Kytarista, zpěvák a prasynovec malíře Jana Zrzavého patřil k významným představitelům zdejší rockové hudby zejména na přelomu 80. a 90. let.
Ambrožova první kapela Jasná páka volně vznikala od konce 70. let z vodácké party nazvané Mrňous Singers, až se roku 1981 stala jedním z klíčových souborů pražského klubu Na Chmelnici. Ten byl centrem tehdejší novovlnné a punkové scény. V sestavě kromě Ambrože působili baskytarista Jan Ivan Wünsch, fascinující frontman Vladimír Dáda Albrecht a začínající bubeník David Koller, dnes známý díky Lucii.
Živelná parta natočila několik dodnes populárních písní jako Ryba Badys, Paralet nebo Majolenka. V době, kdy metal teprve začínal, nabízela řízný rock inspirovaný jak britskými The Rolling Stones nebo The Yardbirds, tak díky uječenému triu sboristek americkou skupinou The B-52's.
Kvůli úzkému napojení na disent se však Jasná páka stala jedním z hlavních cílů tažení partajně kulturních orgánů proti nové vlně. Odstartoval ho článek nazvaný Nová vlna se starým obsahem, který v březnu 1983 pod smyšleným jménem otiskl časopis Tribuna. Novou vlnu označil za prostředek domnělých západních diverzních centrál, které odrazují československou mládež od budování socialismu. Jasnou páku jmenovala Tribuna kvůli názvu coververze starého hitu The Yardbirds, česky hrané jako Pal vocuď, hajzle.
Ambrožova kapela se tak po boku Pražského výběru nebo Žlutého psa ocitla mezi zakázanými. Respektive formálně zakázány nebyly, na to byl komunistický režim až příliš rafinovaný. Soubory "jen" ztratily zřizovatele neboli institut určité záruky, kterou kapelám dávaly společenské organizace - a bez něhož ovšem nemohly existovat.
Zablokování sestavy Michal Ambrož obešel tím, že ji napůl přejmenoval, napůl založil novou pod názvem Hudba Praha. V ní už začal dominovat jako klíčový autor. V pozměněném složení to byla druhá tvář jeho duše. Z přímočarého, úderného zpívajícího rockera se proměnil také v textaře pracujícího s mnohovrstevnými obrazy, v nichž často nebylo možné rozlišit mezi milostnými a rafinovaně formulovanými společenskými narážkami. Tato dvojkolejnost už součástí Ambrožova tvůrčího vyjádření zůstala.
S pádem komunismu jako by na čas ztratil inspiraci. V první polovině 90. let vydal v podstatě vše, co s Hudbou Praha a Jasnou pákou do té doby složil a nahrál. Úplně se ale neodmlčel, roku 1993 zveřejnil na svou dobu vynikající album Hudby Praha nazvané Maelström.
V posledních dekádách hrával paralelně nebo na střídačku s oběma svými nejznámějšími formacemi. Hudba Praha existovala poprvé do roku 1996, následně v letech 1999 až 2014, načež se rozpadla na dvě: jedna se jmenovala Hudba Praha Band, ta druhá Michal Ambrož & Hudba Praha.
Právě ta před třemi lety vydala desku, kde zpěváka kromě sboristek doprovázeli přední instrumentalisti jako kytarista Michal Pelant. Ohledně textů Ambrož říkal, že tématy "o chlastu, bolševikovi a ženskejch" navazují na předrevoluční Hudbu Praha. "Je to pořád o tom, jenom bolševik už není úplně bolševik, trochu se zamaskoval," tvrdil.
Jasnou páku, kterou označoval především za rokenrolovou zábavu, obnovil roku 2008 opět s bubeníkem Davidem Kollerem a nově také brněnským zpěvákem Petrem Vášou, jenž do ní vnesl novou energii.
Ambrož s nimi vystupoval ještě letos, přestože kvůli problémům s revmatismem se postupně vzdával hraní na kytaru. "S Jasnou pákou už hraju jenom zbytkově, spíše je to show. Kytary se držím a snažím se jim to nekazit," prohlásil nedávno. Každý koncert Jasné páky bral jako společenskou událost. "Vždycky když se potkáme, je to svátek," říkal.
Málokdo ví, že Michal Ambrož patřil k pořadatelům slavného prvního koncertu Rolling Stones na pražském Strahově v srpnu 1990. Byl dobrým přítelem tehdy už prezidenta Václava Havla a koluje historka, podle níž ještě za komunismu v poslední chvíli zachránil Havla před utopením, když ten přijel za kapelou na letní soustředění a nešťastnou náhodou sklouzl z neosvětlené stezky do řeky.
Možná by se tedy dalo říct: nebýt Michala Ambrože, kdo ví, kudy by se ubíraly české dějiny.
