Rozhovor - Od rappera by se to asi čekat nemělo, ale Mike Skinner našel moudrost. Alespoň tak se to jeví na nejnovějším albu The Streets, Everything is Borrowed, kde se zápalem feťáka po odvykačce opěvuje krásy světa, upozorňuje na globální oteplování a připomíná, že rubáš nemá kapsy.
Hlubokomyslné úvahy z úst někoho, kdo ještě včera podléhal frustracím z popularity a předevčírem s vylitou hlavou a cigaretovým dechem řešil kopačky, se musí brát s rezervou. Ovšem stále přítomná nadsázka, vtipkování a textařská zdatnost, která The Streets přinesla i nominace na Mercury Prize, je pořád to základní, co dokáže Skinnera zachránit od new ageového blouznění - ačkoli hudebně se mnohdy dostane na pomezí melodramatu a televizní přestávky.
Nadto dokázal Mike Skinner pochopit, že The Streets by brzo mohli ústit do slepého konce. I proto střídá skladatelské a textařské přístupy a stanovil si limit už jen jediné desky pod jejich hlavičkou, než se pustí do jiných projektů.
Přestože si říkáš The Streets (Ulice), tak je na tvém posledním album až příliš přírody - v textech i bookletu. Jsi už unavený městem, potřebuješ na venkov?
Vlastně jde jen o leitmotiv. Zastávám názor, že hudba nebo nápady mohou přijít odkudkoli, a baví mě, že můžou ovlivnit celý další směr, kam se vydám. Držím se toho, protože bych se nerad opakoval.
Mluvíme-li o opakování se, zdá se mi, že výrazně postihlo i způsob nebo tón, jakým píšeš texty. Tvoje předchozí alba reflektovala buď naštvání nebo deziluze, ale Everything is Borrowed přináší zmoudření. Chtělo to víc kuráže k napsání takových textů? Moc lidí není zvědavých na moudrého rappera.
Takhle jsem o tom nepřemýšlel. Jsou to jenom skladby, které reflektují určité moje období a ta témata se mi zrovna snadno psala.
Změna se týká i toho, že dřív tvoje texty zněly jako části dialogu, které někomu vyprávíš nad pivem, zatímco teď plynou jako vnitřní monolog.
Zoufale jsem se snažil posouvat svoje limity, protože moje největší obava je neznít stejně. Proto mi šlo o zklidnění - ale zase doufám, že se z toho nestala nuda!
Tvůj projev je vždycky dost suverénní, pliveš slova jak nic. Je pro tebe psaní textů snadná věc, nebo bolestivý proces?
Vždycky mám pocit, že nápady přicházejí strašně rychle, ale pak trvá třeba i dva a půl roku, než se mi podaří dotáhnout je do konce.
Stále plánuješ vydat pod hlavičkou The Streets už jen jedno album a pak tuto etapu uzavřít? Je i za tímhle strach z opakování se?
Naprosto. Strašně se bojím opakování. A i když vím, že lidem na té kapele záleží, přece jen mám velkou chuť ji ukončit a věnovat se něčemu novému, kreativnějšímu. Protože koncept Streets je silně limitovaný. Jde mi o to osvobodit se od něj - aby další věci, které udělám, mohly být zcela odlišné a nikdo se nad tím moc nepobuřoval.
Jako točit filmy?
Jo. Vlastně můj největší problém při natáčení posledního alba byl ten, že jsem měl víc vizuálních nápadů - třeba na filmové scény - než na texty. Proto jsem si slíbil, že to už nebudu lámat přes koleno a vydám se v budoucnu jinou cestou.
Rozběhla tuhle chuť na film původně internetová show plná rozhovorů a scének Beat Stevie, kterou jsi týden co týden připravoval s Tedem Mayhemem a následně ji do programu převzal Channel 4?
Dost jsem na tom naučil. Jsem rád, že jsi na ni narazil, protože spousta lidí si myslí, že jsme jen blbli s mikrofonem, ale musím, říct, že to byl vcelku velkej žrout nápadů.
The Streets - Everything is Borrowed
Vzhledem k tomu, že hudba na Everything is Borrowed je laděním filmová, je pro mě zajímavý to, že jsi pro nahrávání některých partů spolupracoval s FILMharmonic Orchestra Prague přímo v Praze. Jak se ti s nimi nahrávalo?
Doporučili mi je moji známí od filmu. Vsadil jsem čistě na kvalitu a reputaci, což normálně nedělám. Bylo to v mnoha směrech zvláštní a hodně intenzivní. Byl jsem v cizí zemi, s lidmi, s kterými jsem se moc neznal, a měli jsme před sebou spoustu práce. To už je dost faktorů na to, aby se hodně věcí pokazilo, ale nakonec to dopadlo naprosto skvěle. Škoda, že jsem neměl vůbec čas prohlídnout si město, hlavní zážitek bylo nahrávání a pokládám jej za jeden z vrcholů své kariéry - bez nadsázky.
Poměrně často a vášnivě píšeš blog na svůj MySpace, i kdyby to mělo být jen o návštěvě u zubaře. Bereš to jako způsob, jak se přiblížit fanouškům a propagovat se?
Vůbec ne, je to šance, jak zůstat ve spojení s reálným světem a získat zpětnou vazbu. A taky je strašně příjemný říct něco jen proto, že máš chuť to říct, a použít k tomu ty nejobyčejnější slova. Vydat to ven. Stal se ze mě i velký fanoušek YouTube, který je k hudbě možná vstřícnější než nyní postupně centralizovaný MySpace. Dřív jsem si myslel, že hudební video vyhyne, ale YouTube ho zachránil a propojil i s fotografiemi. Klipy se díky tomu zklidnily a o něco takového - ve smyslu hudební fotografie - mi šlo i při natáčení klipu k singlu The Escapist.
Přestože text titulní skladby Everything is Borrowed stojí na prosté úvaze o bytí, tak jsi videoklip postavil na aktuálním motivu finanční krize, kdy rodině zabavují exekutoři majetek zřejmě proto, že nezvládá splácet majetek. Díky téhle souhře okolností ten motiv najednou není banální.
Nijak jsem to neplánoval, jak jsem už říkal, že mi věci trvají, tak ten text je skoro dva a půl roku starý. Ale to video je přímo navázáno na to, jak si Británie ještě před příchodem krize žila nad poměry; zaznamenali jsme nesmyslný nárůst konzumu.
Je něco, co sis sám půjčil a už nevrátil?
Spoustu DVD, to bude můj největší zločin.
