Rána Stalinovi do čumáku. Před 30 lety přijeli Rolling Stones, teď se našel záznam

Rána Stalinovi do čumáku. Před 30 lety přijeli Rolling Stones, teď se našel záznam
Rolling Stones na strahovském stadionu v Praze vystoupili 18. srpna 1990.
Kytarista Keith Richards při koncertu na Strahově, 1990.
Prezident Václav Havel při setkání se členy skupiny Rolling Stones na Pražském hradě, srpen 1990.
Václav Havel s Rolling Stones u stolu, vestoje zleva Ladislav Kantor, Karel Schwarzenberg, ochranka, Lubomír Schmidtmajer, Vladimír Hanzel, tlumočník Michal Staša.
Foto: ČTK
Daniel Konrád Daniel Konrád
18. 8. 2020 12:15
Nejdřív tmu proříznou záblesky ohně. Pak kužel světla zamíří na kytaristu Keitha Richardse, který v modrých džínech a růžové bundě vyběhne, kopne do vzduchu a spustí úvodní akordy skladby Start Me Up. Hned za ním sprintuje zpěvák Mick Jagger v červeném kabátu. Je po půl desáté večer, přesně před 30 lety, a na strahovském stadionu začínají hrát britští Rolling Stones.

V novodobé české historii neexistuje srovnatelně významný koncert, který by se každých pět let připomínal s takovou intenzitou. 18. srpna 1990 přes 100 tisíc lidí sledovalo vystoupení, jež mělo širší než jen hudební význam. Deset měsíců po sametové revoluci Rolling Stones naplnili mýtus o rockové hudbě, která přináší svobodu, se kterou je možné vše a která v tomto případě mnohým stvrdila konec komunismu.

Nebo, jak to před branami strahovského stadionu říká viditelně konsternovaný mladý muž na záznamu, jejž natočil Petr Nikolaev: "To já si vůbec nepřeju, aby sem přijeli, protože já se z toho zblázním. Mně nic jinýho nezbude než se zbláznit, to jako upřímně."

Bylo to v tolika rovinách symbolické. Na místě někdejšího Stalinova pomníku na Letné se skvěl symbol kapely, vyplazený červenomodrý jazyk. Koncert obřích rozměrů, za předešlého režimu nemožný, se konal na Strahově, dějišti spartakiád. Pár dnů před výročím invaze vojsk Varšavské smlouvy, a navíc se sloganem Tanks Are Rolling Out, The Stones Are Rolling In, česky zjednodušeným na Kameny se valí do Prahy. Samozřejmě to byl odkaz na odsun sovětských vojsk, započatý půl roku předtím.

Pražský hrad, do té doby opevněný, zabarikádovaný kovovými vraty, s ploty potlučenými plechem, obehnaný ostnatým drátem, střežený vojáky se samopaly a především 15 let spojený s Gustávem Husákem, se otevíral - a z prezidentského balkonu teď davům mával čerstvě podruhé zvolený československý prezident Václav Havel s členy kapely, která jako on symbolizovala protest.

Faktor Havel

Čechoslováci už v 80. letech zažili koncerty Tiny Turnerové, Eltona Johna, Depeche Mode nebo Stevieho Wondera, krátce po sametové revoluci přijeli Frank Zappa i Lou Reed. První opravdu velkou západní rockovou kapelou však byli až Rolling Stones. Sami symboly něčeho, co se v hudebních dějinách těžko zopakuje: dnes sestava blížící se 60. výročí, tehdy s "třicítkou" na krku, už tak v populární hudbě neobvyklou.

Mick Jagger na Strahově při druhém koncertu Rolling Stones, 1995.
Mick Jagger na Strahově při druhém koncertu Rolling Stones, 1995. | Foto: Reuters

Stáli u zrodu žánru, hudebního byznysu i konceptu obřích turné po sportovních halách a stadionech. A hlavně: Rolling Stones byli rebelie, vzpurná, smyslná muzika. Zapletli se s drogami, prchali před kriminálem, měli pověst promiskuitních, neřízených střel. Skrze to vše, a především neuvěřitelně nabitou muzikou, pro několik generací ztělesnili svobodomyslnost i odpor vůči establishmentu, konvencím, pravidlům všeho druhu.

Představovali také vše, co komunistický režim nesnášel, a to dobře chápali nejen Češi. "Rolling Stones, československou vládou kdysi pranýřovaní jako kapitalistický stroj na peníze, zahráli nadšenému davu v Praze," hlásil po koncertu deník New York Times a zdůraznil, že prezident Havel "změnil oficiální odmítavý postoj československých úřadů k rockové hudbě".

Havel, známý obdivem k bigbítu, byl samozřejmě klíčovým faktorem: i Rolling Stones fascinovala představa, že se někde prezidentem stane vězeň svědomí a dramatik nakloněný hudbě, jíž většina státníků opovrhovala.

Však Mick Jagger hned po příletu líčil, že četl Havlův Dopis Gustávu Husákovi. "Československo je teď otevřená země, je částí Evropy," vysvětloval zpěvák na kameru. "Je fascinující, když v nějaké společnosti vznikne skupina, v jejímž středu jsou umělci, kteří si navzdory minulému režimu udrželi intelektuální a morální postavení."

A důkladněji to rozvedl kytarista Keith Richards v rozhovoru s Romanem Lipčíkem, který strahovský koncert recenzoval pro americký časopis Rolling Stone.

"Kdo ví, co by nás čekalo, kdybychom sem přijeli dřív. Vězení? Zatčení a obvinění z podvracení republiky?" uvažoval Richards. "Vždycky je podezřelé, když se nějaká vláda začne bát rock’n’rollové kapely. Rock’n’roll je pocit, duševní rozpoložení. Jakmile ho začnete omezovat a vyhrožovat, že kvůli němu někdo půjde sedět, hudba nabírá další významy a stává se významnou společenskou silou."

Nafukovací holky

Zpět na Strahov. V jednu chvíli, když nad stadionem sprchlo, se na obou stranách pódia začínají tyčit holky: sedmnáctimetrové nafukovací figuríny. Jedna, v modré sukni, má černé brýle a v ruce cigaretu. Mick Jagger k ní běží po schodech, zatímco zpívá píseň Honky Tonk Women, již tyhle dvě ztělesňují.

Honky Tonk Women s nafukovacími figurínami, jak ji Rolling Stones zahráli v Turíně. | Video: IMAX

Později, ve skladbě Street Fighting Man, se před diváky podobně nafouknou čtyři obří psi s vypoulenýma očima a vyceněnými zuby. Jagger popadne umělohmotnou palici, jednoho napadne a nakonec mu vleze do tlamy. Krátce předtím, při Sympathy for the Devil, povyjel výtahem o 20 metrů výš a zpíval ze střechy pódia.

Je to nevídaná podívaná. Přes 70 metrů širokou scénu Rolling Stones stylizovali coby rozpadající se industriální budovu. "Kdysi to mohla být elektrárna. Teď ji obývá skupina muzikantů, Honky Tonk Women a divocí psi. Muzikanti i psi vystupují ve všech částech budovy, na balkonech, na střeše i požárních schodištích," stojí v oficiálním popisu turné.

Rolling Stones, kteří byli v 80. letech kvůli osobním sporům historicky nejblíž rozpadu, se po osmileté pauze vydali na šňůru: v Evropě se jmenovala Urban Jungle, v Americe Steel Wheels podle čerstvě vydané desky, z níž také v Praze zařadili čtyři skladby. Keith Richards měl čerstvě po zranění ruky. Houpavou, disco hudbou ovlivněnou baskytarovou linku v Miss You vybrnkával ještě Bill Wyman, který skupinu záhy nato opustil. Koncert vygradoval ohňostrojem do výše 300 metrů.

Záznam Street Fighting Mana s nafukovacími psy z Londýna, šest dnů po Strahově. | Video: IMAX

Jinak ale Stones spoléhali na "best of", které od té doby výrazněji nezměnili: ze 23 skladeb, které zahráli roku 1990 na Strahově, jich víc než polovinu předloni zopakovali v pražských Letňanech. A stejně tak na Strahově jako v Letňanech dvě zpíval kytarista Richards.

"Na konci turné Steel Wheels jsme osvobodili Prahu, nebo nám to tak aspoň připadalo. Rána Stalinovi do čumáku," píše po letech Richards ve svých pamětech, česky vydaných pod názvem Život. Václava Havla v nich chválí jako jedinou hlavu státu, která přednesla projev o přínosu rock’n’rollu k politickým změnám ve východním bloku. "Je to také jediný politik, u kterého jsem hrdý, že jsem se s ním sešel," zdůrazňuje.

Václav Havel s Rolling Stones sedí u stolu, ve stoje zleva Ladislav Kantor, Karel Schwarzenberg, ochranka, Lubomír Schmidtmajer, Vladimír Hanzel, tlumočník Michal Staša.
Václav Havel s Rolling Stones sedí u stolu, ve stoje zleva Ladislav Kantor, Karel Schwarzenberg, ochranka, Lubomír Schmidtmajer, Vladimír Hanzel, tlumočník Michal Staša. | Foto: Petr Mazanec

V předprodeji za 250 Kčs

K mytizaci strahovského koncertu přispěly "historky z natáčení" o všem, co v Praze z nějakého důvodu nešlo a co se podařilo buď přímluvou politiků a nedávných disidentů jako Havla či Jana Rumla, nebo díky mimořádně improvizujícím pořadatelům. Ti hlavní byli čtyři: Lubomír Schmidtmajer, v 80. letech dramaturg žižkovského klubu Na Chmelnici, dále šéfprodukční Jakub Mejdřický, ekonom Milan Pešík a vedoucí propagace Jiří Růžek.

Společně založili společnost Mars Production, formálně ještě družstvo, neboť to ve stále netransformované socialistické ekonomice paradoxně bylo pružnější. Nabídka uspořádat koncert Rolling Stones k nim přišla z Pražského hradu na jaře a v následujících měsících sháněli všechno možné od faxu přes vysokozdvižné vozíky až po pneumatická kladiva nebo tuny suchého ledu. Leccos dovezli z Vídně, protože to v Praze nešlo sehnat.

Zkušenosti s pořádáním tak velkého koncertu v Československu nikdo neměl, stejně jako tu ne každý uměl anglicky. Pořadatelé jednali s managementem kapely v Mnichově, Praze a Vídni, kde nakonec podepsali smlouvu až na přelomu července a srpna. Jinými slovy šly lístky do prodeje pouhých 18 dnů před akcí.

Dlouho se licitovalo o ceně: kapela se vzdala honoráře, přesto Čechoslovákům chyběla hotovost a neměli, kde směnit dolary. Půjčku 300 tisíc dolarů nakonec zajistil federální ministr průmyslu a poslední předseda Státní plánovací komise Vladimír Dlouhý, dnes prezident Hospodářské komory.

Až po letech jeden z organizátorů, ekonom Pešík, prozradil, že rozpočet strahovského koncertu činil 25 milionů československých korun. Přesto pořadatelé skončili v zisku čtyři miliony, které věnovali Výboru dobré vůle Olgy Havlové - a stejnou částku pak jménem kapely zaslal princ Rupert von Loewenstein, finanční manažer, díky němuž Rolling Stones v průběhu dekád královsky zbohatli.

Psa na plakát namaloval výtvarník Andie Airfix. Říkal mu Skippy.
Psa na plakát namaloval výtvarník Andie Airfix. Říkal mu Skippy. | Foto: Mars Production

Zpěvák Jagger prosazoval, aby lístky nebyly tak drahé, že si je lidé nebudou moci dovolit. To se podařilo, přestože 250 Kčs v předprodeji a 280 Kčs na místě v tehdejších cenách nebylo málo. Pořád to ale byla v přepočtu zhruba třetina těch 60 marek, které dva dny před Strahovem stál lístek na Stones v německém Gelsenkirchenu.

Protože v Československu navíc neexistovala síť na distribuci vstupenek, prodávaly se zprvu ve dvou maringotkách, vypůjčených od provozovatele matějské pouti Václava Kočky staršího: jedna stála na Výstavišti, druhá na Staroměstském náměstí. Až po týdnu bylo možné sehnat lístky v dalších městech.

Že se jich nakonec prodalo přes 100 tisíc, zajistila mimořádná propagace: upoutávky běžely v rozhlase i televizi, kapela se skvěla na obálkách časopisů Premiéra nebo Rock&Pop. Přijela spousta Poláků, pro něž lístek na koncert platil jako tehdy ještě stále vyžadovaná výjezdní doložka. A odhadem 10 tisíc lidí dorazilo z Maďarska, kam v předešlých letech za západní hudbou naopak mířili Čechoslováci.

Průkazy VB platit nebudou

Rolling Stones do Prahy přiletěli den před koncertem vládním speciálem, což byl ještě Tupolev Tu-154: předtím ho na Ruzyni prohlédli inspektoři britské pojišťovny Lloyd’s, která sovětskou techniku odmítala pojistit, avšak v tomto případě udělala výjimku. A kapele zase konvenovalo, že je veze prezidentský stroj, jinak vyhrazený státním návštěvám.

Kytarista Keith Richards při koncertu Rolling Stones na Strahově, srpen 1990.
Kytarista Keith Richards při koncertu Rolling Stones na Strahově, srpen 1990. | Foto: ČTK

Na Ruzyni dosedli pár hodin po půlnoci, ubytovali se v hotelu Palace v Panské ulici a prospali značnou část odpoledne. S Havlem se viděli dvakrát, nejprve večer v hospodě Na rybárně poblíž Rašínova nábřeží, to znamená nedaleko prezidentova rodného domu. A znovu pak v den koncertu na Pražském hradě, kde si vyměnili dary: oni mu přivezli bundu, on jim dal sklo z Nového Boru. Společně zamávali davům z prezidentského balkonu, což je dnes slavná fotografie.

Československá televize v den koncertu hlásila: "Poprvé bude metro jezdit přes půlnoc. Poprvé se návštěvníci koncertu při vstupu na strahovský stadion budou muset smířit s osobní prohlídkou. Poprvé nebudou volné lístky a ke vstupu nebudou platit průkazy Veřejné bezpečnosti."

Brány strahovského stadionu se otevřely okolo čtvrté odpoledne, první hrála americká funkrocková skupina Dan Reed Network, kterou si Stones vozili coby předskokany na celém turné, vpodvečer následoval Vladimír Mišík s Etc…: tak nervózní, že na stadion omylem dovezl prázdný futrál a zapomenutou kytaru mu doma musel vyzvednout spoluhráč.

A teď si to prožijte taky

Rolling Stones spustili po půl desáté večer a už navěky v Češích zanechali to, nač později navázali pěticí dalších koncertů. Byť dějiny, režimy a hudba se vyvíjejí dál, Stones jsou tu pořád a není důvod si myslet, že roku 2022 v plné síle neoslaví bezprecedentních 60 let na scéně.

Co udělali roku 1990, už je součástí dějin nejen hudebních. Třeba divadelní hra britského dramatika Toma Stopparda nazvaná Rock’n’Roll končí, když se protagonisté potkávají v hospodě před koncertem Rolling Stones. Pak už jsou na Strahově. Slyší hlučet dav, sledují vzdálené jeviště. "Hluk se změní v okamžiku, kdy se skupina objeví na pódiu - všichni v tu chvíli vstanou. První kytarové akordy se proříznou jásotem. Zatmít." A rovnou do dějin.

Kdo nevěří, dobrá zpráva na konec: symbolicky až teď, po 30 letech, se kompletní videozáznam strahovského koncertu objevil na internetu.

Kompletní záznam ze Strahova se na síti objevil teprve minulý měsíc. | Video: The Glimmer Stone
 

Právě se děje

před 25 minutami

Soudkyně amerického nejvyššího soudu podlehla rakovině, bylo jí 87 let

Ve věku 87 let v pátek zemřela soudkyně amerického nejvyššího soudu Ruth Baderová Ginsburgová. Podle prohlášení soudu podlehla komplikacím spojeným s rakovinou slinivky břišní a poslední momenty prožila doma se svojí rodinou. Její úmrtí by podle agentury Reuters mohlo ještě více převážit poměr sil v devítimístném senátu nejvyššího soudu na stranu konzervativců, kteří měli dosud převahu pěti ku čtyřem. Americká média předpovídají bouřlivé spory ohledně nominace náhradníka za Ginsburgovou.

Americký prezident Donald Trum označil Ginsburgovou za úžasnou ženu. "Vedla úžasný život. Co jiného můžete říct? Byla to úžasná žena… byla to úžasná žena, která vedla úžasný život," řekl prezident. "Rmoutí mne to," dodal.

"Naše země ztratila právníka historického významu. My na nejvyšším soudě jsme ztratili milovaného kolegu. Dnes truchlíme, ovšem s pevným přesvědčením, že příští generace si budou Ruth Baderovou Ginsburgovou pamatovat tak, jak jsme ji znali - coby neúnavného a rázného bojovníka za spravedlnost," uvedl předseda nejvyššího soudu USA John Roberts.

Ginsburgová byla členkou nejvyššího soudu přes 27 let. Stala se jí v roce 1993 poté, co ji jmenoval tehdejší prezident Bill Clinton, přičemž byla teprve druhou ženou, která získala post na nejvyšší soudní instanci Spojených států.

Zdroj: ČTK
před 43 minutami

OSN neobnoví sankce proti Íránu za porušování jaderné dohody

Německo, Francie a Británie v pátek společně vzkázaly Radě bezpečnosti OSN, že sankční režim odvolaný na základě jaderné dohody s Íránem nebude tento víkend obnoven, jak požadují Spojené státy. Napsala to agentura Reuters, která se dostala k dopisu adresovanému RB OSN třemi evropskými stranami zmíněné dohody z roku 2015.

"Neúnavně jsme pracovali na zachování jaderné dohody a zůstáváme odhodláni v tom pokračovat," uvedla trojice západoevropských velvyslanců při OSN. V dopise se podle Reuters mimo jiné píše, že jakékoli rozhodnutí či krok ve snaze obnovit protiíránské sankce OSN je bez "právního efektu". Odpuštění sankcí prý zůstane v platnosti i po víkendu.

Šéf americké diplomacie Mike Pompeo v srpnu oznámil, že zahájil třicetidenní proces, který by měl vést k obnovení sankcí OSN vůči Íránu. Učinil tak prostřednictvím stížnosti zaslané Radě bezpečnosti ohledně toho, že Teherán údajně jadernou dohodu porušuje. Sankce by se podle Washingtonu měly vrátit v noci na neděli.

Zdroj: ČTK
Další zprávy