reklama
 
 

Nick Cave v komiksovém životopisu vraždí postavy svých písní, autor přizabil Caveovo umění

20. 5. 2018
V češtině vyšel životopisný komiks o zpěváku Nicku Caveovi, který se mění v brouka, cestuje vesmírem a vůbec nejčastěji řádí na pódiu. Reinhard Kleist knihu záměrně skicoval poničeným štětcem.

Je to dosud nejdivočejší setkání tuše a štětce v komiksovém díle Reinharda Kleista. Německý kreslíř minulý týden na pražském Světě knihy představil svůj nejnovější životopisný komiks o zpěváku Nicku Caveovi. A přiblížil, jak se rocková hvězda tvářila na to, že v knize zabíjí postavy svých písní.

"Ježiš, to je skvělý," pronesl prý Cave, když mu Kleist odhalil své umělecké záměry s jeho osobou.

Během třech a půl roku Kleist pracoval na svém dosud nejzběsileji kresleném díle. Čeští čtenáři už si mohli přečíst jeho životopis Johnnyho Cashe či příběh polského židovského boxera Hercka Hafta, který přežil koncentrační tábor.

Nyní Kleist vyobrazil zápas umělce se svým dílem v nezvykle vystavěné knize, v níž ožívá svět Caveovy imaginace. "Pracuji tuší a štětcem, velmi tradičním způsobem. Ale tentokrát jsem ničil špičky štětce a skicoval poničeným štětcem," popsal Kleist, kterak vznikly neklidné černé tahy jeho nového komiksu.

A právě díky nim si kniha zaslouží pozornost. V nich ožívá tvůrčí mánie, z nich útočí umělecká muka australského zpěváka, který se v Londýně či Berlíně propadá mezi prázdné stránky a v drogovém opojení na ně uvrhá texty svých písní či základní kostru románu A uzřela oslice anděla.

Kleist svůj komiks - nazvaný Nick Cave: Mercy On Me - rozdělil do pěti kapitol. Ale nevypráví v nich chronologicky, z Caveova života neodhaluje příliš. Chtěl se nad fakta povznést a "přiblížit se mu skrze dílo, skrze postavy jeho písní".

Tak každou kapitolu vypráví hrdina některého ze slavných songů - chlapec z The Hammer Song, nešťastná krasavice z Where The Wild Roses Grow, muž z písně Swampland vyhlížející v bažinách lynčující dav s vidlemi či odsouzenec čekající na popravu z The Mercy Seat. V závěrečné páté kapitole se všichni sejdou a účtují se svým stvořitelem.

"Končí Apokalypsou, jak jinak by také kniha o Nicku Caveovi mohla skončit," poznamenal autor na pražské besedě. Není to žádné velké vyzrazení děje, od prvních stránek je čtenáři jasné, že příliš veselých chvil ho tu nečeká.

A od prvních vět je bohužel též zřejmé, že Kleist byl tentokrát zručnějším kreslířem než vypravěčem.

"Bylo pondělí, když jsem všechno nechal za sebou," zní vůbec první věta komiksu, zatímco chlapec prchá oknem z domu.

Je to též první věta písně The Hammer Song, odkud postava pochází. A podobně Kleist velkou část textu utkal z Caveových songů - někdy jednoznačně zní anglicky na pódiu coby zřetelné proudy slov pokrývající stránky, jindy se schovávají do komiksových bublin jako součást vyprávění.

Dále v každé z kapitol ke Caveovi promlouvá jiný vypravěč. Kleist se nepochybně chtěl ponořit do citlivé a mnohdy horečnaté mysli umělce schváceného svým dílem, jemuž se realita s fikcí bortí do sebe. Jenže zatímco obrazy přetékající z rámečků mají moc podobné stavy přiblížit, text za nimi pouze chaoticky pokulhává.

Podobně pokulhávají i texty Caveových písní, zde vržené do jiného média, kde coby doprovod obrazu ztrácí původní sílu. A v posledku i některé výjevy působí nepatřičně.

Když Nick Cave tluče kamenem svou milou v závěru třetí kapitoly, každému fanouškovi jeho díla při čtení zní v hlavě slavný duet s Kylie Minogue Where The Wild Roses Grow. Jenže v názornosti obrazů mizí baladický tón i melancholická krása originálu.

Komiks bude nejlépe fungovat pro čtenáře, kteří detailně znají slova Caveových písní, nemusí listovat poznámkovým aparátem a mohou se prodírat záplavou Kleistových černobílých vizí. V nich se Cave jednou promění v brouka, jindy cestuje vesmírem a vůbec nejčastěji řádí na pódiu s takovou vervou, až jako by se komiksové viněty bortily a toužily uprchnout ze stránky.

Reinhard Kleist: Nick Cave – Mercy On Me

(Přeložila Alena Pokorná)
Nakladatelství Argo 2018, 336 stran, 498 korun

Méně zapálený fanoušek o zvolené metodě časem začne pochybovat. Komiksový Cave i vypravěči, kteří k němu promlouvají, dost často kladou stejné otázky - o povaze díla, touze být jiný, o nesmrtelnosti dosažitelné skrze umění. Ty ve své obecnosti a repetitivnosti začnou být otravné.

Navrch se v každé z kapitol některé události Caveova života opakují, byť vyprávěné z lehce pozměněné perspektivy. Jenže dohromady neskládají žádný vrstevnatý celek.

Kleist se pokusil akcentovat chaos, který v Caveově životě a díle vládne, či přinejmenším v minulosti obojímu dominoval. A zároveň chtěl tomu chaosu dát řád svou vypravěčskou koncepcí.

Nakonec však tu koncepci pohltí apokalyptické plameny a čtenáři po zavření knihy zůstane v mysli jen několik výrazných obrazů z pekla, které Nick Cave kdysi nosil v hlavě.

autor: Tomáš Stejskal | 20. 5. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama