když začíná hrát / Jeho známý / Hanspaulský blues."
Bluesrockově smýšlející Bluesberry se na desky paradoxně dostali až díky vítězství na folkovém a countryovém festivalu Porta v roce 1982. V polovině dekády vydavatelství Panton tehdy pětičlenné kapele po dlouhých obstrukcích nejprve vydalo EP nazvané Co je to blues? a v roce 1987 pak celou dlouhohrající nahrávku.
Od listopadu 1989 následně Introvičově skupině vyšlo deset dalších. Poslední v roce 2016. Obsahuje záznam koncertu ke 45 letům existence Bluesberry.
Věčně usměvavý a srdečný Petar nikdy nesnil o velké hudební kariéře. Dělal muziku hlavně proto, že ji v sobě cítil a měl potřebu ji rozdávat.
Stejně jako do poslední chvíle nadšený muzikant byl i nadšeným propagátorem cyklistiky. Ta se mu nakonec stala osudnou. Po pádu z kola vloni v červnu musel být uveden do umělého spánku, ze kterého už se neprobral. Následoval tak osud svého kamaráda z Houtyše, člena Yo Yo Bandu a neméně pozitivního člověka Vladimíra Tesaříka, který zemřel rovněž po pádu z kola v červnu 2003.
