Neurotické rockery The Cure milují i Češi

ČTK ČTK
6. 5. 2019 6:33
Neurotické rockery The Cure milují i Češi

Temně melancholické nálady zkreslených kytar a naříkavý hlas frontmana Roberta Smithe s černě podmalovanýma očima. To jsou britští rockeři The Cure, kteří mají v Česku silné posluchačské zázemí již od dob totality. Jejich nejlepší pocházejí právě z 80. let minulého století. Tto první nazvané Three Imaginary Boys vyšlo před 40 roky, 8. května 1979.

"Gotickou vznosnost a temné harmonie užívají ku prospěchu dobře vystavěných skladeb," uvedl svého času o jejich hudbě kritik Vojtěch Lindaur. V souvislosti s The Cure psal o "kytarových delikatesách, uvolněném a novovlnně klokotavém zpěvu, elegantních i neurotických klávesách".

Dodnes vydali The Cure 13 studiových alb, několik koncertních filmů a záznamů, více než 40 singlů, pár knih i výběr největších hitů. Zásadní význam kapely podtrhlo letošní uvedení do Rock'n'rollové síně slávy na slavnostním ceremoniálu v New Yorku.

Čeští fanoušci skupinu zažijí na letním festivalu Colours of Ostrava. V republice však The Cure byli od roku 1990 již několikrát. Předtím za jejich emotivní hudbou plnou napětí a za rozcuchanou postavou Smithe s ostře červenou rtěnkou jezdili Češi, někteří i podobně vymalovaní, do maďarské Budapešti.

Smithovy chmurné texty o bolesti či děsivých pocitech z uzavřeného prostoru odjakživa tvořily protiváhu optimistického popu. A jejich písně Lullaby nebo Pictures Of You patřily ve své době ke světovým hitům.

Vrcholů dosáhla kapela na albech Faith, The Head On The Door, Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me či Disintegration. Tyto desky učinily z The Cure idol jedné generace a obarvily její šaty na černo. Životem znavený Smith k tomu opakovaně prohlašoval, že nehodlá přežít třicítku. To se ale stalo a před několika dny dosáhl jeho věk dokonce dvojnásobku této číslovky. Dodnes je jediným původním členem formace, kterou prošlo celkově 13 členů.

Vše začalo v roce 1976, kdy bylo Smithovi 17. Žil s rodiči ve městě Crawley v jihoanglickém hrabství Sussex, poslouchal Beatles, Jimiho Hendrixe, Davida Bowieho a hrál na kytaru. S kamarádem založili sestavu Easy Cure. Už první singl s písní Killing an Arab byl trefou do černého, i když Smith musel vysvětlovat, že text není rasistický, nýbrž inspirovaný románem Cizinec francouzského spisovatele Alberta Camuse.

Po debutové desce Three Imaginary Boys následovala alba Seventeen Seconds, Faith a Pornography z 80. let. Ta už byla potemnělá.

Komerční průlom do hitparádového světa přišel s nahrávkou Head On The Door v roce 1985. Sice stále nabízela bolestné výpovědi, ale na druhé straně i lehkonohou Close To Me nebo In Between Days. Pestrost nálad a aranží je příznačná i pro další alba z druhé poloviny osmdesátých, Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me, Disintegration a Wish z roku 1992, na nichž se The Cure otevřeli novým posluchačům. Wish proslavila píseň Friday, I’m In Love, se kterou ve Velké Británii album vyskočilo na špičku žebříčku. V USA bylo druhé.

Název jedné z jejich posledních desek Bloodflowers z roku 2000 byl inspirován spisy norského malíře Edvarda Muncha. Na předposledním eponymním albu z roku 2004 pak The Cure znatelně přitvrdili a stále si hrají s náladami. Jejich zatím posledním studiovým počinem je 4:13 Dream z roku 2008.

Za čtyři desetiletí existence prošla kapela spoustou změn, od závislosti jednotlivých členů na alkoholu a drogách, jejich psychických zhroucení, soudních sporů o vlastnictví názvu až po problémy s hudebními vydavatelstvími. Proto už mockrát oznámili svůj rozchod, vždy se ale zase dali dohromady. Pořád jezdí na turné, a i když opravdový hit nemají už dvě desetiletí, dokážou bez problému vyprodat velký sportovní stadion.

 

Právě se děje

Další zprávy