Devětapadesátiletý Vepřek "patří mezi moje oblíbené písničkáře, jako jsou Vladimír Merta, Vlastimil Třešňák, Jaroslav Hutka nebo Vladimír Veit", vypočítává Milan Páleš, vedoucí Indies Scope. "Jejich tvorba je však již dostatečně zmapována, zatímco Karel zůstával někde v pozadí zájmu," dodává.
Podobně velkoryse už Indies Scope zmapovali dílo Oldřicha Janoty nebo Jakuba Nohy.
Komplet rozdělený do dvou boxů po čtyřech CD obsahuje demosnímky, koncertní záznamy i rozhlasové nahrávky. "Dramaturgie byla jasná. Chronologicky nacpat na osm CD pokud možno všechny písně z období od roku 1976 až do roku 2010, který je takovým předělem v mém životě," vysvětluje Vepřek.
"Pro mě byla práce o to zajímavější, že jsem musel každému CD vymyslet název, obal, vybrat fotografie a napsat z hlavy texty, které nemám nikde napsané," dodává. První čtyři desky se nakonec jmenují Dialog s popelnicí, Kutáleči penízků, Písně ze dna křídových moří a Chechtáky.
Retrospektiva zachycuje Vepřeka jako sólového písničkáře s kytarou i heligonkou, to znamená knoflíkovou tahací harmonikou, i coby protagonistu kapel Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka či příležitostných sestav.
Dialog s popelnicí obsahuje domácí nahrávky pořízené v letech 1987 až 1990. Autor tehdy na kazetový magnetofon zachytil i skladby staršího data. Podle Indies si lze v raných Vepřekových dílech domyslet inspiraci Karlem Krylem. Slyšet tu jsou dobové hořké pousmání nad nefunkčností tehdejší socialistické společnosti, smutné podobenství o vpádu okupačních vojsk či píseň o vynucené emigraci lidí nepohodlných režimu.
Druhé album Kutáleči penízků pokračuje v přepisu kazetového archivu z let 1987 až 1990. "Při poslechu po letech mě překvapilo, jak jsem uměl už ve svých dvaceti hezky hrát na kytaru a že dneska ve svých šedesáti mám stále co dohánět," konstatuje Vepřek, který v těchto písních již používá také harmonium nebo foukací harmoniku.
Prostřednictvím skladeb Na dně křídových moří a Město plné gotických oblouků, které obsahuje následující disk, se posluchač vydává do Kutné Hory roku 1986. Třetí disk doplňují nahrávky natočené na kotoučový magnetofon Tascam v Říčanech roku 1991, kde Vepřeka doprovází Jiří Kovář na elektrickou kytaru.
Poslední zatím vydané album Chechtáky pak představuje Vepřekovy kapely Chudák paní Popelková a Lyrika Putyka na záznamech z let 1988 až 2003.
"Intimní výpovědi střídá strhující šraml s bicími Vráti Kydlíčka, respektive Antonína Korba, saxofonem Jaroslava Šebesty nebo houslemi Tomáše Vtípila," stojí v anotaci.
Vepřek sám sebe označuje za "málo známého introvertního písničkáře". Zhudebňuje vlastní texty, ale také poezii, třeba Pavla Kolmačky nebo Bohuslava Reynka.
První texty napsal již v mládí, na neoficiální folkové scéně se objevil v 80. letech minulého století. Hostoval na koncertech Vladimíra Merty a Oldřicha Janoty nebo po boku Dagmar Voňkové a Václava Koubka. Několik let též hrál s nedávno zesnulým Svatoplukem Karáskem, jemuž tuto sobotu vzdal hold na posledním rozloučení v pražském kostele U Salvátora.
Karel Vepřek dnes vystupuje coby člen volného sdružení Osamělí písničkáři.
