Londýn - Is This It, debutové album newyorských The Strokes z roku 2001, je podle hudebního týdeníku NME deskou končící dekády. Nadšeně přijatá deska zahájila odklon od elektronických devadesátých let, znovu přivedla na scénu kytarový zvuk a nastartovala vlnu, ve které se mísí špinavý rock s páskovským odstupem; syrovost s glamourem a intelektem.
"Je to absolutně bláznivý; jsem z toho bez sebe a zároveň si dávám sám se sebou mentální high-five," prohlásil o vítězství zpěvák The Strokes Julian Casablancas. „Ale znamená to, že ta dekáda byla dobrá nebo špatná?"
Každopádně byla podle NME kytarová. O žebříčku stovky nejdůležitějších desek rozhodoval panel producentů, publicistů a šéfů labelů, ale volili i sami hudebníci jako Radiohead nebo Arctic Monkeys. A podle jejich soudu nebyl v první dekádě nového milénia důležitější trend než tato „nová vlna".
S tímto rozhodnutí víceméně souhlasí i rekapitulace uplynulé dekády v anketách jiných hudebních periodik. Na severu Pitchfork to Is This It dotáhlo na sedmé místo, časopis Paste jej dosadil na čtrnáctku. Bez debaty zůstává, že Is This It pomohlo ukončit éru zbytnělého nu-metalu a našlo pro nový rock stylové retro bezčasí, v němž nerozhoduje, z které etapy dějin moderní hudby nějaké postupy nebo zvuky pocházejí.
A nebýt The Strokes, nebyli by ani Libertines, ani Arctic Monkeys, ani desítky kapel, které musely mít před svým jednoslovným názvem určitý člen „the". Kapela měla výhodu i ve výrazné sebeprezentaci a image, která napůl těžila z uniformity Ramones a napůl z vagabundského grunge. Udali trend, v jehož rámci si kluci začali zkoušet džíny v dámském oddělení a firma Converse znovu masově obnovila výrobu plátěnek Chuck Taylor All-Stars.
Přestože NME je známý svým hledačstvím a vyzdvihováním nových jmen, pochází celé desetina žebříčku z roku 2002. V první desítce dominují desky ze začátku dekády a hned na devíti z nich znějí kytary. Výjimkou je temná deska XTRMNTR - další elektronická odbočka Primal Scream z roku 2000.
Jedenáctý je projekt LCD Soundsystem spojující newyorskou novou vlnu s elektronikou, ale jinak na předních pozicích skoro chybí bláznivá syntéza z trosek kdysi svébytných žánrů, jíž se proslavily hlavně brooklynské kapely, stejně jako lo-fi elektronika nebo návrat k retro hudbě osmdesátých let.
Tedy trendy, které naopak převažují v nejnovějších tipech BBC na novou hudbu, v ceně pro nové talenty při Mercury Prize - a koneckonců i v letním žebříčku NME, kde seznamu nejkreativnějších umělců vévodí Animal Collective.
Zároveň s hvězdným nástupem The Strokes se totiž také datují časy, kdy „nové objevy" začaly být přestárlým zbožím už v tobě vydání debutu. Byli první kapelou, která si ve spojení s internetem prožila vlnu obrovského hypu a následného ochladnutí zájmu.
Po Strokes následují v žebříčku dekády jejich britská odpověď Libertines, zmínění Primal Scream, debut Arctic Monkeys a další Newyorčani Yeah Yeah Yeahs, jedni z těch kteří kreativně "přežili".
Šestá je PJ Harvey coby jediná ne-kapela a zároveň sólová zpěvačka v první desítce, sedmí kanadští Arcade Fire a osmý Interpol - třetí zástupci newyorské scény začátku milénia.
| Čtěte také: Arctic Monkeys zvolnili. Možná ještě bude Humbug The Streets: Nahrávání v Praze je vrchol mé kariéry Yeah Yeah Yeahs vyhlásili slastný Blitzkrieg PJ Harvey píše po černé tabuli bílou křídou |
Na devátém místě je první rap - Mike Skinner alias The Streets - a sdesítku uzavírají Radiohead s deskou In Rainbows, která se proslavila hlavně tím, že odstartovala vlnu „Stáhni si ji a zaplať kolik chceš".
Právě Radiohead a The Streets mají spolu s duem The White Stripes jako jediní dvě desky v první dvacítce žebříčku, který editor NME Krissi Murison popisuje slovy: „Tohle je poslední slovo, co se týče nejlepších alb z končící dekády - protože je volili ti, kdo se sami podíleli na tomhle hudebně brilantním období."
